Národnost: Američan. Narozen: Alfredo James Pacino v New Yorku, 25. dubna 1940. Vzdělání: Od roku 1966 navštěvoval High School of the Performing Arts v New Yorku; Herbert Berghof Studio pod vedením Charlese Laughtona; Actors Studio v New Yorku. Kariéra: 1970-člen repertoárového divadla Lincoln Center; režisér divadelní hry Krysy v Bostonu; 1977-v divadelní hře Základní výcvik Pavla Hummela v Bostonu a New Yorku; 1982-84-umělecký ředitel Actors Studio; 1984-londýnský divadelní debut ve hře American Buffalo. Ocenění: Nejlepší herec ve vedlejší roli, National Board of Review, Nejlepší herec, National Society of Film Critics, za film Kmotr, 1972; Nejlepší herec, National Board of Review, Nejlepší filmový herec-drama, Zlatý glóbus, za film Serpico, 1973; Nejlepší herec, British Academy Award, za film Kmotr, část II, 1974; Nejlepší herec, British Academy Award, Nejlepší herec, Los Angeles Film Critics Association, Nejlepší herec, San Sebastian International Film Festival, za film Dog Day Afternoon, 1975; Nejlepší herec, Oscar, Nejlepší herecký výkon ve filmu – dramatu, Zlatý glóbus, za Vůni ženy, 1992; Chevalier dans l’Orde des Arts et de Lettres, 1995; Vynikající režijní počin v dokumentárním filmu, Directors Guild of America, Nejlepší herec, Boston Society of Film Critics Awards, za Donnie Brasco, 1997. Agent: c/o CAA 9830 Wilshire Boulevard, Beverly Hills, CA 90212, USA.
Filmy jako herec:
1969
Já, Natalie (Coe) (jako Tony)
1971
Panic in Needle Park (Schatzberg) (jako Bobby)
1972
Kmotři (Coppola) (jako Michael Corleone)
1973
Strašák (Schatzberg) (jako Lion); Serpico (Lumet) (jako Frank Serpico)
1974
Krstný otec, část II (Coppola) (jako Michael Corleone)
1975
Dog Day Afternoon (Lumet) (jako Sonny)
1977
Bobby Deerfield (Pollack) (jako Bobby Deerfield)
1979
. . . A spravedlnost pro všechny (Jewison) (jako Arthur Kirkland)
1980
Cruising (Friedkin) (jako Steve Burns)
1982
Autor! Autor! (Hiller) (jako Travalian)
1983
Scarface (De Palma) (jako Tony Montana)
1985
Revolution (Hudson) (jako Tom Dobb)
1989
Sea of Love (Becker) (jako Frank Keller)
1990
Dick Tracy (Beatty) (jako Big Boy Caprice); Kmotr, část III (Coppola) (jako Michael Corleone)
1991
Frankie a Johnny (Garry Marshall) (jako Johnny)
1992
Vůně ženy (Brest) (jako por. Pplk. Frank Slade); Glengarry Glen Ross (Foley) (jako Ricky Roma)
1993
Carlito’s Way (De Palma) (jako Carlito Brigante); Jonas in the Desert (jako on sám)
1995
Two Bits (A Day to Remember) (James Foley) (jako Gitano Sabatoni); Heat (Michael Mann) (jako Vincent Hanna)
1996
City Hall (Becker) (jako starosta John Pappas); Donnie Brasco (Newell) (jako Lefty Ruggiero)
1997
The Devil’s Advocate (Hackford) (jako John Milton)
1999
The Insider (Mann) (jako Lowell Bergman); Any Given Sunday (Stone) (jako Tony D’Amato)
Film jako režisér:
1996
Looking for Richard (+ ro jako Richard III, pr, spol. sc)
1999
Chinese Coffee (+ ro jako Harry)
Publikace
PACINO: články-
Rozhovor, v Time Out (Londýn), 6. září 1984.
Rozhovor, in Ciné Revue (Paříž), 30. ledna 1986.
Rozhovor s J. Schnabelem, in Interview (New York), únor 1991.
Rozhovor s Teresou Carpenterovou, in Guardian (Londýn), 3. prosince 1991.
O PACINOVI: knihy-
Zuckerman, Ira, The Godfather Journal, New York, 1972.
Puzo, Mario, The Making of The Godfather, Greenwich, Connecti-cut, 1973.
Yule, Andrew, Life on the Wire: The Life and Art of Al Pacino, New York, 1991.
Schoell, William, The Films of Al Pacino, Secaucus, New Jer-sey, 1995.
O PACINOVI: články-
Current Biography 1974, New York, 1974.
Thomson, D., „Two Gentlemen of Corleone“, in Take One (Montr-eal), květen 1978.
Strasberg, Lee, in Photoplay (New York), duben 1980.
Williamson, Bruce, „Al Pacino“, in The Movie Star, edited by Elisabeth Weis, New York, 1981.
Image et Son (Paříž), leden 1982.
Chute, David, „Scarface,“ in Film Comment (New York), únor 1984.
