Po zveřejnění nahrávky Access Hollywood, na které se budoucí prezident chlubí Billymu Bushovi, jak ho jeho sláva opravňuje k sexuálnímu napadání žen, Paul Ryan zrušil plánované vystoupení s Donaldem Trumpem a oznámil, že nebude vést kampaň ve prospěch republikánského kandidáta. „Nebudu hájit Donalda Trumpa,“ řekl tehdy údajně předseda Sněmovny reprezentantů Ryan své straně. „Ani teď, ani v budoucnu.“ Ryan pravděpodobně předpokládal, že v „budoucnosti“ nebude muset Trumpa hájit, protože převládal názor, že Hillary Clintonová ho pošle zpět do útrob reality show, odkud přišel. Ale i tak to bylo pozoruhodné zřeknutí se, i když v pravé Ryanově formě neučinil žádný krok k odvolání své zmučené podpory Trumpa.
Po Trumpově šokujícím vítězství ovšem Ryan svůj slib poruší. Samozvaný vítěz by znovu a znovu a znovu hájil prezidenta, umožňoval mu to a na jeho každodenní nehoráznosti reagoval chabým mnutím ruky. Nyní se však republikán z Wisconsinu snaží svou pověst rohožky napravit. V nové knize, o jejíchž částech ve čtvrtek informoval deník Washington Post, se Ryan do prezidenta naváží a líčí ho jako narcistického, rozdělujícího blázna a „nevzdělaného o vládě“ – což jsou odhalení, která jen dále zdůrazňují, jak se Ryan vědomě podílel na Trumpově vládě nočních můr.
„Byli jsme z toho všeho tak otupělí,“ říká Ryan Timu Albertovi v knize American Carnage (Americký masakr), která zkoumá, jak se republikáni po vyhrocených volbách v roce 2016 dostali k Trumpovi. „Ne ve vládě, ale tam, kde žijeme své životy, máme povinnost pokusit se o obnovu. Neříkejte ženě ‚koňská tvář‘. Nepodvádějte svou ženu. Nepodvádějte v ničem. Buďte dobrým člověkem. Jděte dobrým příkladem.“
Ryan, který Albertu řekl, že svůj odchod do důchodu vnímal jako „únikový východ“, aby se dostal pryč od Trumpa, rozehrává mýtus „dospělých v místnosti“ a naznačuje, že jeho úcta mu umožnila nasměrovat Trumpa na lepší kurz. „Řekl jsem si, že s tím chlapem musím mít vztah, abych mu pomohl srovnat si myšlení,“ vzpomíná Ryan. „Protože, říkám vám, on o vládě nic nevěděl… Chtěl jsem mu pořád vynadat. Ti z nás, kteří se kolem něj pohybovali, mu opravdu pomáhali, aby nedělal špatná rozhodnutí. Pořád,“ pokračuje Ryan. „Pomohli jsme mu dělat mnohem lepší rozhodnutí, která byla v rozporu s tím, jak reagoval na kolenou. Teď si myslím, že některé z těch reakcí na kolenou dělá on.“
Je to věta, kterou Ryan opakoval už dříve. „Na konci dne se můžu podívat do zrcadla a říct si, že jsem se té tragédii vyhnul, že jsem se té tragédii vyhnul, že jsem se té tragédii vyhnul. Posunul jsem tento cíl, posunul jsem tento cíl, posunul jsem tento cíl,“ řekl loni v srpnu deníku New York Times v dlouhém výstupním rozhovoru. A samozřejmě má Ryana vykreslit v co nejlepším světle, podobně jako Johna Kellyho, Rexe Tillersona a další, kteří naznačili, že stáli při Trumpovi jen z jakéhosi vysokého pocitu povinnosti vůči zemi. Nikomu z nich se samozřejmě ve skutečnosti nepodařilo posloužit jako skutečný umírněný vliv. Možná jsou lepší než pochlebovači, kterými se obklopil nyní, ale Kelly, Tillerson a Ryan důsledně selhávali v tom, aby udrželi prezidentovy impulsy na uzdě. A co hůř, propůjčovali zdání normálnosti prezidentovi, který jím rozhodně nebyl. Ryan v Albertově knize jasně říká, že věděl, že Trump je nekvalifikovaný osel. V jedné anekdotě se píše, že předsedovi Sněmovny reprezentantů zavolal brzy ráno tehdejší personální šéf Reince Priebus a požádal ho, aby si přečetl tweet, který prezident právě vypustil.
„Hrozné!“ napsal Trump. „Právě jsem zjistil, že mě těsně před vítězstvím nechali ‚odposlouchávat‘ v Trump Tower. Nic se nenašlo. To je mccarthismus!“
Tweet, nabídnutý bez důkazů a bez reálného základu, podle Alberta uvedl Ryana do „maniakálního, úderného smíchu“. Tento zákulisní Ryan se jen stěží shoduje s Ryanem veřejným, který se opakovaně postavil na prezidentovu obranu a bagatelizoval jeho šílenou závislost na Twitteru. „Vlastně tomu nevěnuji tolik pozornosti,“ řekl kdysi Ryan o prezidentově neustálém shitpostování.
To, že se Ryan nyní vrátil k peskování Trumpa, je možná o krok výš než někteří jeho bývalí kolegové, kteří se změnili v zuřivé, nemyslící příznivce prezidenta. Ale je sotva odvážné poukazovat na Trumpovy zjevně zjevné nedostatky až poté, co se tak stalo. Zatím jen jeden republikán – Justin Amash, který stranu opustil začátkem tohoto měsíce – prezidenta otevřeně kritizoval. „Všichni tito lidé se přesvědčili, že aby byli úspěšní a udrželi si práci, musí stát při Trumpovi,“ říká Amash v knize Albertovi. „Ale Trump při nich stát nebude, jakmile je nebude potřebovat. Není loajální. Jsou k Trumpovi velmi loajální, ale ve chvíli, kdy si bude myslet, že je pro něj výhodné někoho hodit pod autobus, rád to udělá.“
Další skvělé příběhy z Vanity Fair
– Proč kandidují na prezidenta demokratičtí kandidáti s nejdelší historií
– Co by se měl Biden naučit ze souboje Jona Stewarta a Mitche McConnella
– Mohou demokraté v době Trumpa získat zpět internet?
– Nahlédněte do zákulisí boje o to, zda zahájit vyšetřování impeachmentu
– Matt Lauer, Charlie Rose a natáčení velmi Page Six Hamptons summer
Hledáte více? Přihlaste se k odběru našeho každodenního zpravodaje Hive a nikdy nepropásněte žádný článek.