Quebec Nordiques

Quebec Nordiques byl profesionální hokejový tým, který sídlil v kanadském městě Quebec City.

Nordiques hráli v letech 1972-1979 ve World Hockey Association (WHA) a v letech 1979-1995 v National Hockey League (NHL).

V roce 1995 byl klub přestěhován do Denveru ve státě Colorado a přejmenován na Colorado Avalanche.

Počátky týmu ve WHA

Kuebec Nordiques vznikl jako jeden z původních týmů World Hockey Association v roce 1972. Franšíza byla původně udělena skupině ze San Franciska jako San Francisco Sharks.

Financování sanfranciské skupiny však před začátkem první sezóny zkrachovalo a WHA ve spěchu prodala organizaci skupině šesti podnikatelů z Quebec City, kteří vlastnili vysoce ziskový juniorský tým Quebec Remparts. Název Nordiques dostali proto, že byli jedním z nejseverněji položených týmů profesionálního sportu v Severní Americe.

Quebec City se nachází na 46. stupni severní šířky; dále na sever se nacházely pouze týmy WHA Edmonton Oilers, Calgary Cowboys, Vancouver Blazers a Winnipeg Jets.

Prvním trenérem Nordiques byl legendární Maurice „Rocket“ Richard, ale vydržel jen dva zápasy, prohru 3:2 s Cleveland Crusaders a výhru 6:0 nad Alberta Oilers. Richard se rozhodl, že trénování není jeho silnou stránkou, a odstoupil.

První hvězdou Nordiques byl obousměrný obránce J. C. Tremblay, který v první ligové sezóně vedl WHA v počtu asistencí a během prvních čtyř let v Quebecu byl vyhlášen hvězdou ligy. V následující sezóně se k Nordiques připojili Serge Bernier a Rejean Houle.

V sezóně 1974-75 se Nordiques konečně probojovali do play-off, k čemuž jim pomohl vysoce bodující Marc Tardif; v tomto roce také debutoval Real Cloutier, který se stal jednou z největších hvězd WHA. Porazili Phoenix Roadrunners a Minnesotu Fighting Saints a dostali se do finále, kde je ve čtyřech zápasech smetl Houston Aeros vedený Gordiem Howem.

V následující sezóně se tým stal ofenzivním tahounem a stal se jediným týmem v historii nejvyšší profesionální soutěže, v němž pět hráčů překonalo hranici 100 bodů (Tardif, Cloutier, Chris Bordeleau, Bernier a Houle).

Sezóna skončila zklamáním, když Nordiques prohráli v prvním kole play-off s Calgary Cowboys poté, co přišli o Marca Tardifa, který se zranil po sporném hitu Ricka Jodzia z Cowboys.

Přes zranění Tardifa a stárnoucího Tremblaye nakonec Nordiques v sezóně 1976-77 získali Avco World Trophy, když v pěti zápasech vyřadili New England Whalers a Indianapolis Racers a poté v sedmi zápasech porazili Winnipeg Jets, za čímž stojí Bernierových rekordních 36 bodů v 17 zápasech play-off. Reprezentovali Kanadu na hokejovém turnaji Izvestija v Moskvě, kde skončili poslední s bilancí 0-3-1.

V roce 1978 se WHA ocitla v krizi a Marcel Aubut, do té doby prezident týmu ve vlastnictví pivovaru Carling-O’Keefe, začal zjišťovat zájem NHL. Nordiques se nepodařilo obhájit titul a v play-off vypadli s New England Whalers.

Sezóna 1978-79 měla být poslední pro WHA i pro J. C. Tremblaye, který na konci sezóny odešel do důchodu a nechal si vyřadit dres s číslem 3.

Sezóna 1978-79 měla být poslední pro WHA i pro J. C. Tremblaye.

80. léta

V rámci fúze NHL a WHA trvala WHA na zařazení všech svých přeživších kanadských týmů, včetně Nordiques, mezi týmy přijaté do NHL na konci sezony 1978-79. WHA se tak stala součástí NHL. Výsledkem bylo, že Nordiques vstoupili do NHL společně s Whalers, Oilers a Jets.

Na základě rozptylového draftu byli Nordiques nuceni propustit všechny hráče kromě tří a propadli se na dno tabulky. Sezónu 1979-80 zakončili na posledním místě ve své divizi, a to i přes výkony nadějného nováčka, levého křídla Michela Gouleta.

Začátkem jinak pochmurné sezóny bylo, když se Real Cloutier stal po Alexi Smartovi druhým hráčem NHL, který kdy vstřelil hattrick ve svém prvním zápase v NHL.