Stivers, Cyndi, „Sunny-Side Up,“ in Premiere (New York), říjen 1991.
Richards, David, „Sunday View: Pacino’s Star Turn Reflects the Glories of Rep,“ in New York Times, 5. července 1992.
Minsky, Terri, „Descent of a Man,“ in Premiere (New York), únor 1993.
Dullea, Georgia, „Al Pacino čelí galavečeru, uznání, slávě a vlastní plachosti,“ in New York Times, 22. února 1993.
Film Dope (Nottingham), duben 1994.
Weinraub, Bernard, „De Niro! Pacino! Poprvé opět spolu,“ in New York Times, 27. července 1995.
Breslin, Jimmy, „The Oddfather,“ in Esquire (New York), únor 1996.
Reed, Rex, „Al’s oeuvre,“ in Esquire (New York), únor 1996.
Lemon, B., „Stage Center,“ in New Yorker, 12. srpna 1996.
Andrew, Geoff, „To Play the King,“ in Time Out (Londýn), 15. ledna 1997.
Bourget, Jean-Loup, Michel Ciment a Michel Cieutat, „Al Pacino,“ in Positif (Paříž), únor 1997.
Norman, Barry, „Why Pacino’s Way Is a Winner“, in Radio Times (Londýn), 1. února 1997.
Macnab, Geoffrey a John Wrathall, „The Infiltrator/Donnie Brasco“, in Sight and Sound (Londýn), květen 1997.
* * *
Kariéra Al Pacina je spojena s kariérou jeho italsko-amerického současníka Roberta De Nira. Oba se narodili v New Yorku, oba se stali filmovými hvězdami počátkem sedmdesátých let a nejčastěji hráli živě realizované postavy, které existují (na obou stranách zákona) v současném městském prostředí. Pacinovou první velkou rolí je Michael Corleone ve filmu Kmotr; De Niro hrál Michaelova otce v pokračování Kmotr, část II. O dvě desetiletí později se mistrovsky spojili ve filmu Heat, kde Pacino ztvárnil policistu, který obsedantně sleduje De Nirova kapucína. A konečně, což je nejdůležitější, jejich herecké styly jasně vycházejí z metodické školy, přičemž Pacino zůstal důležitou silou v pokračování a rozvoji proslulého newyorského Actors Studia.
Pacinovy herecké kořeny jsou patrné v jeho raných výkonech, které kladou důraz na spontánnost, improvizaci a okázalost způsobů a výrazu do té míry, že hrozí, že se herectví stane smyslem existence filmů. Přesně tak tomu bylo v jeho rolích mladého feťáka ve filmu Panika v Needle Parku, tuláka, který opustil svou rodinu ve filmu Strašák, poctivého newyorského policisty, který sám bojuje proti zkorumpovanému policejnímu oddělení ve filmu Serpico, a potenciálního bankovního lupiče, který touží financovat operaci změny pohlaví své milenky ve filmu Psí odpoledne. Právě díky účinkování v těchto filmech (a také ve filmech Kmotr a Kmotr, část II) se Pacino stal jednou z nejvýznamnějších hvězd 70. let. Jeho výkony v prvních čtyřech filmech jsou výlety de force, v nichž se snoubí téměř šílená nervozita s hlubokou intenzitou a zranitelností. Tato energie se jeví zároveň jako kladná vlastnost, nakažlivá a neodolatelná, i jako maska, obrana proti neustálému ohrožení ze strany ostatních postav nebo sil působících v příběhu.
Ale byla to právě jeho práce ve dvou filmech Kmotr, která od Pacina vyžadovala vytvoření mnohem komplexnější psychologické charakteristiky. Zde se jeho herecký styl drasticky mění, protože se stává zdrženlivějším a nenápadnějším. Jeho Michael Corleone začíná jako mladý, veskrze americký válečný hrdina, muž se slušnými instinkty a typ člověka, od kterého lze očekávat, že se ožení, založí rodinu a stane se oporou své komunity. Jak čas plyne a Michael se stále hlouběji a neúprosněji zaplétá do rodinného „byznysu“, Pacino postupně a stále nenápadně rozvíjí svou postavu v silnou, ale přesto tragickou postavu: muže, který se nechal svést a nakonec zkorumpovat do té míry, že je schopen podněcovat ty nejkrutější a nejhrozivější zlé činy (například nařídit vraždu Freda, vlastního bratra). Na rozdíl od svého druhého psychotického bratra Sonnyho, který se řídí především svým temperamentem a emocemi, je Michael inteligentní člověk, který by měl vědět víc. Jeho duše se tak poskvrní a on se stane zároveň citově potlačeným a tragicky neschopným změnit svůj osud. Pohltí ho plášť únavy, který ho pronásleduje, převládá nad jeho charakterem a určuje ho víc než jakákoli dosažená moc. Tento aspekt jeho vyvíjejícího se charakteru se dramaticky rozehrává ve třetím filmu Kmotr, natočeném deset a půl roku po Kmotrovi, část II, v němž Michael Corleone trpí smrtí své milované dcery.
