Nezáleží na tom, jak moc si myslíme, že bychom neměli druhé soudit, jsme k tomu podmíněni. Rychlé vynášení soudů může vést k lítosti. Vyprávíme a sdílíme příběhy o druhých – obvykle bez většiny faktů. Víme, že při vynášení soudů o něčím charakteru nebo rozhodnutích bychom měli být opatrní. Z velké části jsou založeny na povrchních informacích, což vede ke zkresleným dojmům a naprostým omylům. Výsledek? Škody – osobní i vztahové!“
Pokud nezvýšíme své sebeuvědomění o tom, proč a jak soudíme, jsme odsouzeni tyto chyby opakovat znovu a znovu. Následuje 5 tendencí, které přepadají naše lepší já
„Pokud lidi odsuzuješ, nemáš čas je milovat“. Matka Tereza
1. Hledejte „haló efekt“ a jeho obdobu
Pokud má někdo několik pozitivních vlastností, pak máme tendenci vnímat ho pozitivněji jako celek. Platí to i naopak. Pokud na nás někdo zapůsobil několika negativními vlastnostmi, bude náš celkový dojem spíše negativní. Říkejme tomu „efekt rohů“. Efekt svatozáře by řekl: „Je to vynikající řečník. Určitě by z něj byl skvělý generální ředitel“. Ne nutně!“
Kdo nemá zkušenost s tím, že si vytvořil negativní dojem a řekl si: „Ten člověk se mi nelíbí?“. Jakmile ho pak poznáte, stane se z něj dobrý přítel. Problém je v tom, že jakmile si jednou uděláme názor na povahu člověka, je těžké ho změnit (efekt rohů). Dokonce můžeme dělat věci, které způsobí, že na nás daný člověk bude reagovat tak, jak ho odsuzujeme. Myslíte si, že je někdo snob, a tak ho neuznáváte. Na oplátku on neuznává vás, což potvrzuje váš úsudek, že je snob! Znalost této tendence nám pomůže posuzovat spravedlivě, trpělivě a soucitně.
Znalost našich tendencí nám pomůže posuzovat spravedlivě, trpělivě a soucitně.
2. Ukvapené závěry jsou naším výchozím režimem.
Jeden moudrý člověk kdysi řekl: „Ukvapené závěry jsou jediným cvičením, které někteří lidé dostávají.“
Překvapené závěry jsou naším výchozím režimem. Máme tendenci přisuzovat druhým určité vlastnosti. Někdy je to pohodlná nutnost. Předpokládáme, že někdo je přátelský, nebo nepřátelský; laskavý, nebo nelaskavý; opatrný, nebo agresivní. To může být velmi užitečné, když se pohybujeme ve světě kolem nás, ať už na dovolené, v práci nebo ve společnosti. Ale stejně jako u každého aktiva existuje možnost omylu. Předpokládáme určité vlastnosti druhých. Nerozpoznání této skutečnosti vede ke kontraproduktivnímu návyku činit unáhlené závěry.
3. Zdání může klamat.
Pod povrchem mají lidé tendenci posuzovat druhé na základě vlastních obav. Když se na někoho podíváme poprvé, vidíme odraz svých minulých zkušeností a asociací. Může to být z řeči jejich těla nebo ze způsobu oblékání a chování. Je pronikavé uvědomit si, jak naše minulost může ovlivnit naše současné myšlenky o někom jiném. To nám pomůže odhalit vodítka k falešnému nebo předčasnému posuzování.
Lidé mají tendenci posuzovat druhé na základě svých vlastních obav.
4. Pozor na základní atribuční chybu.
Máme tendenci přisuzovat své chování prostředí a chování druhých lidí charakteru. Je snadné posuzovat druhé na základě našich bezprostředních pozorování. Místo abychom si řekli, že to je situace, kterou právě prožívají, máme tendenci si myslet, že jsou takoví vždy. Takže když vidím někoho, jak v obchodě s potravinami chytá své dítě, můj první dojem je, že je to špatný rodič. Když však popadnu své dítě, je to proto, že potřebuje ukáznit. Jejich chování přičítám charakteru a své chování přičítám prostředí. Paradoxně čím lépe známe jednotlivce, tím pružněji a méně odsuzujeme jeho chování. Jen si vzpomeňte, co přisuzujete cizím lidem, kteří řídí auta kolem vás. Jak se to změní, když poznáte, kdo jsou? Whoops!!!
5. To, co říkáš o druhých, vypovídá hodně o tobě.
Ti, kdo tvrdě soudí, mají obvykle méně prostoru ke slovu.
„Když soudíš druhého, nedefinuješ ho, definuješ sám sebe.“ Wayne Dyer
Písmo nám radí, abychom se navzájem přísně nesoudili. „Stejným způsobem, jakým soudíš druhé, budeš souzen i ty. Proč se díváš na smítko pilin v oku svého bližního? Nejprve vyndej třísku ze svého oka, a pak budeš jasně vidět, abys odstranil třísku z oka svého bližního“. (Matouš 7,2-5)
V běžném životě je třeba dělat soudy. Primárně bychom však měli soudit sami sebe. Při posuzování druhých bychom měli být obzvlášť opatrní. Souzení zasahuje mnohem hlouběji do naší vlastní psychiky, než si myslíme.
Když soudíme, naznačujeme tím určité závěry o sobě samých. Přísné soudy jsou často uzpůsobeny tak, aby potvrzovaly pozitivní obraz sebe sama. Vznešená soudní oznámení podporují představu, že jsme úžasné, milé lidské bytosti.
Pozastavte se a zamyslete se
- Kdy jste si naposledy o někom vytvořili dojem dříve, než jste ho skutečně poznali?
- Pamatujete si na ty chvíle, kdy vás někdo soudil, když vás sotva znal?
- Jaké to bylo, když vás někdo odsoudil nebo nepochopil?
- Co se pro vás změnilo, když vám někdo projevil soucit nebo odpustil?
Více takových
- Objevení skutečné spokojenosti (Blog)
- Ken Blanchard: (Podcast)
- Když nesouhlasíte s těmi, kdo vás vedou – část I (Blog)
Když nesouhlasíte s těmi, kdo vás vedou – část I (Blog) .