Nezajímá mě, čím se živíš. Chci vědět, po čem toužíš a jestli se odvažuješ snít o naplnění touhy svého srdce
Nezajímá mě, kolik ti je let. Chci vědět, jestli budeš riskovat, že budeš vypadat jako blázen kvůli lásce, kvůli svému snu, kvůli dobrodružství být naživu.
Nezajímá mě, jaké planety jsou v kvadratuře s tvým Měsícem. Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého vlastního smutku, jestli tě otevřely životní zrady, nebo ses scvrkl a uzavřel ze strachu z další bolesti.
Chci vědět, jestli dokážeš sedět s bolestí, mou nebo svou vlastní, aniž by ses pohnul, abys ji skryl, vybledl nebo napravil.
Chci vědět, jestli dokážeš být s radostí, mou nebo svou vlastní; jestli dokážeš tančit s divokostí a nechat se naplnit extází až po konečky prstů na rukou a nohou, aniž bys nás varoval, abychom byli opatrní, realističtí, pamatovali na omezení lidského bytí.
Nezajímá mě, jestli je příběh, který mi vyprávíš, pravdivý. Zajímá mě, jestli dokážeš zklamat druhého, abys byl pravdivý sám k sobě. Jestli dokážeš unést obvinění ze zradya nezradit vlastní duši. Jestli dokážeš být nevěrný, a proto důvěryhodný.
Chci vědět, jestli dokážeš vidět Krásu, i když není každý den hezká. A jestli dokážeš z její přítomnosti čerpat svůj vlastní život.
Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem, svým i mým, a přesto stát na břehu jezera a křičet do stříbra úplňku: „Ano.“
Nezajímá mě, kde žiješ nebo kolik máš peněz. Zajímá mě, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a zoufalství, unavený a pošramocený až na kost, a udělat, co je třeba, abys nakrmil děti.
Nezajímá mě, koho znáš nebo jak ses sem dostal. Chci vědět, jestli se mnou budeš stát uprostřed ohně a nebudeš se krčit.
Nezajímá mě, kde, co nebo u koho jsi studoval. Chci vědět, co tě zevnitř podepírá, když všechno ostatní odpadne.
Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou a jestli máš opravdu rád společnost, kterou si děláš v prázdných chvílích.