V srpnu 1980 Nordiques oznámili, že podepsali smlouvu s čerstvě uprchlými bratry Petrem a Antonínem Šťastnými, členy československé reprezentace, neboť Antona draftovali v roce 1979 v amatérském draftu. Jejich bratr Marián Šťastný je měl následovat a v létě 1981 také podepsat smlouvu s Quebecem.

V následující sezóně se Nordiques v čele s Petrem Šťastným, který získal Calder Trophy se 109 body, poprvé dostali do play-off NHL, ale v úvodním kole play-off vypadli v pěti zápasech s Philadelphií Flyers.

V čele s Gouletem a Petrem Šťastným se Nordiques dostali do play-off sedm let po sobě. Vzhledem ke struktuře play-off po většinu osmdesátých let však Nordiques čelili téměř jistotě, že se budou muset dostat přes Montreal Canadiens nebo Boston Bruins, aby se dostali do finále konference.

V sezóně 1981-82, přestože v základní části získali pouze 82 bodů, porazili Canadiens i Bruins, a to v zápasech na ledě soupeře. Jejich spanilá jízda skončila, když je ve finále konference smetl obhájce titulu New York Islanders.

Vnitřní rivalita s Canadiens se v sezóně 1983-84 v NHL vyostřila a vyvrcholila nechvalně známou rvačkou „Vendredi Saint“, jinak známou jako masakr na Velký pátek, během play-off 1984.

Habs vstřelili ve třetí třetině šestého zápasu v Montreal Forum pět gólů bez odpovědi a vyřadili Nordiques. Všechny góly padly poté, co byli při rvačce vyloučeni Peter Stastny a Dale Hunter.

V sezóně 1984-85 se Montreal a Quebec utkaly o prvenství v Adamsově divizi.

Nordiques skončili s 91 body, což byl v té době jejich nejvyšší počet bodů v NHL. Habs však vyhráli divizi o tři body, což bylo umocněno tím, že Canadiens v posledním týdnu základní části rozdrtili Nordiques ve Foru 7:1.

I tak to však Nordiques stačilo k tomu, aby poprvé v historii získali jako tým NHL výhodu domácího ledu. Poté, co je Buffalo Sabres přetlačilo v pěti zápasech, pomstili se Habs ve finále Adams a vyřadili je v sedmi zápasech.

Peter Stastny rozhodl sérii gólem v prodloužení v sedmém zápase na fóru. Poté si v šesti zápasech poradili se silnou Philadelphií Flyers, která měla nejlepší bilanci v lize.

Tým získal v sezóně 1985-86 svůj první divizní titul v NHL (a jak se ukázalo, jeden ze dvou v Quebecu, druhý v sezóně 1994-1995), ale kolaps obrany v play-off umožnil Hartfordu Whalers smést Nordiques ve třech zápasech.

V následující sezóně se soupeření Nords-Habs ještě prohloubilo, když série play-off dospěla až do sedmi zápasů, z nichž vyšli vítězně Canadiens.

V téže sezóně, kdy Quebec hostil „Rendez-Vous ’87“ (obměna Utkání hvězd za účasti sovětského národního týmu), začal v Colisée bavit fanoušky svými bizarními tanečními kreacemi maskot v kostýmu Badaboum – chlupaté, roly-poly modré stvoření. Badaboum byl vytvořen pouze pro Rendez-Vous, ale získal si tolik příznivců, že ho Nordiques zavedli jako stálou součást domácích zápasů.

V následující sezóně začal úpadek.

Nordiques skončili poslední ve své divizi – první z pěti let v řadě, kdy skončili na konci Adamsovy divize – a poprvé po osmi letech se nedostali do play-off. Propad pokračoval: v sezóně 1988-89 měli nejhorší výsledky v lize.

V sezóně 1989-90 se vrátil Michel Bergeron, který tým trénoval v letech 1980-1987. Sezona byla navíc ozvláštněna příchodem člena Síně slávy Guye Lafleura. Ten odmítl lukrativní nabídku Los Angeles Kings, aby se vrátil ze čtyřletého důchodu, a raději se rozhodl dokončit kariéru ve své rodné provincii.

Brzy se ukázalo, že nejlepší léta má Lafleur daleko za sebou. V 98 zápasech za Quebec dokázal během dvou sezón vstřelit pouze 24 gólů.

V této sezóně se Nordiques ocitli na samém dně; skončili s ohavnou bilancí 12-61-7 (31 bodů), což byla druhá ze tří po sobě jdoucích sezón s nejhorší bilancí v lize a stále nejhorší bilance v historii klubu.

