PMC

DISKUZE

Studií se zúčastnilo celkem 258 osob, které byly náhodně zařazeny do kontrolní nebo experimentální skupiny. Pozitivním aspektem studií bylo použití randomizačního postupu, ale studie nevysvětlily, jaký vztah měli pacienti k hodnotitelům a průvodcům terapeutické a intervenční skupiny, ani jaký vztah měli průvodci intervence k výzkumníkovi. To je důležitý údaj pro úplné pochopení designu jednotlivých studií.

Průměrný věk účastníků byl 79,99 let. Pouze studie Hana et al.52 uvedla úroveň vzdělání, a to v průměru 8,06 let. Ve studii Särkämö et al.28 byla k indexaci vzdělání použita Likertova škála, v níž bod jedna odpovídal základnímu vzdělání a sedm doktorskému vzdělání, s průměrem tří bodů pro zpívající a kontrolní skupinu a 2,8 bodu pro skupinu poslouchající hudbu. Nebylo tedy možné odhadnout úroveň vzdělání vzorku v letech. Uvádění úrovně vzdělání ve studiích je zásadní, protože ve studii Livingstona a kol.2 se ukázalo, že kognitivní odolnost v dospělosti pravděpodobně zvyšuje vzdělání a další intelektuální podněty. Kromě toho tento autor uvedl, že nižší výskyt pozdní demence je spojen s vyšším vzděláním.

Většinu účastníků studie tvořily ženy (70,54 %). Všechny studie využívaly muzikoterapii nebo hudbu jako formu intervence. Jedna studie však použila muzikoterapii v rámci širšího intervenčního programu.52 Doba intervence se v jednotlivých studiích28,48-50 lišila od osmi týdnů do šesti měsíců s jedním až šesti sezeními týdně; doba služby se pohybovala od třiceti minut do jedné a půl hodiny na jedno sezení. Podle Cochraneovy metaanalýzy29 jsou terapeutické účinky založené na hudbě patrné po pěti sezeních. Vzhledem k tomu, že všechny studie zahrnuté do tohoto přehledu měly více než pět terapeutických sezení, nelze případný nedostatečný účinek hudební intervence v těchto studiích přičítat omezené době intervence.

Většina studií používala obecné kognitivní screeningové hodnocení nebo testy pro hodnocení specifických kognitivních schopností, jako je paměť, pozornost a exekutivní funkce, jazyk a vizuomotorika. Byly použity také multifunkční baterie, například opatření pro hodnocení funkčních schopností, chování, nálady a specifické hodnotící protokoly v muzikoterapii. Souhrn testů použitých ve studiích je uveden v tabulce 3.

Studie prezentovaly heterogenitu kognitivních hodnocení a různých měřítek. Ve většině studií byl použit pouze MMSE hodnotící obecné kognitivní schopnosti. Rozdílné přístupy k hodnocení mohou ztěžovat zjišťování účinnosti výsledku léčby. Sarkamö a spol.28 použili k hodnocení pacientů 13 různých testů ve stejný den. Tento typ hodnocení může u pacientů s demencí vyvolat stres nebo únavu a může ovlivnit výsledky. Kognitivní hodnocení provedené ve studii Ceccata et al.53 hodnotilo všechny pacienty bez rozlišení délky trvání a typu demence. Psychologové odpovědní za hodnocení se setkávali s obtížemi při provádění neuropsychologického hodnocení z důvodu zhoršení stavu způsobeného demencí nebo nízké úrovně vzdělání. Toto hodnocení trvalo hodinu a 15 minut, kromě dalších hodnocení prováděných zdravotními sestrami a muzikoterapeuty. Lord a Garner54 uváděli, že pacienti měli progresivní formu AD, když usuzovali, že mají mírnou nebo středně těžkou formu AD. Autoři neprováděli konvenční kognitivní nebo behaviorální hodnocení; místo toho použili dotazník vyvinutý týmem zahrnující otázky ze seznamu Americké lékařské asociace

