205 GTI/CTIEdit
Ve verzi 1.GTI o objemu 6 litrů byl uveden na trh v roce 1984 a dodával se s motorem XU5J o výkonu 105 k (77 kW; 104 k), pro modelový rok 1987 dostal XU5J hlavu válců s většími ventily a stal se tak XU5JA. Výkon nového motoru byl udáván na 115 k (86 kW; 117 k). Model GTI o objemu 1,9 litru se dodával s motorem XU9JA o výkonu 128 k (94 kW; 126 k), ačkoli pozdější modely s katalyzátorem produkovaly 122 k (90 kW; 120 k). Vnitřně jsou si tyto motory velmi podobné, hlavní rozdíly u verzí 1,9 litru spočívají v delším zdvihu, chladiči oleje a některých částech systému vstřikování paliva. Motor s kratším zdvihem 1,6 litru je proslulý tím, že je točivý a dychtivý, zatímco motor 1,9 litru působí líněji a točivěji. Mimo motorový prostor jsou hlavními rozdíly mezi 1,6 GTI a 1,9 GTI polokožená sedadla (1,9 GTI) oproti látkovým sedadlům (1,6 GTI) a kotoučové brzdy všude kolem (1,9 GTI) oproti kotoučům vpředu a bubnovým brzdám vzadu (1,6 GTI).6 GTI); stejně jako 14palcová (360 mm) kola z lehké slitiny (Speedline SL201) (1,6 GTI) vs. 15palcová (380 mm) (Speedline SL299) kola z lehké slitiny (1,9 GTI).
Vůz 205 je stále často považován za etalon v testech skupinových vozů nejnovějších modelů GTI nebo ekvivalentů. Samotný Peugeot tento úspěch v budoucích modelech GTI nikdy skutečně nezopakoval, i když se k němu velmi přiblížil s vysoce ceněnou variantou GTI-6 modelu Peugeot 306. Kabrioletová verze modelu 205, známá jako CJ/CT/CTI, byla navržena a částečně montována italskou společností Pininfarina. Verze CTI nabízela stejné plastové oblouky a kola jako 1.6 GTI. Některé pozdější modely obsahovaly motor 1,9 l s katalyzátorem.
Hlavním estetickým rozdílem mezi verzemi GTI/CTi a ostatními modely 205 byly plastové podběhy kol a lišty, mohutnější valéry předního a zadního nárazníku. Menšími změnami prošla také skořepina, včetně větších podběhů kol (aby vyhovovala větším kolům u GTI a CTi), a bylo přepracováno zavěšení, které bylo u GTI posazeno níže, s tužšími pružinami, jinými vahadly a přítlačným stabilizátorem.
Vzhledem k počátečnímu úspěchu modelu 205 GTI v Evropě přinesl časopis Motor Trend v roce 1984 zprávu, že Peugeot vážně uvažuje o jeho zařazení do své americké modelové řady, přestože Peugeot měl ve Spojených státech spíše luxusnější image. Z těchto zvěstí však nikdy nic nevzešlo a jakékoli řeči o rozšíření přítomnosti Peugeotu v USA se staly bezpředmětnými, když byla společnost v roce 1991 nucena odejít.
Prodej modelu GTI ve Velké Británii na počátku 90. let byl silně zasažen prudkým nárůstem pojistného, který byl způsoben vysokou mírou krádeží a „joyridingu“ vozů tohoto typu. Stále přísnější emisní předpisy znamenaly, že model 1,6 GTI se přestal vyrábět v roce 1992, zatímco 1,9 l se prodával ještě několik let díky přepracování motoru, aby mohl správně pracovat s katalyzátorem, což snížilo výkon na 122 k (90 kW; 120 k).
V říjnu 2020 Peugeot oznámil, že jeho značka „l’Aventure Peugeot“, která je dědictvím značky, zpřístupní v roce 2021 v rámci oslav 210. výročí založení společnosti program tovární renovace modelu 205 GTI. Tento program má být později rozšířen i na další modely Peugeot (a případně Citroën), ale začne se modelem 205 GTI, protože se jedná o jeden z nejžádanějších vyrobených vozů Peugeot, který je navíc k dispozici ve velkém množství. Vozy budou restaurovány do stavu jako nové, přičemž některé již nedostupné díly budou vyrobeny na 3D tiskárně.