Pacinova kariéra se neobešla bez řady přehmatů. Mezi ně patří především Cruising, nechutný, trapný thriller, v němž se jeho postava newyorského policisty vydává v utajení do gay podsvětí, aby vypátral vraha; Bobby Deerfield, příšerná telenovela, v níž hraje automobilového závodníka milujícího krásnou, ale vážně nemocnou ženu; Revolution, absurdní drama z revoluční války, v němž je obsazen do role trapera; a Scarface, jeho zdaleka nejhorší filmový výkon, v němž nehorázně přehrává v roli kubánského drogového dealera. Pacinova hvězda však zůstala nedotčena a on vydržel i v 90. letech a později jako významná filmová osobnost, jejíž obsazení do filmu z něj dělá událost.
-Robin Wood
Osmdesátá léta zakončil solidní hvězdnou rolí dalšího newyorského policisty ve filmu Moře lásky, kde v milostných scénách s Ellen Barkinovou vyvolal dostatečný žár a předvedl nepřebernou škálu emocí, které jeho postava prožívá. Podobně je tomu i ve filmu Carlitova cesta, v němž hraje unaveného portorikánského zločince z ulice, který se pokouší jít rovnou na věc. Nikdy nebyl tak vděčný jako bývalý trestanec, který se zamiluje do neochotné servírky ve filmu Frankie a Johnny; účinně si zopakoval roli Michaela Corleoneho v jinak neuspokojivém Kmotrovi, část III; bylo zábavné ho sledovat jako živelně hrozivého Big Boye Caprice v Dicku Tracym; a přešel k rolím seniorů, kde si pěkně zahrál starého moudrého italského přistěhovaleckého dědečka ve filmu Dva kousky, nostalgickém díle z doby hospodářské krize.
Ve dvou nejvýznamnějších Pacinových filmech z 90. let hraje rázovité postavy, které jsou svým způsobem stárnoucím pokračováním jeho rolí ve filmech Panika v Needle Parku, Strašák, Psí odpoledne a Serpico. Za Vůni ženy si vysloužil dlouho očekávaného Oscara za roli slepého, mrzutého a nakonec sebevražedného bývalého plukovníka armády. Ještě lepší je však ve filmu Glengarry Glen Ross, který David Mamet adaptoval podle své divadelní hry o nátlaku a frustracích skupiny obchodníků s nemovitostmi. Pacino hraje Rickyho Roma, postavu, která je drsná, tvrdá a úlisná. Roma je frajer, který na své klienty nasazuje psychologicko-metafyzickou lajnu jako mistr manipulátor. Ti, kteří se přišli k Romovi informovat o koupi nemovitosti, nejsou ani tak jeho klienty, jako spíše jeho oběťmi. Pacino v roli Romy předvádí herecký koncert. Sledovat ho zde, jak pronáší Mametovy břitké dialogy – živé a vědomé zároveň, s jemnými i širokými tahy – znamená vidět mistra herce na vrcholu své formy.
V druhé polovině desetiletí se Pacino objevil v rolích trenéra profesionálního fotbalu a válečného koně s chraplavým hlasem (ve filmu Any Given Sunday), stárnoucího, unaveného chytráka na nízké úrovni (ve filmu Donnie Brasco, kde ztvárnil postavu, která je v gangsterském potravním řetězci protikladem Michaela Corleoneho); oddaný producent televizního zpravodajství, který je klonem Woodwarda a Bernsteina a svou houževnatostí připomíná Serpica (ve filmu The Insider); a sám ďábel, charismatický, démonický šéf vysoce postavené právnické firmy (ve filmu Ďáblův advokát). Po celou Pacinovu kariéru je tolik jeho postav, ať už policistů nebo podvodníků, z New Yorku. Bylo tedy příhodné, že si ve filmu City Hall zahrál starostu New Yorku. Ve všech těchto filmech je Pacina radost sledovat – zejména když jeho postavy ukazují, křičí a nechávají své emoce proudit přes plátno.
Po celou svou kariéru se Pacino často vrací na divadelní prkna, kde hraje shakespearovské role, včetně Richarda III. a Julia Caesara. V roce 1996 vstoupil mezi režiséry s filmem, který byl pro něj osobní a výjimečný: Hledá se Richard, ambiciózní dokument, který je ódou na Barda a odrazem Pacinovy neutuchající fascinace postavou Richarda III. Ve filmu Hledá se Richard Pacino ukazuje, jak Shakespeare píše „velká slova“ s „velkým významem“ a učí diváky „cítit“. Zahrnuje rozhovory s muži a ženami na ulici, které zjišťují reakce na Shakespeara a pocity z něj, a poukazuje na mylnou představu, že Barda mohou hrát pouze angličtí herci. Hledá se Richard je také zkoumáním postavy Richarda III., přičemž Pacino připravil a obsadil inscenaci této hry. Především však film působí jako vítaná připomínka způsobu, jakým Shakespearovy emoce a konflikty zůstávají stále aktuální pro dnešní svět.
aktualizováno Robem Edelmanem