Proces stárnutí může být spojen s kognitivními poruchami a demence se může lišit podle klinické anamnézy a typu patologie. Demence způsobená Alzheimerovou chorobou má nejčastější a dobře zavedená diagnostická kritéria.3,8 Terapie zaměřená na zmírnění příznaků by měla být přednostně zahájena v časné fázi onemocnění, kdy kognitivní funkce nejsou vážně narušeny. Dvouleté oddálení nástupu demence by při použití prognóz založených na studiích výskytu v USA mohlo snížit prevalenci demence o 23 %.8 Většina zkoumaných studií však nepopisuje délku trvání onemocnění, stadium AD (mírné, středně těžké nebo těžké), a dokonce ani nerozlišuje typy demencí, které mohou mít odlišnou prognózu. Například Han a spol.52 analyzovali pacienty s MCI, které lze klinicky ztotožnit s počátečními neuropatologickými stadii demence,8 pacienty s mírnou demencí, 28 pacientů s AD, tři pacienty s VD a jednoho pacienta s FTD. Han et al.52 nerozlišovali analýzy podle patologie, tj. zda se jednalo o MCI s amnézií nebo bez amnézie a zda se analýza lišila pro různé typy demence. Naopak Särkämö et al.28 svá data znovu analyzoval a zkoumal klinické a sociodemografické faktory, které mohou ovlivnit účinnost hudebních intervencí. Autor ve své studii konstatoval, že účinnost hudebních intervencí a výsledky rehabilitace se u skupin pacientů s AD, VD a FTD liší. Výsledky naznačily, že etiologie demence, závažnost, věk a situace péče mohou zprostředkovat kognitivní a emoční účinnost pravidelného zpěvu a/nebo poslechu hudby. Heterogenita opatření použitých ve studiích tak brání srovnání a nedostatek údajů o účastnících v některých studiích53,54 neprospívá charakterizaci vzorku. Pro rozvoj výzkumu v této oblasti je zásadní, aby ve všech studiích byly uvedeny základní údaje o účastnících, jako je typ demence, délka trvání, závažnost příznaků a úroveň vzdělání.

Léčbou hudbou a/nebo muzikoterapií se zabývaly tři studie28,53,54 a muzikoterapií integrovanou do rehabilitačních programů se zabývala jedna studie52. Ve studii Hana et al.52 nelze vyvodit závěr, že došlo ke zlepšení pouze díky hudebním intervencím, protože program MCET zahrnuje i další formy terapie, jako je kognitivní trénink, kognitivní podněty, orientace na realitu a fyzioterapie a reminiscenční terapie; muzikoterapie byla využívána pouze jednou týdně po dobu 60 minut. Ve studii Hana a kol.52 navíc nebyl specifikován typ použité hudební aktivity, proto je obtížné přisoudit konkrétní účinek použití hudebních aktivit. Ve studii Ceccata et al.53 byl použit hudební tréninkový program STAM-Dem, který se skládá z postupné série písní používaných v sekvenci postupných cvičení ke stimulaci pozornosti a paměti. Ostatní studie používaly zpěv a poslech volnějším způsobem28,54 a Särkämö et al.28 použili populární písně z let 1920 až 1960, zatímco Lord a Garner54 použili písně z 20. a 30. let 20. století, kdy „Big Bands“ hrály denně. Muzikoterapie je systematický intervenční proces, který využívá různé techniky od pasivních až po aktivní hudební činnosti. V tomto ohledu je důležité vzít v úvahu, že existuje také značná heterogenita hudební intervence, která sahá od technik poslechu hudby až po systematičtější využívání hudebních aktivit se stimulačními cíli. Účinnost intervence se proto může lišit v závislosti na kvalitě nabízené hudební intervence.

Na tomto místě je čas zvážit hlavní otázku, která vedla tento systematický přehled: Mají hudební intervence vliv na paměť u osob s demencí? Nejprve je třeba vzít v úvahu, že studie Hana et al.52 tuto otázku neobjasňuje, protože hudební intervence tvořila pouze část rozsáhlého vyšetřovacího protokolu, což znemožňuje vyvozovat závěry o jakémkoli konkrétním účinku hudební intervence v této studii. Kromě toho ve studii Hana et al. nebyl pozorován žádný účinek intervence na paměť. V jiných studiích bylo použití hudby hlavní součástí intervence a zahrnovalo použití hudebního poslechu, který se pohyboval od poslechu a zpěvu známých písní28,54 až po systematické používání hudby za účelem kognitivní stimulace.53 Ve všech těchto studiích měla hudební intervence určitý vliv na paměť. Vyvstávají následující otázky: Byl tento účinek konzistentní? Jakému typu paměti intervence nejvíce prospívá?

Co se týče pracovní paměti neboli krátkodobé paměti, jak Ceccato et al.53 , tak Särkämö et al.28 použili srovnatelná měření tohoto konstruktu, jako jsou úlohy na rozpětí číslic v přímém a inverzním pořadí. V tomto případě lze výsledky obou studií považovat za protichůdné v tom smyslu, že Särkämö et al.28 zaznamenali pozitivní vliv hudební intervence na pracovní paměť, zatímco Ceccato et al (2012) nezaznamenali žádný statisticky významný rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou. Je však důležité poznamenat, že i ve studii Särkämö et al.28 byl účinek na pracovní paměť omezený a při dalším hodnocení šest měsíců po intervenci nepřetrvával. Dalším aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je skutečnost, že Särkämö et al.28 ve své reanalýze dat uvedli, že účinek na pracovní paměť byl zmírněn stupněm demence a byl vyšší u osob s lehkou demencí. Protože Ceccato et al.53 stupeň demence svých účastníků neuvedli, není možné zjistit, zda lze rozdíl ve výsledcích studií přičíst tomuto faktoru.

