Růst a využití krmiva u vodních živočichů krmených přečištěnou dietou jsou obvykle nižší než u živočichů vystavených praktické dietě (Kim et al. 1991). Přesto je použití purifikovaných diet nevyhnutelné pro studium požadavků na živiny. V této studii byla jako hlavní zdroje bílkovin použita rybí moučka jako atraktant a želatina a kasein jako purifikované složky. Polopurifikované pokusné diety byly krevetami během celých krmných pokusů snadno přijímány. Růst krevet byl stejný nebo lepší než růst, který byl zaznamenán u podobně velkých krevet L. vannamei vystavených formulovaným dietám, v nichž nebyly použity žádné purifikované složky. Smith et al (1985) provedli tři krmné pokusy s podobně velkými skupinami L. vannamei a zjistili přírůstek 0,21, 0,15 a 0,10 g těla za den u skupin o velikosti 4,0, 9,8 a 20,8 g, v uvedeném pořadí. Rosas et al. (2001) uvedli denní přírůstek tělesné hmotnosti 0,04 g u skupin L. vannamei o velikosti 0,3 g a 0,13 g u skupin L. vannamei o velikosti 1,5 g. Xia et al (2010) rovněž uvedli denní tělesný přírůstek přibližně 0,10 g u L. vannamei o velikosti 6,2 g. Tyto předchozí studie (Smith et al. 1985; Rosas et al. 2001; Xia et al. 2010) používaly pro krmné pokusy všechny praktické diety. V této studii byl pozorován vyšší růst vypočtený jako denní tělesný přírůstek 0,11, 0,17 a 0,15 pro skupiny L. vannamei o velikosti 0,65, 4,81 a 10,5 g, přestože byly použity polotučné diety. Zdá se tedy, že polopurifikovaná dieta v této studii byla formulována nutričně dobře vyváženě pro podporu optimálního růstu juvenilních, subadultních a adultních velikostí L. vannamei.
Ve většině studií potřeby bílkovin u krevetek rodu Penaeid se obecně používají praktické experimentální diety. Většina předchozích studií používala praktické složky, tj. rybí moučku a sójový šrot jako hlavní zdroje bílkovin, aby zvýšila nebo snížila hladinu hrubých bílkovin v praktických experimentálních dietách. Při použití rybí moučky jako hlavního zdroje bílkovin k postupnému zvyšování hrubých bílkovin v dietách pro studii potřeby bílkovin (Xia et al. 2010; Yun et al. 2016) může být výsledek nadhodnocen kvůli neznámým růstovým faktorům v rybí moučce. Na druhou stranu při použití sójového šrotu (Kureshy a Davis 2002) jako hlavního zdroje bílkovin může být výsledek podhodnocen kvůli jeho antinutričním faktorům. V tomto ohledu by tento výsledek mohl být velmi významný při poskytování údajů o potřebě bílkovin pro krevety rodu Penaeid pomocí poloprovozních experimentálních diet.
Doporučené hladiny bílkovin v dietě z předchozích studií se u krevet rodu Penaeid pohybují od 30 do 57 %. Tato studie ukázala, že rozdíl v hladinách bílkovin ovlivnil růst a využití krmiva L. vannamei (tabulka 2). Analýza zlomové linie založená na přírůstku hmotnosti naznačila, že optimální hladina bílkovin v dietě by měla být 34,5 % a 35,6 % pro malé (0,6-5 g) a střední (4-13 g) skupiny L. vannamei. Optimální hladina bílkovin v dietě pro maximální růst L. vannamei může být ovlivněna rozdíly ve velikosti krevet, hustotě osazení, druhu krevet, systému chovu a zdrojích bílkovin v dietě. V rozmezí velikosti krevet přibližně 1 g byl optimální růst pozorován při 33 až 44 % hrubých bílkovin v dietě, pokud byla jako hlavní zdroj bílkovin použita moučka z krilu (Rosas et al. 2001). Gao et al (2016) uvedli, že optimální hladina bílkovin v dietě pro krevety L. vannamei (velikost 0,31-6,0 g) byla 34 %, pokud byla použita částečně přečištěná dieta. Shahkar et al. (2014) uvedli, že 33% hladina bílkovin v dietě je optimální pro optimální růst L. vannamei (velikost přibližně 1-11 g), když byla jako hlavní zdroj bílkovin použita rybí moučka, zatímco Martinez-cordova et al. (2003) zjistili, že optimální hladina bílkovin byla 25%, když byl L. vannamei (velikost 1-17 g) kultivován v rybničním systému se třemi komerčními dietami obsahujícími 25, 35 a 40% CP po dobu 16 týdnů. V podmínkách velmi vysoké salinity (60 g/l) byla optimální hladina bílkovin v dietě odhadnuta na 46,7 %, když byla L. vannamei (velikost 0,09-2,2 g) krmena polotučnou dietou (Sui et al. 2015).
