Pravý George Washington: Vzdělání

Washingtonův otec získal vzdělání na Appleby School v Anglii a věrný své alma mater poslal na stejnou školu i své dva starší syny. Jeho smrt, když bylo Georgovi jedenáct let, zabránila tomu, aby měl tento syn stejnou výhodu, a takové vzdělání, jakého se mu dostalo, získal ve Virginii. Jeho dávný přítel a pozdější nepřítel, páter Jonathan Boucher, prohlásil, že „George, stejně jako většina lidí tam v té době, neměl jiné vzdělání než čtení, psaní a počty, které ho naučil trestanecký sluha, jehož jeho otec koupil za učitele.“ Boucher však dokázal do svého vyprávění o Washingtonovi zahrnout tolik nepřesností, že i kdyby toto tvrzení nebylo v několika ohledech jistě nepravdivé, lze je odmítnout jako bezcenné.

Jelikož se George narodil ve Wakefieldu ve washingtonské farnosti ve Westmorelandu, která byla domovem Washingtonů od jejich nejranějšího příchodu do Virginie, byl ještě příliš malý, než aby mohl navštěvovat školu, která byla v této farnosti založena darem čtyř set čtyřiceti akrů od jakéhosi dávného mecenáše vědění. Když byly chlapci asi tři roky, přestěhovala se rodina do „Washingtonu“, jak se Mount Vernon jmenoval, než byl přejmenován, a žila tam od roku 1735 do roku 1739, kdy se kvůli vyhoření usedlosti přestěhovala na panství na řece Rappahannock, téměř naproti Fredericksburgu.

Tady se Georgeovi dostalo nejranějšího vzdělání, neboť ve starém svazku kázání biskupa z Exeteru je zapsáno jeho jméno a na letáku je poznámka psaná rukou příbuzného, který zdědil knihovnu, že tento „autograf jména George Washingtona je považován za nejranější ukázku jeho rukopisu, když mu pravděpodobně nebylo více než osm nebo devět let“. V tomto období se mu také dostal do rukou „Společník mladého muže“, anglické vade-mecum, které se tehdy těšilo obrovské oblibě a bylo napsáno „prostým a jednoduchým stylem“, jak uvádí název, „aby mladý muž mohl dosáhnout téhož bez učitele“. Bylo by snazší říci, co tato malá kniha nenaučila, než vyjmenovat, co naučila. Jak číst, psát a počítat je jen úvodem k větší části díla, která učila psát dopisy, závěti, listiny a všechny právní formuláře, měřit, vyměřovat a navigovat, stavět domy, vyrábět inkoust a mošt, sázet a roubovat, jak adresovat dopisy kvalitním lidem, jak léčit nemocné a konečně jak se chovat ve společnosti. O tom, jak pečlivě Washington tuto knihu studoval, dodnes existují důkazy v podobě kopiářů, v nichž je přepisován problém za problémem a pravidlo za pravidlem, nevyjímaje slavná Pravidla zdvořilosti, o nichž Washingtonovi životopisci tvrdí, že je napsal sám chlapec. Spolužáci považovali za vhodné, když se Washington stal slavným, vzpomínat na jeho „píli a vytrvalost ve škole za velmi pozoruhodné“, a opisy toto tvrzení jistě potvrzují, ale i ty dokazují, že chlapec byl stejně lidský jako člověk, neboť mezi logaritmy, geometrickými úlohami a právními formuláři jsou tu a tam roztroušeny hrubé kresby ptáků, obličejů a další typické školácké pokusy.

Z této knihy také vzešly dvě vlastnosti, které se ho držely po celý život. Jeho písmo, tak snadné, plynulé a čitelné, bylo vymodelováno z vyrytého „kopírovacího“ listu a osvojil si zde některé formy pravopisu, které nikdy neopravil, i když nebyly v jeho době běžné. Až do konce života psal Washington lie, lye; liar, lyar; ceiling, cieling; oil, oyl; a blue, blew, jak se to v chlapeckých letech naučil z této knihy. Dokonce i ve své pečlivě připravené závěti psal slovo v podobě „louh“. Je třeba přiznat, že kromě těchto chyb, kterým byl naučen, byl Washington po celý svůj život nonkonformistou, pokud jde o královskou angličtinu: bojoval, jak se nepochybně snažil, chyběl mu instinkt správného pravopisu, a tak se tu a tam objevil slovní přehmat: extravagence, lettely (místo lately), glew, riffle (místo rifle), latten (místo latten), immagine, winder, rief (místo rife), oppertunity, spirma citi, yellow oaker,?takové jsou typy jeho poklesků na sklonku života, zatímco jeho dřívější dopisy a deníky jsou mnohem nepřesnější. Je však třeba mít na paměti, že z těch posledních máme k dispozici pouze náčrty, které byly nepochybně napsány nedbale, a dva skutečně odeslané dopisy, které jsou dnes známy, a text jeho anket před dvacátým rokem života jsou napsány docela dobře jako jeho pozdější listy.

Po smrti svého otce odešel Washington žít ke svému bratru Augustinovi, aby, jak se předpokládá, mohl využívat dobré školy poblíž Wakefieldu, kterou vedl jistý Williams; po nějaké době se však vrátil k matce a navštěvoval školu vedenou reverendem Jamesem Maryem ve Fredericksburgu. Jeho životopisci všeobecně tvrdili, že se neučil žádný cizí jazyk, ale přímým důkazem opaku je kopie Patrickova latinského překladu Homéra, vytištěná v roce 1742, na jejímž listu je školáckým písmem nápis:

Je tedy zřejmé, že ctihodný učitel dal Washingtonovi alespoň první prvky latiny, ale stejně tak je jasné, že ji chlapec, stejně jako většina ostatních, s největší lehkostí zapomněl, jakmile se přestal učit.

.