Speciální edice 205 GTIEdit
Peugeot vyrobil v průběhu svého života řadu limitovaných edic modelu 205 GTI:
V letech 1989-1990 bylo vyrobeno 1200 vozů GTI v tehdy nových barvách Miami blue (jasně modrá metalíza) a Sorrento Green (velmi tmavá perleťově zelená). Vozy se vyráběly ve stejném poměru v barvách 300 modrá 1,6 l, 300 zelená 1,6 l, 300 modrá 1,9 l a 300 zelená 1,9 l. Tyto vozy se vyráběly ve stejném poměru. Vozy měly standardně posuvné střešní okno, posilovač řízení a celokožený interiér v šedé barvě spolu s šedými koberci a dveřními kartami. Tyto barvy laku byly později přidány do seznamu dostupných barev pro běžné modely. Klimatizace byla volitelnou příplatkovou výbavou, nikoli však ve spojení s posilovačem řízení z důvodu nedostatku místa v motorovém prostoru pro obojí.
Gentry byla limitovaná verze modelu 205, měla podvozek 1.6 GTI kombinovaný s odladěným motorem 1,9 l o výkonu 105 k (78 kW; 106 k) (jako se montoval do vozů GTI pro exportní trh, např. pro Austrálii a Švýcarsko), ale s automatickou převodovkou. Vyrobeno bylo pouze 300 kusů v barvách Sorrento Green a Aztec Gold (někdy nazývaných Mayfair Beige). Dodávaly se s celokoženým čalouněním a obložením z pravého dřeva, posilovačem řízení a vyhřívanými zrcátky ve Velké Británii, stejně jako se stejnými bočními lištami karoserie jako GTI – což vedlo k tomu, že Gentry bylo často zaměňováno za GTI.
V roce 1991 byla zahájena výroba 200 vozů 1.9 GTI v limitované edici pro japonský trh. Kvůli krachu obchodních jednání se výroba zastavila na údajném počtu 33 kusů, které byly následně odprodány na evropský trh. Všechny vozy byly v provedení s automatickou převodovkou, standardně měly posilovač řízení, střešní okno a klimatizaci. Japonská edice byla snadno rozpoznatelná podle zvýšené kapoty, která se obvykle připisuje modelům se vznětovým motorem. Byly použity pepřové slitiny a látkové čalounění, které více připomínalo vozy 1.6 GTI.
Griffe byla speciální edice GTI pro kontinentální Evropu a prodávala se ve Francii, Německu a Nizozemsku. Měl jasně zelenou barvu (nazývanou „Laser“ Green nebo „Vert Fluorite“) a byl vybaven veškerou tehdy dostupnou výbavou prodejce kromě klimatizace, ale včetně celočerného koženého interiéru, ABS, posilovače řízení a střešního okna. Bylo vyrobeno 1652 vozů Griffes, všechny v zelené barvě „Laser“ a s tmavě šedými eloxovanými koly z lehké slitiny se stříbrnými ráfky.
V roce 1992 byl vyroben model 1FM pro britský trh u příležitosti 25. narozenin rádia BBC Radio 1.
. Bylo vyrobeno pouze 25 kusů a každý vůz byl individuálně očíslován malým mosazným štítkem. Vůz byl k dispozici pouze v černé barvě s nálepkami na karoserii „Radio 1FM 25th“, šedými koly z lehkých slitin Speedline a dodával se se všemi prvky standardní výbavy. Speciální stereo systém včetně měniče CD a akustické zadní police byl specifikován společností Clarion. Ve vysílání Radia 1 probíhala soutěž o jeden z nich.
205 STDTEdit
V roce 1993 Peugeot představil výkonnější naftové modely 205 a 405 STDT, které nabízely některé sportovní vlastnosti modelu GTI v části nabídky se vznětovým motorem. Model 205 STDT (special trim diesel turbo) byl k dispozici pouze ve třídveřové karoserii s turbodieselovým motorem o objemu 1 769 cm3 (XUD7 T/K) s výbavou a luxusem modelu 205 GTI. Vůz byl zpočátku prodáván manažerům s měkkými látkovými kbelíkovými sedadly v béžové barvě s odpovídajícím kobercem a přístrojovou deskou, jakou měly i modely Gentry. Vůz měl PAS, centrální zamykání, elektrické ovládání oken a také elektricky vyhřívaná zrcátka. Mnohé vozy byly vybaveny velkým posuvným střešním oknem s vakuovým těsněním.
