Populární na Variety
Tento muzikál převedený na jeviště se může pochlubit hvězdným výkonem Roba McClura, ale než se dostane na Broadway, potřebuje ještě hodně práce.
Přijme Broadway po kritikou vychvalované, ale brzy ukončené „Tootsie“ „Paní Doubtfireovou“ – další nový muzikál podle filmového hitu o heterosexuálním herci, který se vydává za starší ženu a přitom se stává lepším člověkem? A může se nějaký umělec vyrovnat vzpomínce na filmovou roli Robina Williamse z roku 1993, který ztvárnil zoufalého rozvedeného otce, jehož ženským alter egem je moudrá a mrkací chůva?
Odpověď na druhou otázku je do značné míry kladná, a to díky hlavní hvězdě Robu McClureovi. Jestli má muzikál „Paní Doubtfireová“, který má nyní premiéru v divadle 5th Avenue Theatre v Seattlu, zlatý hřeb, je jiná věc – a má jen málo společného s převlékací hrou, kterou sdílí s „Tootsie“. Důležitější je, zda tvůrci dokážou zefektivnit svou těžkotonážní, příliš uctivou adaptaci zastaralého filmu, aby nebyla tak vlezlá a byla důsledněji vtipná.
O McClureovi však není pochyb. Jako napravující se packal a střídavě moudrá hospodyně obratně ctí Williamsův obratný dvojroli, aniž by ho otrocky napodoboval. Ať už Daniel napravuje ploty se svými dětmi, dovádí s loutkami, nebo jako paní Doubtfireová rozdává přisprostlá moudra a lžíce rad s brogue přízvukem a v ušmudlaných šatech, McClure vnáší do svého snažení vítěznou upřímnost a vlastní hbitý, mnohohlasý komický talent.
Po dobře hodnocených rolích v jiných broadwayských muzikálech (naposledy „Beetlejuice“) si tento působivý divadelní everyman zaslouží hit. Ale přestože je pěkně vyprodukovaný, chytře navržený (David Korins) a nabitý osvědčenými talenty v čele s režisérským veteránem Jerrym Zaksem, „Paní Doubtfireová“ se tak usilovně snaží zachovat (a zveličit) kouzlo filmu a napěchovat dvouapůlhodinové představení novými vtípky a rozptýlenými aktualizacemi (mezi jmenovanými jsou Paula Deen a Justin Bieber), že nedokáže oddělit komický odpad od zlata.
Při adaptaci se tým „Something Rotten!“ ve složení Karey Kirkpatrick a Wayne Kirkpatrick (kteří jsou autory hudby k „Doubtfire“) a John O’Farrell (který společně s Karey Kirkpatrick napsal knihu) velmi opírá o scénář „Paní Doubtfire“ od Randi Mayem Singer a Leslie Dixon. Do velmi nabitého představení se však vměstnalo také téměř 20 hudebních čísel, různé pop-up tance a takové přídavky (některé vtipné, jiné ne) jako aerobic tete a tete v tělocvičně a (jeden z nejlepších nových gagů) sborová řada zombie Doubtfires (v čísle „You Created a Monster“).
Tempové, popem inspirované melodie mohou být strhující („I’m Rockin‘ Now“, „Easy Peasy“), ale některé působí zbytečně. A nevýrazné, méně výrazné balady se snaží být zřejmé. (Výjimkou je dojemný duet otce a dcery „Just Pretend“.)
Když muzikál nehraje pro smích, opakuje vážné téma filmu: dopad rozvodu na děti a rodiče.Ale zběsilá, dlouhá úvodní píseň „That’s Daniel“ představuje hlavního hrdinu nejen jako zábavychtivého hochštaplera, ale i jako protivného blbce. (Dcera Natalie vtipkuje: „Je mi pět a nějak si připadám starší než táta.“)
Když Daniela vyhodí z práce za to, že zfalšoval reklamu na pizzu, a uspořádá bujarý narozeninový večírek pro dospívajícího syna Christophera (Jake Ryan Flynn), je to poslední kapka pro manželku Mirandu (Jenn Gambatese), živitelku rodiny a zabijáka. Ta ukončí manželství („Jsem vyřízená“) a Daniel bez práce a domova přijde o opatrovnictví Christophera, Natalie (Avery Sell) a dospívající Lydie (vynikající Analise Scarpaci). Dokud se nedá dohromady, může zdrcený otec vídat potomky jen jednou týdně („Chci být u toho“).
Fraška se roztočí, když se Daniel nechá najmout jako chůva dětí tím, že se převlékne do celotělového kostýmu, který mu ušil jeho bratr maskér Frank a Frankův manžel (Brad Oscar a J. Harrison Ghee).
Když McClureová obratně vklouzne do převleku vřelé, moudře mluvící paní D., Daniel dozrává natolik, aby si získal své blízké i přes několik, ehm, těsných oholení. Pasáž, kdy žongluje s pohlavními identitami, aby odradil navštěvující sociální pracovnici (Charity Angel Dawsonová), vám připomene, že některé filmové gagy jsou naživo těžkopádnější.
Lepší: Rychlá záměna her, která překonává filmovou verzi. V nóbl restauraci Daniel přechází mezi pracovním pohovorem jako on sám a rodinnou večeří jako paní Doubtfireová, zatímco vášnivá flamencová píseň („He Lied to Me“) zesměšňuje jeho odhalující se dvojakost.
Představení uzavírá poselství o inkluzi (rodiny mají všechny tvary, barvy a pohlaví) a hymna povzbuzení s neobvykle sirupovitým textem od chytrých Kirkpatricků. („Time can heal/All is not lost/As long as there is love“)
.