Většina studií o požadavcích krevet na bílkoviny se omezuje na juvenilní stadia a požadavky na bílkoviny postjuvenilních stadií byly většinou odhadnuty. O požadavcích na bílkoviny během dospělých stadií krevet bylo zjištěno jen málo informací. Na základě růstu velkých krevet (velikost 10-20 g) v této studii byla optimální hladina bílkovin v potravě odhadnuta na 32,2 % pomocí analýzy lomené čáry. Podle našich nejlepších znalostí je k dispozici jedna studie (Smith et al. 1985), se kterou lze porovnat růst velkých (velikost 10-20 g) krevet L. vannamei v této studii. Smith et al (1985) uvádí, že krevety dospělé velikosti (20-25 g) nebyly ovlivněny množstvím bílkovin, ale byly ovlivněny zdroji bílkovin (živočišnými nebo rostlinnými), zatímco krevety malé velikosti (4-11 g) byly množstvím bílkovin významně ovlivněny. Rozdíl ve výsledcích mezi současnou studií a studií Smith et al. (1985) lze vysvětlit především rozdílem ve zdrojích bílkovin, jako jsou polotučné zdroje (kasein a želatina), respektive praktické zdroje (krevetová moučka), a také rozdílnými experimentálními podmínkami.
PER měla tendenci klesat se zvyšujícím se množstvím bílkovin v potravě, což je v souladu s výsledky u krevet (Hu et al. 2008; Xia et al. 2010; Shahkar et al. 2014). Nejnižší PER zjištěná u diet s 40 až 50 % bílkovin naznačuje, že nadbytečné bílkoviny byly využity k jiným metabolickým účelům než k růstu. Obvykle je nízký obsah bílkovin v dietě krevetami účinně využíván k syntéze bílkovin (Shiau a Peng 1992; Hu et al. 2008; Xia et al. 2010). Také rozdíly ve zdrojích bílkovin mohly vést k různým hodnotám PER (Hajra et al. 1988). V této studii byl podíl rybí moučky stanoven na 18 % a poté byla postupně zvyšována směs kaseinu a želatiny (4:1, v/v), aby se hladina bílkovin v potravě lišila. Proto lze rozdíly v hodnotách PER v této studii přičítat spíše pouze rozdílům v úrovni bílkovin než v jejich kvalitě.
Rozdílné množství nebo kvalita bílkovin, poměr bílkovin v dietě k energii a druh přispívají k různým účinkům bílkovin v dietě na složení jatečného těla (Hubbard et al. 1986; Siccardi, 2006). Nižší obsah celotělových bílkovin byl pozorován při nízké hladině dietních bílkovin (dieta P25), která byla často uváděna u druhů ryb (Kim a Lee 2009; Shahkar et al. 2014). Také Siccardi (2006) hodnotil potřebu denní stravitelné bílkoviny (DP) a stravitelné energie (DE) u L. vannamei při dvou typech diet (25% CP dieta a 35% CP dieta) a různých režimech krmení. Došli k závěru, že je třeba přehodnotit požadavky krevet na bílkoviny s ohledem na způsoby krmení, jako je krmení ad libitum/omezené krmení a denní množství krmiva, jakož i obsah energie v dietě.
.