V prospektové specifikaci z roku 1993 u modelu STDT je uvedena jeho výbava:
- Přeplňovaný vznětový motor o objemu 1769 cm3 a výkonu 78 k
- Pětistupňová manuální převodovka
- Posilovač řízení
- Kola z lehkých slitin (jiná než u modelů GTI)
- Lišty na boku karoserie, lemy podběhů kol a vložky nárazníků (chromované vložky)
- Dálková světla
- Volitelné posuvné střešní okno
- Vyhřívaná zpětná zrcátka
- Výběr barvy karoserie: Aztec Gold; Oberon Green; Steel Grey
- Sportovní přední sedadla, velurové čalounění
- Zadní sedadla dělená v poměru 50/50
- Sportovní volant obšitý kůží
- Dálkové ovládání centrálního zamykání (základní modely neměly dálkové ovládání, fungovaly pouze na klíček)
- Elektrické ovládání předních oken
- Tónovaná skla
- Clarion 97001F digitální stereo rádio/stereo kazeta se 4 reproduktory
- Zamykatelná odkládací schránka s lampičkou
Jeho výkonové údaje jsou v brožuře z roku 1993 definovány jako:
- Maximální rychlost: 108 mph
- Zrychlení 0-100 km/h:
- Spotřeba paliva – mpg (L/100km): stálá rychlost jízdy 56 mph (90 km/h) – 61,4 (4,6); 75 mph (120 km/h) – 40,9 (6,9); simulovaná jízda ve městě – 42,8 (6,6)
Vůz 205 STDT se vyskytuje pouze ve třech barvách: Oberon Green, Steel Grey a Aztec Gold. Výroba vozu probíhala přibližně jeden rok v letech 1993 až 1994.
Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 bylo na silnicích již jen 24 vozů STDT a 148 vozů SORN ve Velké Británii.
205 RallyeEdit
V letech 1988 až 1992 Peugeot vyráběl další variantu modelu 205, 205 Rallye, kterou zkonstruovala a vyráběla společnost Peugeot-Talbot sport. Tato edice modelu 205 byla prezentována jako cenově výhodná alternativa k modelu 205 GTI, která si zachovala svůj sportovní charakter, ale byla levnější na pořízení i údržbu.
Pro dosažení tohoto cíle použil Peugeot derivát motoru řady TU používaný ve vozech 205 po roce 1987, který byl označen TU24. Jedná se v podstatě o stejný motor, jaký byl v modelu 205 o objemu 1,1 litru, s válci vyvrtanými na celkový zdvihový objem 1294 cm3 , sportovním vačkovým hřídelem a dvěma karburátory Weber. Motor o objemu 1,3 litru dosahoval výkonu 103 k (76 kW; 102 k) při 6800 ot/min. Vůz dostal přední zavěšení 1.6 GTI s ventilovanými brzdovými kotouči a zadní nápravu 1.6 GTI s bubnovými brzdami.
Vůz 205 Rallye byl zcela zbaven téměř veškerého odhlučnění, elektrických systémů nebo jiných luxusních prvků, což snížilo hmotnost na maximálně 794 kg. Minimalistická výbava spolu s vysokými otáčkami potřebnými k uvolnění veškerého výkonu motoru propůjčují vozu 205 Rallye velmi spartánský charakter a činí z něj obtížný, ale uspokojivý vůz pro ostrou jízdu, což je jeden z důvodů, proč je dnes mezi nadšenci modelu 205 GTI velmi oblíbený. Peugeot předpokládal, že vyrobí přibližně 5000 vozů Rallye. Nakonec bylo vyrobeno 30 111 vozů Rallye, i když se prodávaly pouze na některých trzích kontinentální Evropy (včetně Francie, Belgie, Portugalska, Španělska, Itálie, Řecka a Nizozemska).
Mezi charakteristické estetické znaky modelu 205 Rallye patří hranatější podběhy kol (které se liší od podběhů GTI), ocelová kola v barvě karoserie a duhové sportovní nápisy Peugeot-Talbot na přední masce chladiče a zadních dveřích. Ty byly k dispozici pouze v bílé barvě. Model Rallye se prodával se sníženou hmotností interiéru s vyšitým logem Peugeot-Talbot sport na předních sedadlech.
V letech 1990-1992 Peugeot vyráběl také verzi 205 Rallye s objemem 1,9 litru. Vyrobilo se jich jen asi 1000 kusů a prodávaly se pouze v Německu, protože verze 1,3 litru nesplňovala německé silniční předpisy. Model 1.9 Rallye je pouze motor 1.9 GTI o výkonu 105 k (78 kW) s karoserií Rallye a novými čirými blinkry a zadními světelnými jednotkami. Přestože jsou ještě vzácnější než 1.3 Rallye, jsou mezi nadšenci značky Peugeot méně oblíbené, protože postrádají syrový a spartánský charakter 1.3 Rallye a jsou o 150 kg těžší.
