Pokud jste si nevšimli, žijeme ve světě „možná“ a „možná“. Mluvíme tak nějak. Možná se mi líbí. Tak trochu spolu chodíme. Možná se mi to líbí. To všechno je součástí naší neschopnosti se zavázat, protože proč se zavazovat k jedné věci, když máme před sebou nepřeberné množství možností?“ Hashtag-The-Problem-With-Dating
Vzhledem k tomuto světu šedi, ve kterém žijeme, si často ani neuvědomujeme, do čeho se pouštíme, když se s někým začneme tak trochu, možná bavit. Ani nevíte, kolikrát jsem si říkal: „Počkej, je tohle rande?“, nebo mi kamarádi říkali: „Jo, chtějí si vyrazit, ale nemyslím si, že je to jako rande.“
Takže WTF to je?“
Chlapi už nemají tendenci zvát holky na formální rande tak často, a to částečně proto, že to po nich nevyžadujeme. Budu první, kdo se přizná, že když mě kluk pozve na dobrou večeři nebo na nějakou netradiční aktivitu, tvářím se jako Jay Z.
Ptáte se proč? Protože pokud do tebe nejsem super zamilovaná, tak si nejsem jistá, jestli s tebou chci trávit takový intimní čas. Já vím, není to fér. Jak můžeš vědět, že se ti tolik nelíbí, když jim nedáš šanci? Věř mi, chápu to.“
Já jsem taky jen strašně nervózní. Nemůžu přijít na to, co si mám vzít na sebe, začnu se potit, začnu přemýšlet, jestli se mám chovat jinak, protože Bůh ví, že budu nadávat jako zkurvený námořník nebo řeknu něco super úchylného, aniž bych přemýšlela, jak z toho vyjdu, a to všechno je prostě moc velký tlak… povzdech. Prostě si chci vyrazit.
A tak to chlapi dělají – Hej, chceš si vyrazit?
Ale i tak se dá tak nějak odhadnout situace:
Káva, oběd, večeře, kino – v podstatě rande.Večírek, schůzka v baru s přáteli, narozeninový večírek–bezpečná skupinka-věšení se, abys vycítil situaci.
Ale někdy se stejně ocitneš v nejistotě, protože dostáváš smíšené signály. A to jsem byl ještě nedávno já. Tady je play-by-play toho, co se stalo…
Ukázka A. Vrátil jsem se na Bumble, protože nuda. A taky, proč sakra ne? Uprostřed swipování nějakých drsných odsudků nalevo jsem narazil na pár práv. Vstoupil John. (Ne, to není jeho pravé jméno. Víš, že na to homie nehraje.) Začínáme si povídat, žluté textové bubliny zaplňují můj den. A pak se to stane, požádá mě o číslo. Bum. Zeptá se, jestli bych byla ochotná si „vyrazit“. Hm… pár dní jsme si povídali. Musím víc chodit ven. Jasně. Bum.
Ukázka B. Vybere den a čas a já souhlasím. Zatím to vypadá dobře. Jestli je to „rande“, nebo ne, ještě záleží na aktivitě, která se teprve určí.
Exhibit C. Naváže v den schůzky (vždycky plus!) a zeptá se, jestli bych nechtěla zajít na jídlo, až bude mít po práci. Vždycky mám hlad. Takže samozřejmě dolů. Taky chytání jídla se pohybuje na hranici „rande“.
Ukázka D. Znovu mi píše, že je ve městě jeho kamarád z New Yorku a že se k nám připojí. Počkat, co se právě stalo? „Je v pohodě, nedělej si starosti.“ Mrcho, je mi jedno, jestli je v pohodě, proč jde na naše rande?
Ukázka E. Dál mi říká, že by se se mnou rádi podívali na film. Svatá prostoto, snaží se mě přemluvit, abychom šli do trojky. Sakra, online seznamka! Posílám screenshoty jedné ze svých kamarádek a jednomu ze svých kamarádů kluků, abych se ujistila, že jsem nedělala ukvapené závěry. Oba mi řekli: „To ne.“ Takže takhle to je.“
Exhibit F. Začala jsem couvat a napsala mu, že by si měl vyrazit s kamarádem a že se můžeme sejít jindy. „Není to tak vážné,“ odepsal, na což jsem mu chtěla říct: BYE. Místo toho jsem jen řekla: „OK, měj se hezky!“. Odepsal: „OMG, vyděsil jsem tě. Můj kamarád je gay, možná jsem se o tom měl zmínit? Začneme znovu.“ No, díky tomu to bylo o něco méně strašidelné. Ale stejně, co se to děje?“
Exhibice G. Rozhodnu se, že si můžeme zajít na jídlo. Všichni tři. Rozhodně to není rande, což znamená, že mám na sobě tenisky a džíny. Vybereme si místo a čas setkání. A i když mě setkání s tímhle klukem zajímalo, nevadilo mi, že si s sebou přivede svého gay bestie z Velkého jablka. Jsem společenská AF a když už nic jiného, tohle mě zbaví tlaku soustředit se na jednoho člověka, takže jsem byla ve hře.
Exhibice H: Vychází z práce dřív a říká, že se sejdeme „hned teď“. Říkám, že ne, že se můžeme sejít v plánovaný čas (čti: Ještě jsem byla v pyžamu a sledovala Sex ve městě, neotravuj mě).
Exhibit I: Sejdeme se na sushi. Je roztomilejší, než jsem si myslela, a žádný kamarád není v dohledu. Hm, možná je to rande? Dáme se do řeči, dáme si dobré jídlo, zasmějeme se, on se mě pokusí naučit nějaké taneční pohyby (je tanečník) a pokračuje tím, že shodí sklenici s vodou na zem, což bylo skvělé. Zasmáli jsme se, omluvili jsme se obsluze, zasmáli jsme se ještě víc.
Exhibice J: Přichází účet. Vždycky nabízím, že zaplatím půlku, protože takhle to dělám. A tentokrát jsem skutečně zaplatil polovinu. Jestli je to chování na rande, nebo ne, to vám nedokážu říct, protože doba se změnila. Upřímně řečeno, vůbec mi nevadí, když ten kluk nepřevezme účet (pokud to není on, kdo se rozhodl jít do drahého podniku a donutil mě vyjít ven k němu a objednat si všechno z jídelního lístku… ale to je příběh na jindy).
Exhibice K: Doprovodí mě k autu a srdečně mě obejme. Žádná pusa, což ho taky zbavilo nervozity. Normálně se na prvním rande nelíbám. „Měli bychom si zase vyrazit,“ říká. Usměju se, přikývnu, nasednu do auta a vyrazím.“
Tak to bylo rande? Možná, že ve světě moderního randění ano, to by se za rande považovalo. A možná je nezávazný přístup při několika prvních interakcích v pořádku, ne-li ideální, protože si člověk může vyzkoušet, jaké to je. A možná bychom se měli odpoutat od společenské formy toho, co je nebo není „rande“, a prostě si to užít?“
Koho to nakonec vlastně zajímá? Pokud jste si našli někoho, s kým rádi trávíte čas, bude vám úplně jedno, co děláte, pokud to děláte s ním.
Takže si dejte pauzu, bavte se, a pokud se vás někdo zeptá, jestli to bylo rande, nebo ne, prostě mu uštědřete kaňkovské pokrčení ramen.
Pokračujte dál.