Připravujeme se na zahájení cyklu August Wilson’s American Century Cycle, historického cyklu čtení a nahrávání v The Greene Space, který začíná 26. srpna a potrvá do 28. září. Projekt, který vznikal několik let, představuje první případ, kdy organizace získala práva na nahrávku všech 10 her ze stoleté kroniky afroamerického života tohoto dramatika, držitele Pulitzerovy ceny.
Než začneme oslavovat Wilsonův odkaz – a než jeho dílo představíme nové generaci – oprašte si své znalosti o tomto dramatikovi pomocí našeho stručného úvodu.
1. Wilson 101
August Wilson je americký dramatik známý především díky svému bezprecedentnímu cyklu deseti her, které zachycují afroamerickou zkušenost 20. století. Každá hra se odehrává v jiném desetiletí a souhrnně vešla ve známost jako Cyklus století. „Dejte je všechny dohromady,“ řekl jednou Wilson, „a máte historii.“ (Foto: Sarah Krulwich)
2. Cyklus století
Wilson ve svých hrách zkoumá sto let afroamerického boje a triumfu, počínaje složitým příběhem o svobodě na přelomu století (Klenot oceánu) a konče asimilací a pocitem odcizení v 90. letech (Radio Golf). (Foto: Joe Turner’s Come and Gone v Yale Repertory Theatre. William B. Carter, 1986. Se svolením Yale Repertory Theatre.)
3. The Hill District
Všechny Wilsonovy hry kromě jedné – Ma Rainey’s Black Bottom – se odehrávají v pittsburské čtvrti Hill District, ekonomicky deprimované čtvrti, kde se Wilson v roce 1945 narodil a kde strávil svá první léta. „Jako většina lidí mám k Pittsburghu vztah lásky a nenávisti,“ řekl jednou. „Je to můj domov a někdy se mi po něm stýská a připadá mi nesmírně vzrušující, jindy chci chytit první věc, která má kola.“ (Foto: Dům z dětství Augusta Wilsona)
4. Pulitzerovy ceny
Dvě Wilsonovy hry získaly Pulitzerovu cenu za drama – Fences (1987) a The Piano Lesson (1990). (Foto: James Earl Jones a Mary Alice ve hře Fences. Paul J. Penders, 1985. Se svolením Yale Repertory Theatre)
5. Deset her
Wilson si ve skutečnosti nekladl za cíl napsat cyklus deseti her. Řekl, že napsal hru Jitney, jejíž děj se odehrává v roce 1971, Fullerton Street, jejíž děj se odehrává v roce 1941, a Ma Rainey’s Black Bottom, jejíž děj se odehrává v roce 1927. Wilson si prý řekl: „‚Napsal jsem tři hry ve třech různých desetiletích, tak proč v tom nepokračovat?'“. (Foto: Theresa Merrittová ve hře „Ma Rainey’s Black Bottom“ v Yale Repertory Theatre. William B. Carter, 1984. Se svolením Yale Repertory Theatre)
6. Wilson na Broadwayi
Devět Wilsonových her bylo uvedeno v New Yorku na Broadwayi, počínaje hrou Ma Rainey’s Black Bottom, která měla premiéru v říjnu 1984. K dnešnímu dni je Jitney jedinou Wilsonovou hrou, která dosud nebyla na Broadwayi uvedena. (Foto: August Wilson: „Jitney“ v True Colors Theatre, Atlanta 2010. Se svolením True Colors Theatre)
7. Čtyři B
August Wilson nikdy formálně nestudoval divadlo. Často vysvětloval, že vzdělání získal díky čtyřem B: blues, umění malíře Romareho Beardena a psaní básníka Amiriho Baraky a spisovatele/básníka Jorgeho Luise Borgese. „Základem mé dramatické tvorby je poezie,“ řekl jednou Wilson.
8. Blues a Bessie
Wilson považoval píseň bluesové velikánky Bessie Smithové „Nobody in Town Can Bake a Sweet Jelly Roll Like Mine“ za jednu z nejvlivnějších ve své tvorbě. Řekl, že když ji slyšel poprvé, byl to pro něj rozhodující okamžik: díky ní rozpoznal poezii v každodenním jazyce černé Ameriky a dostalo se mu inspirace a svobody, aby tento jazyk použil ve své vlastní tvorbě.
9. Wilsonovo publikum
Wilson často říkal, že nepíše pro černé nebo bílé publikum, ale spíše o černošské zkušenosti v Americe. „A v této zkušenosti, protože je to lidská zkušenost,“ říkal, „jsou obsaženy všechny univerzality.“
10. Wilsonovi bojovníci
Wilson měl velký vliv na kariéru herců, kteří v jeho hrách začínali. Jak napsal John Lahr, dramatický kritik časopisu New Yorker, „jeho divácká přitažlivost sama o sobě prolomila zeď pro další černošské umělce, z nichž mnozí by jinak nepracovali v hlavním proudu“. (Foto: Mary Alice, James Earl Jones a Courtney Vance ve hře Fences v Yale Repertory Theatre. William B. Carter, 1985. Se svolením Yale Repertory Theatre)
11. Díra v americkém divadle
Dne 28. dubna 2005, den po Wilsonových šedesátých narozeninách, byla v Yale Repertory Theatre uvedena poslední z cyklu jeho her – Radio Golf. V srpnu oznámil, že mu byla diagnostikována neoperovatelná rakovina jater, a o pouhé dva měsíce později, 2. října, zemřel. Peter Marks z deníku The Washington Post o dopadu Wilsonovy smrti napsal, že po něm „nezůstala jen díra v americkém divadle, ale obrovská zející rána, která bude muset počkat, až ji zašije nějaký expanzivní, poetický dramatik, který se teprve objeví.“
