Tradiční obřadyEdit
Při večerní bohoslužbě Roš chodeš se k modlitbě Avoda, modlitbě za obnovu Chrámu a části Amidy přidává modlitba Ja’a’le Ve-Javo. Během ranní bohoslužby se opět recituje modlitba Ya’a‘ le Ve-Javo a recituje se polovina Hallelu (Žalmy 113-118) (s výjimkou Roš chodeš Tevet, což je během Chanuky, kdy se recituje celý Hallelu). Čte se kniha Numeri 28,1-15, která obsahuje oběti na Roš chodeš. Přidává se další modlitební obřad, zvaný Mussaf, který připomíná původní oběti v Chrámu. Prostřední požehnání zde zní „Rošej chadašim“. Po bohoslužbě mnozí recitují žalm 104. Modlitba Ja’a’le ve-javo se také vkládá do modlitby Milost po jídle (Birkat ha-Mazon). Mnozí mají zvyk dbát na to, aby se na počest Roš chodeš jedlo zvláštní jídlo, jak to navrhuje Kodex židovského práva. To dává příležitost odříkat modlitbu Ja’a’le ve-javo v modlitbě Milost po jídle. Někteří chasidští Židé při tomto jídle zpívají Žalm 104.
Připadne-li Roš chodeš na šabat, doplní se běžné čtení Tóry čtením Numeri 28,9-15. V případě, že Roš chodeš připadne na šabat, čtení Tóry se doplní čtením Numeri 28,9-15. Německým zvykem je zpívat poloviční kadiš předcházející maftiru na zvláštní melodii. Pravidelná haftora je nahrazena zvláštní haftorou Roš chodeš. Modlitba Mussaf je také upravena, pokud Roš chodeš připadá na šabat. Ústřední požehnání je nahrazeno alternativní verzí (Ata Yatzarta), která zmiňuje šabat i Roš chodeš. Pokud Roš chodeš připadne na neděli, čte se jiná haftara, Mahar chodeš („Zítra je novoluní“, I Samuelova 20,18-42). Kiduš levana (posvěcení měsíce) se recituje brzy po Roš chodeš, obvykle první sobotní noc po Roš chodeš.
Roš chodeš a ženyPodle Talmudu mají ženy na Roš chodeš zakázáno pracovat. Raši v komentáři k této pasáži vymezuje činnosti, kterých se musí zdržet: předení, tkaní a šití – dovednosti, kterými ženy přispěly ke stavbě Miškanu (Stánku). Midraš Pirke De-Rabbi Eliezer se tomuto zákazu věnuje ve 45. kapitole:
Aron se hádal sám se sebou a říkal: „Já jsem se hádal sám se sebou: „Řeknu-li Izraeli: ‚Dejte mi zlato a stříbro‘, hned to přinesou, ale hle, řeknu jim: ‚Dejte mi náušnice svých žen a svých synů‘, a hned se to nepovede,“ jak je řečeno: „A Áron jim řekl: ‚Odlomte zlaté prsteny‘.“ A tak se stalo. Ženy to (uslyšely), ale nechtěly dát svým mužům náušnice, ale řekly jim: „Vy si chcete udělat rytinu z roztaveného obrazu, aniž byste v ní měli nějakou sílu, která by vysvobodila.“ A tak se stalo. Svatý, budiž požehnán, dal ženám jejich odměnu na tomto světě i na světě budoucím. Jakou odměnu jim dal na tomto světě? Že mají dodržovat novoluní přísněji než muži, a jakou odměnu jim dá ve světě budoucím? Jsou určeny k tomu, aby se obnovovaly jako novoluní, jak je řečeno: „Který nasycuje tvá léta dobrými věcmi, takže se tvé mládí obnovuje jako orel.“
Aron se hádal sám se sebou a říkal: „Já jsem se hádal sám se sebou: „Řeknu-li Izraeli: ‚Dejte mi zlato a stříbro‘, hned to přinesou, ale hle, řeknu jim: ‚Dejte mi náušnice svých žen a svých synů‘, a hned se to nepovede,“ jak je řečeno: „A Áron jim řekl: ‚Odlomte zlaté prsteny‘.“ A tak se stalo. Ženy to (uslyšely), ale nechtěly dát svým mužům náušnice, ale řekly jim: „Vy si chcete udělat rytinu z roztaveného obrazu, aniž byste v ní měli nějakou sílu, která by vysvobodila.“ A tak se stalo. Svatý, budiž požehnán, dal ženám jejich odměnu na tomto světě i na světě budoucím. Jakou odměnu jim dal na tomto světě? Že mají dodržovat novoluní přísněji než muži, a jakou odměnu jim dá ve světě budoucím? Jsou určeny k tomu, aby se obnovovaly jako novoluní, jak je řečeno: „Který nasycuje tvá léta dobrými věcmi, takže se tvé mládí obnovuje jako orel.“
V moderní době se ženské obřady Roš chodeš liší od skupiny ke skupině, ale mnohé se soustřeďují na malá shromáždění žen, nazývaná skupiny Roš chodeš. Často se projevuje zvláštní zájem o Šekinu, kterou kabala považuje za ženský aspekt Boha. Tyto skupiny se věnují nejrůznějším činnostem, které se soustřeďují na témata důležitá pro židovské ženy, v závislosti na preferencích členek skupiny. Mnoho skupin Roš chodeš se zabývá spiritualitou, náboženským vzděláváním, rituály, zdravotními otázkami, hudbou, zpěvem, uměním a/nebo vařením. Některé skupiny se také rozhodnou vzdělávat mladé židovské ženy ve své komunitě o sexualitě, sebepojetí a dalších otázkách ženského duševního a fyzického zdraví.
Miriamin pohár (pro prorokyni Miriam) vznikl v 80. letech 20. století v bostonské skupině Roš chodeš; vymyslela ho Stephanie Loo, která ho naplnila mayim hayim (živou vodou) a používala ho při feministickém obřadu řízené meditace. Na některých sederech (včetně původního ženského sederu, který se však neomezuje pouze na sedery pro ženy) se nyní kromě tradičního poháru pro proroka Eliáše podává i pohár Miriam, někdy doprovázený rituálem k uctění Miriam. Miriamin pohár souvisí s midrašem o Miriamině studni, což je „rabínská legenda, která vypráví o zázračné studni, jež provázela Izraelity během jejich čtyřicetiletého pobytu na poušti při vyjití z Egypta“
.