Výzkumníci v Ohiu zjistili, že šířka beder a obvod dělové kosti souvisí s nosností. Koně s širšími bedry a větším obvodem dělostřelecké kosti měli menší bolestivost svalů, když se zvyšovala jejich hmotnostní zátěž. Toto zjištění naznačuje, že pravidlo 20 % je dobrým výchozím bodem.
Další studie se zabývala arabskými vytrvalostními koňmi, kteří nesli 20 až 30 % své tělesné hmotnosti. Mezi těmito koňmi se kulhání častěji vyskytovalo u koní s menšími dělovými kostmi (tj. s menším obvodem dělové kosti).
V porovnání s průměrným arabským koněm jsou islandští koně kompaktnější a mají tendenci mít silnější dělové kosti. Kromě toho jsou islandští koně i přes svůj malý vzrůst pravidelně vídáni, jak nosí dospělé jezdce. Za účelem vyhodnocení účinků tohoto typu práce zkoumali vědci islandské koně, kteří nosili 20 až 35 % své tělesné hmotnosti. Zjistili, že koně neměli po jednom až dvou dnech práce žádné svalové bolesti a většina z nich byla schopna pracovat aerobně (s kyslíkem), dokud nedosáhli zatížení 23 procent hmotnosti.
Aerobní funkce svalů umožňuje koni využívat rezervní energii a kyslík ke kontrakci svalů bez únavy. Při nedostatku kyslíku musí kůň využívat alternativní cesty, což může mít za následek hromadění kyseliny mléčné a bolestivost svalů.
Tito výzkumníci také zjistili, že délka kroku se s rostoucí váhovou zátěží snižuje. Snížení délky kroku však nemělo vliv na symetrii kroku.
Při popisu koně, který může snadno nést zátěž nad pravidlo 20 %, si představte dobře vyváženého koně, který má krátký, dobře osvalený hřbet a silné dělové kosti. Takový kůň bude mít také nižší těžiště ve srovnání s koněm s dlouhýma nohama a dlouhým, slabým hřbetem. Celkově by si jezdci měli být vědomi strukturálních nedostatků svých koní a ujistit se, že jejich kondiční plány tyto nedostatky řeší.
.