Sevastopol

Ruiny starořeckého divadla v Chersonesu Taurica

V 6. století př. n. l, Kr. byla na území dnešního města založena řecká kolonie. Řecké město Chersonés existovalo téměř dva tisíce let, nejprve jako nezávislá demokracie a později jako součást Bosporského království. Ve 13. a 14. století bylo několikrát vypleněno Zlatou hordou a nakonec zcela opuštěno. Dnešní město Sevastopol nemá s antickým a středověkým řeckým městem žádnou spojitost, ale jeho ruiny jsou oblíbenou turistickou atrakcí nacházející se na okraji města.

Součást ruského impériaEdit

Památník „Vojáka a námořníka“ hrdinným obráncům Sevastopolu

Památník potopených lodí, věnovaný lodím potopeným při obléhání Sevastopolu během krymské války, navrhl Amandus Adamson

Sevastopol založil v červnu 1783 jako základnu pro námořní eskadru pod jménem Achtiar (Bílý útes) kontraadmirál Thomas MacKenzie (Foma Fomič Makenzi), rodilý Skot v ruských službách; krátce poté, co Rusko anektovalo Krymský chanát. O pět let dříve nařídil Alexandr Suvorov, aby byly podél přístavu vybudovány zemní valy a umístěny ruské jednotky. V únoru 1784 nařídila Kateřina Veliká Grigoriji Potěmkinovi, aby zde vybudoval pevnost a nazval ji Sevastopol. Realizace původních stavebních plánů připadla kapitánu Fjodoru Ušakovovi, který byl v roce 1788 jmenován velitelem přístavu a černomořské eskadry. Sevastopol se stal významnou námořní základnou a později i obchodním přístavem. V roce 1797 byla vojenská pevnost na základě ediktu císaře Pavla I. opět přejmenována na Achtiar. Nakonec 29. dubna (10. května) 1826 Senát vrátil městu název Sevastopol.

Jednou z nejvýznamnějších událostí týkajících se města je obléhání Sevastopolu (1854-55), které provedla britská, francouzská, piemontská a turecká vojska během krymské války a které trvalo 11 měsíců. Ruská armáda musela navzdory svému úsilí opustit svou pevnost a evakuovat se po pontonovém mostě na severní břeh zálivu. Rusové se rozhodli potopit celou svou flotilu, aby zabránili jejímu pádu do rukou nepřítele a zároveň zablokovali vjezd západních lodí do zálivu. Když nepřátelská vojska vstoupila do Sevastopolu, čekaly na ně trosky dříve slavného města.

Panorama obléhání původně vytvořil Franz Roubaud. Po jeho zničení v roce 1942 během druhé světové války bylo obnoveno a v současné době je umístěno ve speciálně postavené kruhové budově ve městě. Zachycuje situaci na vrcholu obléhání, 18. června 1855.

Druhá světová válkaEdit

Během druhé světové války odolával Sevastopol v letech 1941-42 intenzivnímu bombardování Němci, které v bitvě o Sevastopol podporovali jejich italští a rumunští spojenci. Německé síly používaly železniční dělostřelectvo – včetně historicky vůbec největšího železničního dělostřeleckého kusu v bitvě, Schwerer Gustav ráže 80 cm – a specializované mobilní těžké minomety k ničení mimořádně těžkých opevnění Sevastopolu, jako byly pevnosti Maxim Gorkij. Po urputných bojích, které trvaly 250 dní, údajně nedobytné pevnostní město nakonec v červenci 1942 padlo do rukou sil Osy. V případě vítězství Německa nad Sovětským svazem mělo být přejmenováno na „Theoderichshafen“ (s odkazem na Theodericha Velikého a na skutečnost, že Krym byl až do 18. nebo 19. století domovem germánských Gótů) a stejně jako zbytek Krymu bylo určeno k budoucí kolonizaci Třetí říší. Dne 9. května 1944 byl osvobozen Rudou armádou a o rok později mu byl udělen titul Město hrdina.

Sevastopol jako součást ukrajinské SSREdit

Za sovětské éry se Sevastopol stal tzv. To znamenalo, že každý nerezident musel požádat úřady o dočasné povolení k návštěvě města.

Dne 29. října 1948 vydalo prezidium Nejvyšší rady Ruské SFSR ukase (rozkaz), který potvrdil zvláštní status města. Sovětské akademické publikace od roku 1954, včetně Velké sovětské encyklopedie, uváděly, že Sevastopol, Krymská oblast je součástí Ukrajinské SSR (Velká sovětská encyklopedie 1976, svazek 23. s. 104).

V roce 1954, za vlády Nikity Chruščova, byl Sevastopol i zbytek Krymského poloostrova administrativně převeden z území v rámci Ruské SFSR na území spravované Ukrajinskou SSR. Administrativně byl Sevastopol obcí vyňatou z přilehlé Krymské oblasti. Území obce mělo rozlohu 863,5 km2 a dále se dělilo na čtyři rajony (okresy). Kromě vlastního města Sevastopol zahrnovala také dvě města – Balaklavu (do roku 1957 neměla žádný status), Inkerman, osadu městského typu Kacha a 29 vesnic.