O tom, jak byli Nordiques bez talentu, svědčí i fakt, že tehdy osmatřicetiletý Lafleur stále patřil k nejlepším hráčům týmu, i když dostával stále méně času na ledě.

Michel Goulet a Peter Stastny byli v roce 1990 vyměněni a skončili v Chicagu Blackhawks, respektive v New Jersey Devils.

Přes hvězdnou hru mladého útočníka Joea Sakica se Nordiques trápili po celý konec 80. a začátek 90. let.

V tomtéž roce však draftovali švédského nadějného hráče Matse Sundina, který se tak stal prvním Evropanem vybraným jako první v draftu NHL. Následující rok si Quebec vybral jako prvního opět Owena Nolana.

90. léta

Eric Lindros Draft & Trade

V roce 1991 měli Nordiques opět první volbu v draftu NHL.

Vybrali si juniorskou hvězdu Erica Lindrose, přestože se nechal předem slyšet, že za Quebec nikdy hrát nebude. Jako důvod uvedl vzdálenost, nedostatek marketingového potenciálu a nutnost mluvit francouzsky.

Poté, co si ho Nordiques přesto vybrali, odmítl pak Eric v den draftu nosit týmový dres a držel ho pouze pro novinářské fotografie. Na radu své matky Bonnie odmítl podepsat smlouvu s týmem a zahájil distanc, který trval více než rok.

Prezident Nordiques veřejně prohlásil, že z Erica udělají ústřední postavu svého obratu v klubu, a odmítl ho vyměnit s tím, že dokud bude vyčkávat, kariéru v NHL neudělá.

Mezitím Nordiques zakončili další hroznou sezónu 1991-92, kdy popáté v řadě nepřekonali 70bodovou hranici.

Poté, co 30. června 1992 arbitr vyřešil nejasnosti ohledně toho, zda Quebec vyměnil Ericova práva s Philadelphií Flyers nebo New Yorkem Rangers, poslali Nordiques Lindrose do Flyers výměnou za útočníky Petera Forsberga a Mikea Ricciho, brankáře Rona Hextalla, obránce Steva Duchesnea a Kerryho Huffmana, „budoucí úvahy“, kterými se nakonec stal exekutor Chris Simon, dva výběry v prvním kole draftu a 15 milionů dolarů.

Jeden z draftových výběrů použili Nordiques k výběru brankáře Jocelyna Thibaulta, druhý byl dvakrát vyměněn a nakonec jej použili Washington Capitals k výběru Nolana Baumgartnera.

Téměř přes noc se Nordiques proměnili z ligového outsidera v oprávněného uchazeče o Stanley Cup.

Forsberg vyhrál Calder Memorial Trophy v roce 1995, ve své první sezóně v Nordiques, a téměř deset let patřil díky své hře a fyzické přítomnosti (i když byl po určitou dobu mimo hru kvůli zranění jako Eric Lindros) k základním kamenům klubu Nordiques/Avalanche a v roce 2003 získal Hart Trophy a Art Ross Trophy. Ricci odvedl klubu šest užitečných sezón, než byl vyměněn.

Hextall byl po jediné sezóně přestěhován do New York Islanders a Nordiques na oplátku získali Marka Fitzpatricka (který zůstal nechráněn v rozšiřovacím draftu NHL v roce 1993, v němž si ho vyžádali Florida Panthers) a volbu v prvním kole, kterou Nordiques využili k výběru Adama Deadmarshe, jenž se stal klíčovým členem týmů Avalanche, které vyhrály pohár.

Thibault bude po přestěhování klubu do Denveru vyměněn za montrealského brankáře Patricka Roye.

1992-1994

V sezóně 1992-93 tito noví hráči spolu se Sakicem (nyní již v dobré víře, že je hvězdou NHL) a rychle se rozvíjejícími Sundinem a Nolanem dovedli Quebec k největšímu obratu v historii NHL za jednu sezónu.

Poskočili z 52 bodů v předchozí sezóně na 104 – a tím se z druhého nejhoršího výsledku v lize stali čtvrtým nejlepším a také zaznamenali první stobodovou sezónu jako tým NHL.

Nordiques se poprvé po šesti sezónách dostali do play-off a teprve potřetí v historii NHL získali výhodu domácího ledu v prvním kole.

V prvním kole však vypadli s pozdějším vítězem Stanley Cupu Canadiens, kteří sice vyhráli první dva zápasy, ale další čtyři prohráli díky inspirativnímu výkonu montrealského brankáře Patricka Roye.