Dalším ukazatelem paměti, který lze považovat za srovnatelný mezi studiemi Ceccato et al.53 a Särkämö et al.28, je ukazatel dlouhodobé verbální paměti. Obě studie zahrnovaly opatření, která po účastnících požadovala zopakování verbálně prezentovaného úryvku textu po časovém intervalu v rozmezí 10 až 20 minut (ve studii Ceccata et al.53 byl použit test MPD, ve studii Särkämö et al. test Logic Memory II Wechsler Adult Intelligence Scale).28 Získané výsledky jsou opět mezi oběma studiemi rozporuplné: tentokrát studie Ceccata et al.53 zaznamenala pozitivní účinek hudební intervence; ve studii Särkämö et al. však tento účinek nebyl statisticky významný.28 Možné vysvětlení tohoto rozporu ve výsledcích může být způsobeno úkolem, který Särkämö et al.28 použili (20 minut oproti 10 minutám v úkolu Ceccata et al.)53 mezi studijní a testovací fází. Tento interval mohl přispět k podlahovému efektu úlohy. Koneckonců, pokud se podíváme na měření dlouhodobé paměti (Delayed Memory) ve studii Särkämö et al.28 , můžeme pozorovat, že úkolově vážený průměr mezi třemi studijními skupinami byl pouze tři body z celkových 35.

Nakonec, jak studie Lorda a Garnera, tak studie Särkämö et al.28 používaly měření paměti, která lze považovat za hodnocení autobiografické paměti. Obě studie použily poslech hudby a pozorovaly vliv této intervence na autobiografickou paměť. Konkrétně ve studii Särkämö et al.28 si jak osoby ze skupiny, která pouze poslouchala hudbu, tak ze skupiny se zpěvem pamatovaly více jmen osob, které znaly z dětství, než osoby z kontrolní skupiny. Ve studii Lorda a Garnera54 vykazovali účastníci ze skupiny, která poslouchala a zpívala písně, lepší vybavování faktů týkajících se jejich osobní historie než účastníci z obou kontrolních skupin. Obě studie, které používaly specifičtější měření autobiografické paměti, tedy měly kompatibilní výsledky. Důležitým faktem, který je třeba vzít v úvahu, je, že v reanalýze Särkämö et al.28 nebyl účinek hudební intervence na autobiografickou paměť moderován žádnou sociodemografickou proměnnou, a to naznačuje, že účinek hudební intervence na tento typ paměti může být robustnější a obecnější než u jiných typů paměti.

Zkrátka zůstává nejasné, zda má hudební intervence vliv na paměť, zejména na krátkodobou paměť a dlouhodobou verbální paměť, u nichž byly pozorovány rozporuplné výsledky.28,53 Zdá se, že nejslibnější výsledky se týkají autobiografické paměti, u níž dvě studie, které se přímo zabývaly tímto konstruktem, zaznamenaly pozitivní účinky hudební intervence na autobiografickou paměť.28,54 Dalším pozitivním aspektem je, že pokud jde o účinky na paměť, zdá se, že není rozdíl v tom, zda byla hudební intervence systematičtěji aplikována z intervenčního programu53 nebo prováděna z poslechu.28,54 To je důležitý bod, protože poslechové nebo dokonce pěvecké aktivity jsou dostupnější a mohou být stimulovány v domácnosti příbuznými a pečovateli osob s demencí, což vede k velké možnosti preventivní činnosti.

Závěrem tohoto systematického přehledu bylo analyzovat, jak může hudební intervence ovlivnit paměť pacientů s AD. Jedná se o první přehledovou studii nalezenou v literatuře, která má tento cíl. Tento přehled ukazuje, že k datu publikace existuje jen málo randomizovaných studií. Většina článků byla publikována nedávno, tj. v posledních 3 letech, což naznačuje zájem o tento typ léčby v posledním desetiletí, pravděpodobně v důsledku nárůstu počtu pacientů s diagnózou AD ve světové populaci. Články byly publikovány v různých zemích, včetně Koreje, Finska, Itálie a USA, ale nebyl nalezen žádný výzkum v Brazílii.

Výsledky zjištěné v článcích prokázaly, že hudební intervence může být účinná při léčbě pacientů s AD. Dostupné důkazy jsou však stále nedostatečné vzhledem k malému počtu randomizovaných vědeckých studií, které hodnotily paměť u pacientů podstupujících hudební léčbu. Navzdory omezeným důkazům je důležité provést studie s hudebními intervencemi podporujícími využití hudby v doplňkové léčbě starších osob s demencí v důsledku AD hodnotící dopad na kognitivní funkce a různé typy paměti. Zajištění péče a rehabilitace pro osoby s AD se stalo velkou výzvou pro systém veřejného zdravotnictví a pro společnost.28 Do budoucna je třeba provést studie s lépe charakterizovanými vzorky, zejména pokud jde o etiologii demence, trvání a závažnost příznaků a úroveň vzdělání účastníků. Kromě toho je třeba lépe popsat typ použité hudební intervence a zahrnout citlivá měření různých typů paměti, protože se nejedná o jednotný konstrukt.

.