V roce 1994 uvedl Peugeot na britský trh model Rallye, který byl k dispozici ve třech barvách (500 bílá, 250 žlutá, 80 modrá) a byl v podstatě přečalouněným modelem XT. Byl vybaven černými látkovými sedadly s vyšitým logem Peugeot-Talbot Sport, sportovními barvami Peugeot-Talbot za předními oblouky a nad zadními oblouky a stejným označením na mřížce a zadních dveřích jako jeho evropský bratr. Poháněl jej motor TU3.2 se železným blokem o objemu 1360 cm3 a stejným dvoukomorovým karburátorem Solex, jaký byl použit u dřívějšího motoru XS. Měl výkon 75 k (56 kW; 76 k) a dosahoval rychlosti 107 mph (172 km/h) při zrychlení z 0 na 100 mph za 11,7 s.
Po modelu 205 Rallye používal Peugeot pro některé své modely 106 a 306 opět označení „Rallye“.
205 Turbo 16 (T16)Upravit
Homologace vozu 205 T16 („Turbo 16“ ve Francii) skupiny B pro rallye, musel Peugeot vyrobit 200 silničních exemplářů. Ty musely podle předpisů skupiny B vycházet ze současného sériového silničního vozu. Peugeot se rozhodl založit rallye vůz skupiny B na dvoudveřové verzi modelu 205. Motor, jehož základem byl litinový blok vznětové verze tehdy nové rodiny motorů XU, ovšem se speciálně vyvinutou šestnáctiventilovou hlavou, byl přesunut z přední části vozu dozadu, čímž se z automobilu s motorem vpředu a pohonem předních kol stal automobil s motorem vzadu a pohonem všech kol. Převodovka pocházela z vozu Citroën SM, ale byla namontována napříč. Vůz měl pohon všech kol. Karoserii postavila firma Heuliez, kam byly dodány standardní třídveřové karoserie z výrobní linky, které byly značně upraveny. Heuliez odřízl celou zadní část vozu a mezi sloupky B přivařil příčnou protipožární stěnu. Zadní rám pak byl vyroben ze směsi plechových profilů a trubek. Předek byl upraven podobným způsobem s trubkovým rámem nesoucím přední zavěšení. Hotové karoserie byly dodány společnosti Simca (Talbot) pro sériové vozy řady 200 a společnosti Peugeot Talbot Sport pro soutěžní verze. Všechny silniční verze (VIN P1 až P200) byly s levostranným řízením a shodně vyvedené v tmavě šedé barvě, kromě první (VIN P1), která byla lakována bíle a nesla všechny ozdoby soutěžních vozů pro demonstrační účely. Soutěžní vozy první evoluční série (VIN C1 až C20) byly postaveny ve sportovním oddělení Peugeot Talbot Sport a představeny veřejnosti ve stejný den jako standardní pouliční verze. Pozdější soutěžní vozy řady Evolution 2 (VIN C201 až C220) byly postaveny odlišně, protože zadní prostorový rám již neměl žádné plechové profily, ale byl složen výhradně z trubek.
Kromě vzhledu neměly silniční varianty s běžným sériovým modelem prakticky nic společného a sdílely s rallyovým vozem motor o objemu 1775 cm3 (1,8 l; 108,3 cm3) s vrtáním × zdvihem 83 × 82 mm (3,27 × 3,23 palce) uložený napříč, motor uprostřed a pohon všech kol. Měl však méně než poloviční výkon, přibližně 200 k (197 k; 147 kW) při 6750 ot/min a točivý moment 255 N⋅m (188 lb⋅ft) při 4000 ot/min. Písmeno T znamenalo (KKK) Turbo, palivo bylo přiváděno vstřikováním Bosch K-Jetronic a kompresní poměr byl 6,5:1; 16 znamená DOHC s 16 ventily. Navenek se podobal normálnímu modelu 205. T16 měl širší podběhy kol a celá zadní část se zvedala, aby byl přístup k motoru. Pod ním bylo zachováno složité hnací ústrojí z rallyového vozu, aby byla dodržena pravidla skupiny B. Kromě modelu skupiny B byl menší model 205 GTI schválen FIA také pro soutěže v kategoriích skupiny N a skupiny A.
Tovární vozy Peugeot Talbot Sport 205 T16 pod vedením Jeana Todta byly nejúspěšnějšími vozy v posledních dvou letech éry skupiny B mistrovství světa v rallye a v letech 1985 a 1986 získaly s Timo Salonenem a Juhou Kankkunenem tituly konstruktérů, resp. jezdců, v tak významné konkurenci vozů Audi, Lancia a Ford, přičemž pro druhou z těchto dvou sezón byl představen model Evolution 2.
Podvozek a motor z tohoto modelu se později staly základem koncepčního vozu Peugeot Quasar.
.