Sakic a Sundin získali každý více než 100 bodů a hlavní trenér Pierre Page byl finalistou Jack Adams Award.

V sezóně 1993-94 Nordiques nepostoupili do play-off, protože se potýkali se zraněními.

Po této sezóně byl Sundin vyměněn do Toronta Maple Leafs za Wendela Clarka. Tato výměna byla pro oba týmy kontroverzní, protože Sundin byl jedním z vycházejících talentů Nordiques, zatímco Clark byl kapitánem Leafs a oblíbencem fanoušků.

Když Clark podával slušné výkony, po skončení sezóny se zapletl do sporu o smlouvu a byl poslán do New York Islanders.

Poslední sezóna v Quebecu a stěhování do Denveru

Pro sezónu 1994-95 byl novým hlavním trenérem NHL najat Marc Crawford a Forsberg byl považován za připraveného se konečně připojit k týmu, ale nejprve nastal problém s výlukou.

Ve zkrácené sezóně o 48 zápasech skončili Nordiques s nejlepším výsledkem ve Východní konferenci. V play-off však klopýtli a v prvním kole je vyřadil obhájce Stanley Cupu New York Rangers.

Prohra v play-off se ukázala být labutí písní Nordiques v NHL, protože finanční problémy týmu se stále více dostávaly do popředí zájmu, a to i přes obnovenou podporu fanoušků v předchozích třech letech.

Kanadské týmy ligy (s výjimkou Montrealu, Toronta a v menší míře Vancouveru) měly v nové éře rostoucích platů hráčů potíže s konkurenceschopností.

Finanční potíže se ještě zvýraznily oslabením kanadského dolaru, protože příjmy kanadských týmů jsou vydělávány v kanadských dolarech, ale platy hráčů jsou vypláceny v amerických dolarech.

Hrozilo také stěhování Edmontonu Oilers a Calgary Flames, zatímco rozšiřující se Ottawa Senators změnila majitele ještě předtím, než odehrála jediný zápas.

Pravděpodobně Nordiques pocítili potíže způsobené novými podmínkami více než ostatní kanadské týmy ligy. Quebec City byl nejmenším trhem v NHL a druhým nejmenším prvoligovým městem v Severní Americe.

Menší byl pouze Green Bay ve Wisconsinu; domov týmu Green Bay Packers z Národní fotbalové ligy. Nordiques však neměli nedaleký velký trh, na kterém by mohli čerpat podporu, jako to mají Packers v Milwaukee.

Nordiques se také potýkali s jedinečnou nevýhodou kvůli statusu Quebecu jako prakticky jednojazyčného frankofonního města. Tehdy stejně jako dnes nemělo Quebec City žádnou soukromou anglicky mluvící rozhlasovou stanici a pouze jednu soukromou anglicky mluvící televizní stanici, zatímco jedinými anglicky mluvícími novinami byl týdeník Quebec Chronicle-Telegraph.

Všechna hlášení na domácích zápasech se vysílala pouze ve francouzštině. Naproti tomu Montreal a Ottawa, další města NHL s velkou frankofonní fanouškovskou základnou, se těšila značné anglofonní podpoře a měla plně dvojjazyčný provoz.

Téměř úplná absence anglicky mluvících médií omezovala prodejnost Nordiques i v jejich nejlepších letech a způsobila, že mnoho nefrancouzských hráčů, zejména Eric Lindros, se obávalo za ně hrát.

Ačkoli měli Nordiques poměrně loajální fanouškovskou základnu, nestačilo to k tomu, aby byli v novém prostředí životaschopní.

Aubut požádal o finanční pomoc quebeckou provinční vládu, ale žádost byla zamítnuta, protože málokdo v Quebecu byl ochoten nechat se vidět jako dotující hokejový klub, který vyplácí mnohamilionové platy. Ze stejného důvodu byla odmítnuta i pomoc Ottawě a Edmontonu.

V květnu 1995, krátce po vyřazení Nordiques z play-off, Aubut oznámil, že nemá jinou možnost než přijmout nabídku společnosti COMSAT Entertainment Group, vlastníka týmu Denver Nuggets z Národní basketbalové asociace.

COMSAT přestěhoval tým do Denveru, kde byl přejmenován na Colorado Avalanche. Avalanche si udrželi dynamiku z úspěšné poslední sezóny jako Nordiques a hned v první sezóně po přestěhování vyhráli Stanley Cup a v roce 2001 přidali další.

V prvních osmi letech v Denveru také každý rok vyhráli svou divizi, celkem devět divizních titulů v řadě, což byl druhý nejvyšší počet v éře expanze.

