- Třídy pšenice v USA
- Užití pšenice v USA
- Užití pšenice v USA. Obchod s pšenicí
- Světové vyhlídky pšenice
Pšenice zaujímá mezi polními plodinami v USA třetí místo v osevní ploše, produkci a hrubých zemědělských příjmech za kukuřicí a sójou. Odhaduje se, že v roce 2018/19 američtí farmáři vyprodukovali celkem 1,884 miliardy bušlů ozimé, jarní a tvrdé pšenice na 47,8 milionech akrů orné půdy, což je mírný nárůst oproti loňské rekordně nízké osevní ploše. Nedávné minimum osevů pšenice svědčí o dlouhodobém klesajícím trendu osevních ploch a produkce pšenice. Od dosažení vrcholu v roce 1981 se osevní plocha pšenice v USA snížila o více než 30 milionů akrů a produkce poklesla přibližně o 900 milionů keřů.
S rostoucí zahraniční konkurencí na mezinárodních trzích s pšenicí se výnosy farmářů z pěstování pšenice ve Spojených státech snížily ve srovnání s jinými plodinami a podnítily některé farmáře k omezení výsadby pšenice. Změny v zemědělské legislativě v polovině 90. let, které umožnily farmářům flexibilnější výběr plodin, rovněž snížily výměru pšenice.
Zejména zákon o zemědělství z roku 1996 posílil tržní orientaci pěstování plodin tím, že zrušil požadavek, aby farmáři udržovali základní výměru plodiny, aby měli nárok na státní platby. Kromě toho osev pšenice ztratil půdu ve prospěch hrubých obilovin a olejnin v důsledku technologických inovací, které zlepšily vyhlídky produkce kukuřice a sóji. Genetické zlepšování pšenice probíhalo pomaleji kvůli podstatně složitější genetice této potravinářské obiloviny a nižším potenciálním výnosům z investic do výzkumu. Zemědělci pěstují pšenici především pro lidskou výživu a američtí zpracovatelé potravin se obávají reakce spotřebitelů na výrobky obsahující geneticky modifikovanou (GM) pšenici. Ve Spojených státech se komerčně nepěstuje žádná geneticky modifikovaná pšenice.
Třídy pšenice v USA
Pšenice je hlavní potravinářskou obilovinou pěstovanou ve Spojených státech. Tři základní odrůdy této obiloviny, které se v tuzemsku vysévají, jsou pšenice ozimá, pšenice jarní a pšenice tvrdá.
Odrůdy pšenice ozimé se vysévají na podzim a obvykle se ujmou dříve, než s příchodem chladného počasí upadnou do klidu. Na jaře rostliny obnoví růst a rychle rostou až do letní sklizně. Produkce ozimé pšenice představuje 70-80 % celkové produkce USA, tj. 1 100 až více než 1 800 milionů bušlů.
Na severních pláních, kde jsou kruté zimy, je výsadba ozimé pšenice omezená a upřednostňují se jarní nebo tvrdé odrůdy. Jarní a tvrdá pšenice se obvykle vysévají, jakmile to půdní podmínky dovolí, od poloviny března do dubna, a sklízejí se koncem léta nebo na podzim téhož roku. Jarní pšenice obvykle tvoří asi čtvrtinu celkové produkce pšenice v USA, tj. 400 až více než 600 milionů bušlů. Pšenice tvrdá je nejmenší ze tří hlavních kategorií pšenice a obvykle představuje asi 75 milionů bušlů, tj. 3-5 % celkové produkce pšenice v USA.
Tři kategorie pšenice lze dále rozdělit do pěti hlavních tříd: tvrdá červená ozimá, tvrdá červená jarní, měkká červená ozimá, bílá a tvrdá. Každá třída má poněkud odlišné konečné využití a produkce bývá regionálně specifická.
- Tvrdá červená ozimá pšenice (HRW) představuje asi 40 % celkové produkce a pěstuje se především na Velkých pláních (severní Texas až Montana). Pšenice HRW se používá především k výrobě chlebové mouky.
- Pšenice jarní tvrdá červená (HRS) představuje asi 20 % produkce a pěstuje se především na Severních pláních (Severní Dakota, Montana, Minnesota a Jižní Dakota). Pšenice HRS je ceněna pro svůj vysoký obsah bílkovin, díky němuž je vhodná pro výrobu speciálního chleba a míchání s pšenicí s nižším obsahem bílkovin.
- Pšenice ozimá měkká červená (SRW) tvoří 15-20 % celkové produkce a pěstuje se především ve státech podél řeky Mississippi a ve východních státech. Mouka vyrobená z pšenice SRW se používá pro výrobu koláčů, sušenek a krekrů.
- Pšenice bílá (ozimá i jarní) tvoří 10-15 % celkové produkce a pěstuje se ve státech Washington, Oregon, Idaho, Michigan a New York. Její mouka se používá na nudlové výrobky, krekry, cereálie a bílý chléb s kůrkou.
- Pšenice durum tvoří 3-5 % celkové produkce a pěstuje se především v Severní Dakotě a Montaně. Pšenice tvrdá se používá k výrobě těstovin.
