Osmadvacetiletá Naomi Parryová byla jednou z nejbližších kamarádek Amy Winehouse. U příležitosti třetího výročí Amyiny tragické smrti Naomi hovoří o kamarádce, kterou velmi milovala, a o tom, proč podporuje naši spolupráci s charitativní organizací Beat zaměřenou na poruchy příjmu potravy.
Když v pouhých 27 letech zemřela zpěvačka Amy Winehouse, noviny okamžitě vyvodily jediný závěr – že zemřela po „pití a drogách“ nebo po „podezření na předávkování drogami“. Vyšetřování ukázalo, že zemřela na otravu alkoholem po flámu, který následoval po týdnech bez pití. Její blízcí však věděli, že Amy bojovala ještě s jednou závislostí, která podle nich také hrála roli v její smrti.
„Amy jsem poznala před deseti lety,“ říká Naomi. „Bylo to těsně po vydání jejího debutového alba Frank. Byla jsem venku v londýnské čtvrti Soho a Amy taky. Mému kamarádovi se líbila, tak jim poslal pár drinků. Přišly si s námi popovídat, a jak spolu flirtovaly, s Amy jsme si padly do oka – sblížily jsme se přes backcombing. „Od začátku se trochu omezovala v jídle, ale protože jsem se předtím nesetkala s poruchou příjmu potravy, zpočátku jsem to tomu nepřikládala. I když jsem si uvědomila, že má bulimii, nebylo mi příjemné s ní o tom mluvit. Bylo to něco, o čem jsme prostě nemluvily.“
Naomi se rychle stala součástí Amyina kruhu – ale od začátku měla obavy. „Amy měla krásné, zdravé tělo. Ale brzy se z ní stal stín jejího dřívějšího já. Když Frank přišel na svět, byla křivější a dostávala spoustu poznámek, že je ‚tlustá‘. Nebyla, vypadala skvěle. Ale když jste vrženi na veřejnost a už si děláte starosti se svou váhou, bude to velký faktor.“
Zůstat pod kontrolou
Naomi byla stylistka a nakonec pracovaly společně. Stejně jako mnoho jiných osob trpících poruchami příjmu potravy byla Amy náročná na výsledky – tvrdila, že rušila koncerty, protože byla taková perfekcionistka – a Naomi se domnívá, že bulimie pramenila z potřeby kontroly.
„Poruchy příjmu potravy nejsou jen o tom, jak vypadáte,“ podotýká. „Myslím, že Amy začala ztrácet kontrolu nad jinými aspekty svého života, což ji vedlo k tomu, že místo toho začala kontrolovat své jídlo. To samozřejmě nesouvisí jen s tím, že je slavná: takhle se může cítit kdokoli a poruchu příjmu potravy může vyvolat cokoli. Ironií je, že když takovou nemocí trpíte, vlastně nad ní ztrácíte kontrolu.“
„Myslím, že si nemocní neuvědomují, jakou škodu mohou poruchy příjmu potravy napáchat na jejich zdraví – zejména takové, jako je bulimie, ‡ která vyvíjí tlak na vaše orgány. Myslím, že Amy netušila, že může napáchat stejně velké škody, ne-li větší, než pití. Já ne.“
Jak pomoci
Pozorovat někoho s poruchou příjmu potravy může být děsivé, a proto chce Naomi zvýšit povědomí o Beat, partnerské charitativní organizaci časopisu Cosmo . Beat se snaží pomáhat lidem trpícím poruchou příjmu potravy a jejich přátelům a rodinám.
„Když vidíte někoho, kdo trpí poruchou příjmu potravy, můžete se cítit bezmocní,“ říká Naomi. „Nastěhovala jsem se k Amy na pět měsíců v naději, že na ni budu mít dobrý vliv. Ale jak přistupovat k někomu, kdo o tom nechce mluvit? Jak se s tím vyrovnat?“
„Nikdy jsem ji nenutila jíst. Snažila jsem se být zdravá, jít příkladem a doufat, že to vezme za své. Zavedla jsem Amy míchaná vajíčka a avokádo. Vařila jsem snídaně a povzbuzovala ji, aby je jedla.
„Nikdy jsem jí neříkala: ‚Tohle musíš jíst,‘ ani jsem ji nekárala, když jedla určité věci, například sladkosti, o kterých jsem věděla, že je neudrží v puse. Když na někoho s poruchou příjmu potravy křičíte nebo mu říkáte, co má dělat, snažíte se mu vzít kontrolu. Nebude to fungovat.
