Když skupina žab putovala lesem, dvě z nich spadly do hluboké jámy. Když se ostatní žáby shlukly kolem jámy a viděly, jak je hluboká, řekly těm dvěma žábám, že už nemají žádnou naději.
Dvě žáby se však rozhodly ignorovat slova ostatních a pokračovaly ve snaze vyskočit z jámy.
I přes jejich snahu skupina žab na vrcholu jámy stále říkala, že by to měly vzdát. Že se jim nikdy nepodaří dostat se ven.
Nakonec jedna z žab dala na to, co říkali ostatní, vzdala to a spadla dolů, kde zemřela. Druhá žába dál skákala, co jí síly stačily. Znovu na něj dav žab křičel, aby přestal s tou bolestí a prostě umřel.
Skákal ještě usilovněji a nakonec se mu to podařilo. Když se dostal ven, ostatní žáby se ho zeptaly: „Neslyšel jsi nás?“
Žabák jim vysvětlil, že je hluchý. Celou dobu si myslel, že ho povzbuzují.
Lidská slova mohou mít velký vliv na životy druhých. Přemýšlej o tom, co říkáš, než to vypustíš z úst. Může to být právě ten rozdíl mezi životem a smrtí.