Závěrečný článek série The Lancet Series on Renal Medicine se zabývá výzkumem regenerace ledvin a tím, jak a zda by to bylo možné u lidí, stejně jako je to možné u ryb. Autory článku jsou Giuseppe Remuzzi, Ariela Benigni a Marina Morigi, Mario Negri Institute for Pharmacological Research, Bergamo, Itálie.
Členové rostlinné i živočišné říše přežívají poškození díky regeneračním strategiím, jako je zachování niky kmenových buněk v dospělosti nebo indukce potenciálu kmenových buněk v diferencovaných buňkách – to jsou buňky, které se již vyvinuly do své konečné podoby a funkce. Axolotl – salamandr vyskytující se v Mexiku – je schopen regenerace končetin po jejich ztrátě. Během regenerace končetiny se dospělá tkáň salamandra v blízkosti roviny amputace přemění na zónu nediferencovaných progenitorových* buněk, nazývanou blastema, která reformuje různé tkáně končetiny.
Pro ledviny, které mají omezenou vnitřní schopnost regenerace, se stále hledají specifické progenitorové* nebo kmenové buňky ledvin. Řada studií naznačila, že by mohly existovat obě tyto buňky. V případě kmenových buněk se výzkum zaměřil na identifikaci buněk exprimujících markery kmenových buněk a také na nalezení buněk v ledvinách, které sdílejí funkční vlastnosti kmenových buněk.
Dospělé kmenové buňky pocházející z kostní dřeně by mohly přispívat k obratu a regeneraci několika oddílů ledvin. Je známo, že buňky kostní dřeně migrují do ledvin a podílejí se na normálním obratu tubulárních epiteliálních buněk a na jejich reparaci po akutním poškození ledvin.
Autoři uvádějí:
Kmenové buňky kostní dřeně se podílejí na normálním obratu tubulárních epiteliálních buněk: „Lepší pochopení mechanismů reparace ledvin podnítilo vědce k objasnění toho, zda by doplňkové buňky vstříknuté do akutně poškozené ledviny mohly napomoci reparaci a regeneraci poškozené tkáně, a tím urychlit a posílit probíhající přirozený proces hojení. Dospělé kmenové buňky, ať už získané z kostní dřeně nebo ledvinného původu, by se mohly podílet na buněčné opravě a remodelaci tkáněpo akutním poškození ledvin.“
Autoři si však také kladou otázku, zda chronické poškození ledvin – s mnoha různými příčinami – lze také opravit. Diskutují o významu farmakologické léčby pomocí inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a blokátorů receptorů pro angiotenzin II typu I (ARB) v prevenci a regresi poškození ledvin tím, že snižují hypertenzi v rámci a vylučování bílkovin ledvinami. Wilmer a spolupracovníci uvedli, že osmiletá léčba inhibitory ACE stabilizovala funkci ledvin u šesti pacientů s diabetem 1. typu a že nefrotický syndrom jinak předpovídal progresi do konečného stadia onemocnění ledvin v řádu měsíců. Důkazy z této a dalších studií naznačují, že inhibitory ACE mohou být příznivé pro obnovu a regeneraci ledvin – tj. kromě přímých účinků mohou umožnit kmenovým buňkám opravit základní patologické poškození v ledvinách. Navzdory těmto pozitivním zjištěním je zapotřebí několik let takové farmakoterapie, než bude možné zaznamenat klinicky znatelný přínos pro funkci ledvin. Autoři navrhují, že jednou ze strategií by mohly být inhibitory ACE v mnohem vyšších dávkách, než se obvykle doporučují pro kontrolu krevního tlaku, v kombinaci s ARB a diuretikem. Taková strategie při zkoušení na 112 pacientech vedla k tomu, že pouze u 2 z 56 pacientů došlo k progresi onemocnění ledvin v konečném stadiu ve srovnání se 17 z 56 kontrolních pacientů.
Autoři uzavírají: „Studie na člověku zlepší porozumění genetice, která řídí progresi a regresi chronického onemocnění ledvin, a genům spojeným s příznivými výsledky. Lepší pochopení mechanismů účinku již dostupných léků s renoprotektivní schopností otevře cestu k odhalení nových cest, které jsou případně relevantní pro reparaci ledvin. Poznatky z lidské genetiky a mechanistické studie renoprotekce společně přispějí k návrhu molekul cílených na geny relevantní pro patofyziologii regenerace s cílem regenerace ledvin namísto dialýzy nebo transplantace ledvin.“
Giuseppe Remuzzi, Mario Negri Institute for Pharmacological Research, Bergamo, Itálie. T) +39-035 319888 E) [email protected]
Ariela Benigni, Mario Negri Institute for Pharmacological Research, Bergamo, Itálie. T) +39-035-319888 E) [email protected]
Plné znění článku série 3 viz: http://press.thelancet.com/renal3.pdf
Poznámka pro editory: * Dospělé kmenové nebo progenitorové buňky – jsou přítomny v dospělých tkáních; mají klonogenní, sebeobnovovací schopnost a dávají vznik terminálně diferencovaným buňkám tkáně původu a dalším různým liniím. Další definice naleznete na panelu strana 1311 celého dokumentu.