Proč nesnáším první tři měsíce vztahu

Jako by randění nebylo dost otravné, začít nový vztah je ještě horší. Chápu, že by mě to mělo těšit, ale první tři měsíce vztahu jsou peklo. Vypadají jako zábava, ale je to taková bolestivá smršť, která mi nedovolí se uvolnit a vlastně si užít to, že jsem s klukem, až po několika měsících. Tady je důvod, proč jsou ty první tři měsíce tak těžké:

Všechno se zdá být tak falešné.

Přemýšlej o tom – oba se snažíme zapůsobit na toho druhého, což znamená, že se snažíme být stoprocentně nejlepší. Mám pocit, že se snažím být Barbie pro jeho Kena. Všechno je to strnulé a trochu nepříjemné.

Plyn je bolestivý.

Všichni si někdy musíme uprdnout. Proč se mi to vždycky stane, když jsem se svým novým přítelem? Nemyslím si, že by ho plynatost v prvních třech měsících přiměla k tomu, aby mě víc miloval. Možná ho to donutí zezelenat, ale to je tak všechno. Přijde čtvrtý měsíc a je čas ho pustit.“

Jsem ohromená jeho lidmi.

Pokaždé, když jdeme ven, potkávám někoho nového. Připadám si jako ceněný výstavní pes, kterého předvádějí před porotou. Vím, že i na ně mám udělat dojem, ale pořád mám co dělat, abych ho poznala.

Všechny obvyklé pochybnosti a strach.

V okamžiku, kdy jsem konečně jeho přítelkyně, mě zaplaví pochybnosti a obavy. Jsem dost dobrá? Když je tak skvělý, proč byl svobodný? Je jeho bývalá stále ve hře? Co když mě jeho rodina nenávidí? Zdá se, že čtvrtý měsíc se věci začínají zklidňovat a já se ve vztahu cítím sebejistě.

Cítím se jako v referátu z knihy.

Těch prvních několik měsíců je hlavní období „seznamování“. Myslím, že bych raději sepsala knižní reportáž o svých vzestupech, pádech a potřebných tématech k poznání a měla to všechno najednou za sebou. Je to, jako bychom se neustále studovali a analyzovali jeden druhého.

Chci vědět, co skrývá.

Protože se snažíme být sami sebou, jsem zvědavější než kdy jindy, co skrývá. Vím, co skrývám, a ráda bych všechny jeho nedostatky a tajemství prostě dostala ven hned, oproti čekání.

Každý se s ním chce setkat právě teď.

Hádám, že si všichni myslí, že to nevydrží, takže ho potřebují poznat od chvíle, kdy řeknu, že mám přítele. Nechtěla bych, aby se k nim nedostaly jejich dva centy. Upřímně řečeno, nechci ho ještě všem představovat. Nejdřív bych se chtěla ujistit, že se mu líbím.“

Bojím se, co si budou myslet přátelé a rodina.

Když začnu obcházet lidi, pořád se bojím, co si o něm budou myslet. Co když se jim nebude líbit? Budou nám to ztěžovat? Vyženou ho pryč? Takhle brzy by klidně mohli náš vztah zničit.

Mám teď rozhodnout o naší budoucnosti.

Ráda bych se uvolnila a prostě viděla, jak se věci vyvinou, ale ne, mám během prvního měsíce nebo dvou vědět, jak vypadá naše budoucnost. Mám štěstí, že znám jeho příjmení. Nevím, jestli máme dlouhodobý potenciál nebo kolik dětí bychom mohli chtít. To ale nebrání všem, aby se na to ptali.

Ještě pořád jsou věci, které nemůžu říct.

Můžeme být spolu, ale stále pracujeme na té počáteční důvěře. Jsou prostě věci, kterým mu ještě nevěřím natolik, abych o nich mohla mluvit. Obvykle je ve čtvrtém měsíci už dost důvěry na to, abych byla otevřenější, ale první tři měsíce mám pocit, že chodím po skořápkách.“

Nesnáším, když musím dělat dojem.

Jsem skvělá v tom, že jsem sama sebou, ale ne tolik v tom, abych na lidi zapůsobila svým nejlepším já. Části mého ne zrovna nejlepšího já se vždycky vplíží dovnitř. I když se s ním možná dokážu víc a víc uvolnit, pořád jsem ve fázi seznamování se s každým, koho zná. Navíc bych byla ráda, kdyby mě viděl jako mnohem lepší než jeho bývalé.

Připadá mi to jako zkušební doba.

Mám pocit, že ty první tři měsíce jsou stejné jako nástup do nové práce. Máte tu zkušební dobu, kdy když nejste dost dobří, propustí vás bez jakéhokoli skutečného vysvětlení. Nelíbí se mi pocit, že to musím během pouhých tří měsíců buď zvládnout, nebo pokazit.

Je mi špatně z toho, že mě někdo soudí.

Je mi jasné, že jeho přátelé a rodina o mně budou po setkání mluvit, ale nemohli by aspoň počkat, až budu z doslechu. Ne, to neudělají. Začnou si šeptat, když si myslí, že se nedívám, ale já mám pořád uši. A sakra, jestli někteří lidé nejsou úplní pitomci.“

Zabere to tolik času.

Protože ty první měsíce jsou tak zásadní, musím s ním trávit víc času. I když jsem ráda za ten čas navíc, nesnáším, co to dělá se zbytkem mého rozvrhu. Stále musím řešit práci, koníčky, přátele a rodinu. Vmíchat ho do toho a zajistit, aby se mu dostalo většiny mé pozornosti, není snadné.

Přátelé žárlí a jsou naštvaní.

Z nějakého důvodu se zdá, že rodiče to chápou, ale přátelé ne. Myslela bych si, že to pochopí, když předvádějí stejné zmizení, když se vídají s někým novým. Přesto teprve když si na ně konečně dokážu udělat víc času, přestanou se chovat jako žárlivé děti.

Chci jíst jako chlap.

Ačkoli nepatřím k holkám, které během prvního rande jedí lehký salát, přesto nechci jíst nejšpinavější hamburger na světě, dokud si nejsem jistá, že u mě nějakou dobu zůstane. Chci mít možnost jíst nezdravé jídlo, dělat nepořádek a po dojedení souhlasně říhat. Věřte mi, že většině chlapů to přijde působivé až po několika měsících. Obvykle se v tu chvíli přestanou držet zpátky i oni.

Sponzorováno: Nejlepší rady o randění/vztazích na webu. Podívejte se na Relationship Hero stránky, kde vás vysoce vyškolení trenéři vztahů dostanou, pochopí vaši situaci a pomohou vám dosáhnout toho, co chcete. Pomohou vám se složitými a obtížnými milostnými situacemi, jako je rozluštění smíšených signálů, překonání rozchodu nebo cokoli jiného, co vás trápí. S úžasným koučem se okamžitě spojíte textově nebo telefonicky během několika minut. Stačí kliknout sem…