V ukrajinských parlamentních volbách 27. února 1955 byl Sevastopol rozdělen na dva volební obvody, Stalinský a Korabelnyj (původně byly požadovány tři Stalinský, Korabelnyj a Nachimovský). Nakonec Sevastopol získal dva lidové poslance Ukrajinské SSR zvolené do Nejvyšší rady A. Korovčenka a M. Kulakova.

V roce 1957 bylo k Sevastopolu připojeno město Balaklava.

Po rozpadu Sovětského svazuEdit

Muzeum Černomořské flotily

10. července 1993 přijal ruský parlament usnesení, kterým prohlásil Sevastopol za „federální ruské město“. V té době se mnozí stoupenci prezidenta Borise Jelcina přestali účastnit práce parlamentu. Dne 20. července 1993 Rada bezpečnosti OSN odsoudila rozhodnutí ruského parlamentu. Podle Anatolije Zlenka to bylo poprvé, kdy rada musela přezkoumat kroky a přijít s jejich kvalifikací pro zákonodárný orgán.

14. dubna 1993 vyzvalo předsednictvo krymského parlamentu k vytvoření prezidentské funkce Krymské republiky. O týden později ruský poslanec Valentin Agafonov prohlásil, že Rusko je připraveno dohlížet na referendum o nezávislosti Krymu a začlenit republiku jako samostatný subjekt do SNS. Dne 28. července 1993 jeden z vůdců Ruské společnosti Krymu Viktor Prusakov prohlásil, že jeho organizace je připravena na ozbrojenou vzpouru a zřízení ruské správy v Sevastopolu.

V září obvinil velitel společné rusko-ukrajinské černomořské flotily Eduard Baltin , že Ukrajina převádí část jeho flotily a provádí ozbrojený útok na jeho personál, a pohrozil protiopatřením spočívajícím v uvedení flotily do stavu pohotovosti. (V červnu 1992 se ruský prezident Boris Jelcin a ukrajinský prezident Leonid Kravčuk dohodli na rozdělení bývalé sovětské Černomořské flotily mezi Rusko a Ukrajinu. Velitelem Černomořské flotily byl 15. ledna 1993 Jelcinem a Kravčukem jmenován Eduard Baltin)

V květnu 1997 podepsaly Rusko a Ukrajina smlouvu o míru a přátelství, která vyloučila územní nároky Moskvy vůči Ukrajině. Samostatná dohoda stanovila podmínky dlouhodobého pronájmu pozemků, zařízení a zdrojů v Sevastopolu a na Krymu Ruskem.

Vladimir Putin s ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou na palubě vlajkové lodi Černomořské flotily, červenec 2001

Bývalá sovětská Černomořská flotila a její zařízení byly rozděleny mezi ruskou Černomořskou flotilu a ukrajinské námořní síly. Obě námořnictva společně využívala některé z městských přístavů a mol, zatímco jiné byly demilitarizovány nebo využívány jednou ze zemí. Sevastopol zůstal sídlem velitelství ruské Černomořské flotily a ve městě se nacházelo také velitelství ukrajinských námořních sil. Periodicky pokračoval soudní spor o námořní hydrografickou infrastrukturu jak v Sevastopolu, tak na krymském pobřeží (zejména majáky historicky udržované sovětským nebo ruským námořnictvem a využívané také pro podporu civilní navigace).

Stejně jako na zbytku Krymu zůstala ve městě převládajícím jazykem ruština, ačkoli po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny došlo k pokusům o ukrajinizaci s velmi malým úspěchem. Ruská společnost obecně a dokonce i někteří vyslovení vládní představitelé se nikdy nesmířili se ztrátou Sevastopolu a měli tendenci jej považovat za dočasně oddělený od vlasti.

V červenci 2009 předseda sevastopolské městské rady Valerij Saratov (Strana regionů) prohlásil, že Ukrajina by měla zvýšit částku, kterou platí městu Sevastopol za hostování zahraniční ruské Černomořské flotily, místo aby tyto závazky požadovala po ruské vládě a zejména po ruském ministerstvu obrany.

Dne 27. dubna 2010 Rusko a Ukrajina ratifikovaly smlouvu o rusko-ukrajinské námořní základně pro plyn, která prodlužuje pronájem krymských zařízení ruským námořnictvem na 25 let po roce 2017 (do roku 2042) s možností prodloužení pronájmu v pětiletých prodlouženích. Ratifikační proces v ukrajinském parlamentu narazil na tvrdý odpor a vyústil ve rvačku v parlamentní sněmovně. Nakonec byla smlouva ratifikována 52% většinou hlasů – 236 ze 450. Ruská duma smlouvu ratifikovala 98% většinou (bez incidentů).

Sevastopol byl v roce 2014 spolu se zbytkem Krymu anektován Ruskem a od té doby je spravován jako federální město Sevastopol.