Rok po přestěhování Nordiques do Denveru je do Spojených států následoval Winnipeg Jets jako Phoenix Coyotes.

Jets (kteří sídlili na druhém nejmenším trhu NHL) byli ve stejné situaci jako Nordiques – solidní podporu fanoušků kompenzovaly narůstající finanční potíže.

Poté NHL zavedla Plán kanadské pomoci, dohodu o sdílení příjmů, podle níž liga finančně podporovala týmy Senators, Flames a Oilers, aby zajistila jejich setrvání v Kanadě a ochránila lukrativní kanadské televizní smlouvy NHL.

Posledním aktivním hráčem NHL, který hrál za Nordiques, byl Adam Foote, který 8. dubna 2011 oznámil odchod do důchodu po sezóně 2010/11.

Poslední aktivní hráč, který hrál za Nordiques, byl Adam Foote. V dresu Nordiques/Avalanche odehrál během dvou období (1992-2004 a 2008-2011) 16 let.

Posledním aktivním hráčem byl Martin Ručinský, který oznámil odchod do důchodu po sezóně 2014-15.

Změna uniforem

Před rozhodnutím o přestěhování Nordiques do Denveru se Aubut rozhodl změnit celý vzhled týmu pro případ, že by se mu podařilo získat dostatek finančních prostředků na hraní v Quebecu v sezóně NHL 1995-96.

Změna uniforem

Před rozhodnutím o přestěhování Nordiques do Denveru se Aubut rozhodl změnit celý vzhled týmu.

Nordiques by opustili modrou, bílou a červenou paletu, kterou nosili po celou dobu své historie, ve prospěch teal, black a navy schématu.

Tým by také opustil logo „iglú držící hokejku“, které používal po celou dobu své existence, ve prospěch divoce vyhlížejícího sibiřského huskyho, pod nímž by bylo šedými velkými písmeny napsáno „NORDIQUES“ a písmeno „I“ v názvu týmu by vypadalo jako rampouch.

Tyto návrhy byly zveřejněny v místních novinách předtím, než se tým nakonec rozhodl přestěhovat.

Významní hráči

Kapitáni týmů

• (včetně kapitánů WHA)

• Jean-?Guy Gendron (1972-74)
• Michel Parizeau (1974-76)
• Marc Tardif (1976-81)
• Robbie Ftorek (1981)
• Andre Dupont (1981-82)
• Mario Marois (1983-85)
• Peter Stastny (1985-90)
• Steven Finn & Joe Sakic (spol.kapitáni; 1990-91)
• Mike Hough (1991-92
• Joe Sakic (1992-95)

Síň slávy

• Michel Goulet, LW, 1979-1990, uveden 1998
• Guy Lafleur, RW, 1989-1991, uveden 1988
• Joe Sakic, C, 1988-1995, uveden 2012
• Peter Stastny, C, 1980-1990, uveden 1998
• Mats Sundin, C, 1990-1994, uveden 2012
• Peter Forsberg, Hráč Pozice Kariéra Číslo vyřazení 3 J.C. Tremblay D 1972-79 28. října 1979 8 Marc Tardif LW 1974-83 1. listopadu, 1983 16 Michel Goulet LW 1979-90 16. března, 1995 26 Peter Stastny C 1980-90 26. února 1995
  • (Pozn: Po přestěhování do Denveru vrátila společnost Avalanche všechna čtyři uvedená čísla do oběhu).

  Výběry v prvním kole draftu

  • 1979: Michel Goulet (20. v pořadí)
  • 1980: žádný
  • 1981: Randy Moller (11. v pořadí)
  • 1982: Randy Moller (11. v pořadí)
  • 1982: Randy Moller (11:
  • 1983: nikdo
  • 1984: Trevor Stienburg (15. celkově)
  • 1985: David Shaw (13. celkově)
  • 1983: nikdo
  • 1984: Trevor Stienburg (15. celkově)
  • 1985: David Latta (15. v celkovém pořadí)
  • 1986:
  • 1987: Bryan Fogarty (celkově devátý) a Joe Sakic (celkově patnáctý)
  • 1988: Curtis Leschyshyn (celkově třetí) a Daniel Dore (celkově pátý)
  • 1989: Mats Sundin (celkově první)
  • 1990: Owen Nolan (celkově první)
  • 1991: Eric Lindros (celkově první)
  • 1992: Todd Warriner (celkově čtvrtý)
  • 1993: Jocelyn Thibault (celkově 10.) a Adam Deadmarsh (celkově 14.)
  • 1994: Wade Belak (celkově 12.) a Jeff Kealty (celkově 22.)