Pyramidy v Gíze a Orionův pás

před 3 lety

Kategorie: Graham Hancock je označován za nekonvenčního myslitele. Pochází ze Skotska a je novinářem mnoha britských novin včetně Timesů a Guardianu. V roce 1995 Graham napsal knihu Otisky prstů bohů, která teoreticky vysvětluje vznik dávných civilizací. Jedno z témat, kterým se Graham ve své knize zabývá, se točí kolem pyramid v Gíze a jejich vztahu ke hvězdám na obloze. Informace uvedené v tomto článku jsou založeny na informacích z Hancockovy knihy.

Orionův pás

S přesností a pohledem upřeným na oblohu kopírovali velcí stavitelé pyramid Orionův pás na egyptském písku. Ze starých náboženských spisů víme, že staří Egypťané věřili, že bohové pocházejí z Orionova pásu. Dále že Sírius (nejjasnější hvězda na obloze) a tito bohové na sebe vzali podobu lidských bytostí. V důsledku toho se Orion začal spojovat s bohem Osirisem. Sírius se spojoval s bohyní Isis. Společně vytvořili celou lidskou civilizaci.

Jejich velikost a umístění také zohledňují jak viditelnou jasnost, tak umístění hvězd v Orionově pásu. V důsledku toho jsou obě větší pyramidy v dokonalé linii ve srovnání s menší odsazenou Menkuareho pyramidou.

Axiální přesnost a čas

Co pohyb hvězd v důsledku axiální přesnosti? Axiální přesností se rozumí gravitací vyvolaná pomalá a plynulá změna orientace rotační osy astronomického tělesa. Navíc se cyklicky opakuje každých 26 000 let. Jedná se o jev, který mění deklinaci všech ze Země viditelných hvězd „Z nejvyššího bodu při průchodu poledníkem tak hvězdám Orionova pásu trvá přibližně 13 000 let, než sestoupí do nejnižšího bodu, naposledy zaznamenaného v roce 10 450 př. n. l., který je zvěčněn v kameni na náhorní plošině v Gíze. Jakmile uplyne dalších 13 000 let, hvězdy pásu velmi pomalu opět stoupají, dokud se pás opět nevrátí na 58 stupňů; pak během dalších 13 000 let opět postupně klesají až k poslednímu bodu zaznamenanému v roce 10 450 př. n. l. Tento cyklus je věčný:

Přesnost

I s primitivními přístroji se architektům velkých pyramid podařilo nastavit Velkou pyramidu tak, aby směřovala k pravému severu. Poloha severního pólu se v průběhu času posouvala a pyramida zůstávala přesně zarovnaná. Ve skutečnosti se východozápadní rovnoběžka, která protíná nejvíce pevniny, a severojižní poledník, který protíná nejvíce pevniny, protínají na dvou místech na zemi, jedno v oceánu a druhé u Velké pyramidy. Ačkoli se mnozí domnívají, že existuje přímá souvislost mezi souhvězdím Orionu a pyramidami na náhorní plošině v Gíze, mnoho lidí si neuvědomuje, že sestupná chodba Velké pyramidy směřovala k polární hvězdě Alfa Draconis, asi 2170-2144 před naším letopočtem. Ta byla v té době severní hvězdou. Od té doby se žádná jiná hvězda s průchodem nesrovnala.

Možná se nikdy nedozvíme, jak se stalo, že velké pyramidy byly srovnány s takovou přesností. Víme, že architekti a stavitelé měli primitivní nástroje, a právě to nepřestává fascinovat naši mysl. Svět se těší velké záhadě a velké pyramidy nám poskytly spoustu vodítek a jen velmi málo odpovědí.