Vedlejší produkty mletí pšenice – jako jsou otruby (vnější obal semen pšeničného jádra), šroty (vnitřní vrstvy obalu semen, které obsahují některé škrobové nebo moučné složky) a šroty (meziprodukt, který se skládá z kombinace otrub a šrotů) – se používají při výrobě krmiv.
Využití pšenice v USA
Poptávka spotřebitelů v USA po potravinářských výrobcích z pšeničné mouky je relativně stabilní a do značné míry není ovlivněna změnami cen pšenice nebo disponibilních příjmů. Poptávka však úzce souvisí s počtem obyvatel a měnícími se chutěmi a preferencemi spotřebitelů.
Síla domácího trhu s pšenicí se vyvinula z historického obratu ve spotřebě pšenice na obyvatele v USA, ke kterému došlo v 70. letech 20. století. Téměř 100 let spotřeba pšenice na obyvatele ve Spojených státech klesala, protože strava se diverzifikovala a zahrnovala náhradní sacharidy, jako jsou brambory a rýže. Spotřeba pšenice klesla z více než 225 liber na osobu v roce 1879 na 180 liber v roce 1925 a v roce 1972 se zastavila na 110 librách. Po dosažení tohoto minima začala spotřeba na osobu postupně stoupat a v roce 1997 se opět zvýšila na 147 liber na osobu. Z nárůstu spotřeby těžil americký průmysl zpracování pšenice, který se rozšiřoval a modernizoval.
Růst spotřeby na obyvatele, který trval několik desetiletí, skončil v roce 1997, kdy se změnily preference spotřebitelů, k nimž vedlo zavedení nízkosacharidové stravy, a spotřeba pšenice na obyvatele se opět snížila. Zájem spotřebitelů o tyto diety vzrostl počátkem roku 2000, což vedlo k prudkému poklesu spotřeby chleba a nakonec i spotřeby mouky na obyvatele. Do roku 2005 klesla spotřeba mouky na obyvatele na 134,4 kg. Vzhledem k tomu, že zájem o nízkosacharidové diety opadl, spotřeba na obyvatele v následujících třech letech velmi mírně rostla. Od roku 2008 však rostoucí zájem spotřebitelů o bezlepkové potraviny a obnovená propagace nízkosacharidové stravy opět vyvolaly tlak na snížení spotřeby pšeničných potravin na obyvatele. ERS odhaduje, že v roce 2017 činila spotřeba pšeničné mouky na obyvatele 131,8 liber.
Obchod s pšenicí v USA
Ačkoli Spojené státy produkují pouze asi 7 % světové pšenice, jsou významným vývozcem pšenice. Přestože nedávno přenechaly dominantní roli ve světovém vývozu pšenice Rusku a Evropské unii, Spojené státy se běžně řadí mezi tři největší světové vývozce pšenice. Rostoucí světová populace a příjmy, zejména v rozvojových zemích, podpořily růst světové spotřeby pšenice a současně i světového obchodu s pšenicí. Navzdory rozšiřujícímu se světovému obchodu s pšenicí se podíl USA na světovém vývozu pšenice v současné době snižuje a v mezinárodním obchodním roce 2018/19 (rok mezinárodního obchodu s pšenicí je červenec-červen) se pohybuje kolem 16 %.
Dovoz pšeničného zrna do USA, převážně z Kanady, je malý, ale za posledních 10 let vzrostl z méně než 0,1 milionu metrických tun v 70. letech na průměrných 2,7 milionu metrických tun. Dovoz pšeničných výrobků tvoří především těstoviny a nudle z Kanady, Evropské unie a Asie. Historické údaje o dovozu a vývozu pšenice z USA jsou k dispozici v Zahraniční zemědělské službě USDA (FAS) na adrese Global Agricultural Trade System (GATS).
Metody odhadu dovozu a vývozu pšenice z USA podle jednotlivých tříd jsou uvedeny zde: Od roku 2000 se Spojené státy, Evropská unie, Kanada, Austrálie, Argentina a bývalý Sovětský svaz (včetně tří hlavních vývozců pšenice Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu) podílely na světovém vývozu pšenice v průměru přibližně 90 %. Před rokem 2000 představovali tito vývozci dohromady 95 % nebo více světového vývozu pšenice. V posledních deseti letech se však společný podíl hlavních vývozců začal snižovat a četné menší země vyvážející pšenici se na světovém vývozu pšenice podílejí stále více (viz „Zbytek světa“ v grafu výše).
Přestože vývozu pšenice dominuje hrstka zemí, existuje řada zemí, které pšenici dovážejí. Většinu pšenice dovážejí rozvojové země s omezeným produkčním potenciálem. Pšenice je základní potravinou v mnoha zemích s nízkými a středními příjmy a rostoucí počet obyvatel v různých částech rozvojového světa v kombinaci se silným hospodářským růstem zvyšuje poptávku po pšenici mlýnské i krmné kvality. Většina těchto zemí má omezenou schopnost rozšiřovat produkci pšenice, což zvyšuje celosvětovou poptávku po dovozu pšenice. Mezi největší rostoucí trhy pro dovoz pšenice patří Afrika, a to jak severní (Egypt, Alžírsko a Maroko), tak subsaharská (Etiopie, Keňa, Nigérie, Jižní Afrika a Súdán), Blízký východ (Írán, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie a Sýrie) a jihovýchodní Asie (Indonésie, Filipíny a Vietnam).
.