„Amy jste stejně nemohli do ničeho nutit: byla to svébytná žena s velmi silnou vůlí. Nechtěla, aby si někdo myslel, že existuje něco, co nemá pod kontrolou. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím řešit dopisem. Nemohl jsem jí z očí do očí říct, co jsem potřeboval, ale když jsem jí to napsal, mohla se cítit naštvaná nebo rozrušená, pak si to znovu přečíst a strávit. Strávil jsem psaním dopisu hodiny – chtěl jsem si být jistý, že je tam všechno, co jsem potřeboval říct: říct jí, že uznávám, že je nemocná, a že kdyby si o tom chtěla promluvit, budu jí k dispozici.
„Nechal jsem jí dopis, aby ho našla, a i když na něj nic neřekla, došlo k malé změně. Netrvalo to dlouho, ale trochu ji to zasáhlo. Musela jsem prostě jemně pokračovat, místo abych do toho šla se zbraní v ruce.“
Skutečná Amy
Veřejnost Amy všeobecně vnímala jako lehkomyslného génia s návykovou povahou, jehož sláva vedla k sebedestrukci. Pro své přátele však byla prostě Amy – přízemní, zábavná a zarytě loajální.
„Pro mě je ‚Amy Winehouse‘ něco jako fiktivní postava,“ říká Naomi. „Amy je žena, která běhala v běžeckých kalhotách, s rozpuštěnými vlasy a bez make-upu. Pořádaly jsme filmové večery a ráda vařila – až do svých posledních dnů vařila pro všechny. Byla opravdu vřelá a pečující.
„Byla jedním z nejúžasnějších a nejinspirativnějších lidí, které jsem kdy potkala. Ne z hlediska toho, čeho dosáhla, ale jaká byla jako člověk. Nezáleželo na tom, odkud pocházíte, jak jste bohatí nebo slavní, s každým mluvila stejně.
„Byla také k popukání – nejrychlejší člověk, jakého jsem kdy potkala. I přes všechna traumata, která se jí v životě stala, by se pro ostatní lidi ohnula. Měla možnost stýkat se s největšími hvězdami světa – ale vždycky si vybrala své přátele.“
Mluvit nahlas
Přes snahu ustaraných přátel a rodiny byla Amy, která prodala přes 9 milionů alb a získala pět cen Grammy a tři ceny Ivor Novello, 23. července 2011 nalezena ve svém domě mrtvá.
„Pořád potkávám lidi, kteří říkají: ‚Aha, to byly drogy‘,“ říká Naomi. „Ale nebylo to tak. Už dlouho byla čistá. Z drog se dostala sama, pouze silou vůle. Byla alkoholička, ale kdyby to byl její jediný problém nebo kdyby měla jen bulimii, možná by byla v pořádku. Domnívám se, že ji zabila kombinace obojího, protože její porucha příjmu potravy vyvíjela na její tělo další tlak.“
„Hodně lidí se drželo té myšlenky; možná to bylo jednodušší. Představa, že na poruchu příjmu potravy můžete zemřít, je děsivá. Předtím jsem neměla ani ponětí o následcích bulimie – a už vůbec ne o tom, jakou daň si může vybrat na vašem těle.“
„Chci zvýšit povědomí o poruchách příjmu potravy a Beat – s podporou nadace Amy Winehouse, která financuje obnovení jejích webových stránek. Tolik lidí trpí v tichosti, je nezbytné říct lidem, že existuje dostupná pomoc.“
„Budeme svědky dalších tragédií – ale možná se nám podaří některé zastavit dříve, než k nim dojde.“
- Vyhledejte pomoc: „Pokud vy nebo někdo z vašich známých trpí bulimií a máte obavy, nezapomeňte, že úplné uzdravení je možné,“ říká Leanne Thorndyke, vedoucí oddělení komunikace ve společnosti Beat. „Pracujeme s mnoha nemocnými, kteří svou poruchu překonali, a se správnou pomocí a podporou můžete pokračovat ve zdravém a šťastném životě.“ A podle výzkumu po léčbě: 45 % nemocných se plně uzdraví a u 27 % dojde k výraznému zlepšení. Více informací o nemoci a možnostech léčby najdete na www.b-eat.org.uk
- Nadaci Amy Winehouse založila Amyina rodina v září 2011, v den jejích 28. narozenin. Více informací najdete zde: amywinehousefoundation.org
.