Už je to měsíc a půl, a tak jsem si řekla, že bych měla tenhle porodní příběh sepsat, než se mi začne ztrácet paměť. Měla jsem velké plány pro blog Fun Little Ohana během prázdnin (průvodce dárky, seznamy akcí atd.), ale byla jsem příjemně rozptýlena sladkým malým přituleným roztomilým miminkem + jejími dvěma sestrami! Ya’ll víte, jak to chodí! Každopádně tady je příběh narození mého třetího dítěte. Byl to opravdu úžasný porod, nikdy na něj nezapomenu.
Příběh porodu
Na začátek řeknu, že to bylo moje fyzicky nejnáročnější těhotenství. Jsem drobná žena (175 cm a 105 kg). Když jsem těhotná, obvykle přibírám mezi 22-26 kg. V tomto těhotenství jsem přibrala jen 20 kg. To není vůbec špatné! Dalo by se předpokládat, že čím méně přiberete, tím menší bude miminko. Ale u mého třetího dítěte tomu tak nebylo. Byla mnohem větší! To mě opravdu překvapilo. Dny před jejím narozením byly fyzicky náročné a já byla více než připravená dostat holčičku ven a do náruče! Začínala jsem se cítit pěkně přeplněná!“
V pondělí večer 10. listopadu, když jsem ukládala Kay a Lulu do postele, jsem začala mít „silné“ Braxton Hicksovy kontrakce, které byly dost nepravidelné, ale trochu se podobaly normálním kontrakcím, takže jsem je prostě zavrhla. Přicházely nepravidelně asi dvě hodiny. Začala jsem být trochu nervózní, protože jsem stále neměla sbalenou tašku, ani tašku pro holky, které měly zůstat u kamarádek, protože ve středu měla přijet tchyně. Navíc jsem měla před sebou horu prádla! Přesně v okamžiku, kdy jsem propadla panice, kontrakce ustaly. Brala jsem to jako varování, že během následujícího dne nebo tak nějak se spustí opravdový porod a že bych se raději měla dát dohromady já i můj domov.
V úterý ráno 11. listopadu jsem se probudila na roztomilé malé kontrakce, které NEbyly Braxton Hicksovy. Byly to skutečné kontrakce a já byla nadšená. Byl to známý pocit a byla jsem opravdu šťastná, že se věci daly do pohybu. Nemohla jsem se přestat usmívat. Řekla jsem manželovi (G), že mám rozhodně opravdové kontrakce a že si myslím, že naše miminko uvidíme velmi brzy. On se usmíval, já se usmívala, oba jsme se na sebe usmívali s tím novým rodičovským výrazem vzrušení. Miluju ten pocit. Věděli jsme, že nás čeká další z okamžiků Božího úžasu při sledování příchodu našeho třetího dítěte na svět.
G cítil, že možná bude muset zůstat přes den doma, a já mu řekla, že si myslím, že to bude chvíli trvat, než kontrakce zesílí, a že mu zavolám. Poslala jsem zprávu manželce svého pastora, báječné matce osmi dětí, se kterou jsme se domluvili, že nám pohlídá holky pro případ, že by se miminko narodilo dřív, než přijede tchyně z Oregonu. Byla nadšená a dala mi spoustu užitečných rad včetně těchto: zůstaň hydratovaná a udržuj si energii, jez míchaná vajíčka. To všechno jsem udělala.
Práce na začátku porodu jako profesionál!“
Celý den jsem uklízela dům, prala, starala se o holky a připravovala věci do tašky (ve skutečnosti jsem si ale tašku ještě nezabalila. Jen jsem si věci rozložila na postel. HA!) Zavolala jsem mámě a povídala si s ní, zatímco jsem jedla kuře s dresinkem. Byla v šoku, že jsem mohla jíst, když jsem rodila. Pořád jsem jí říkala, že je to v raném stádiu, ale ona prostě nemohla uvěřit, že jsem tak klidná a můžu si mezi kontrakcemi povídat po telefonu. Jo, raný porod. To je, když je sranda & chichotá se.
Takže moje roztomilé kontrakce pokračovaly celé dopoledne a brzké odpoledne.
Uložila jsem holky ke spánku a dokonce jsem si sama pěkně zdřímla a poslouchala déšť. Po probuzení jsem napsala manželovi zprávu, že bychom asi měli vzít holky k pastorovi, než kontrakce zesílí, protože je špička a kontrakce se mohou kdykoli zrychlit a zesílit. Souhlasil a vrátil se domů.
Rozloučení s mými sladkými holčičkami
Když jsem připravovala své děti na to, že poprvé v životě stráví noc mimo mě a G, bylo mi smutno. Pak mi začaly téct slzy. Uvědomila jsem si, že to bude naše poslední chvíle jako čtyřčlenné rodiny. Bylo to naposledy, kdy bude moje Lulu mým nejmladším, mým přítulným láskyplným sladkým miminkem. Byla jsem strašně smutná. Podívala jsem se na svou velkou holčičku Kay a vzpomněla si, jak jsem se jí poprvé podívala do tváře a přivezla ji z porodnice domů. Neměli jsme ani ponětí, co děláme, a přesto přežila a je to tak milé dítě. Utěšovala mě a utírala mi slzy. To mě rozesmutnilo ještě víc a byla jsem za to tak vděčná. Bůh je tak dobrý. Navzdory všedním dnům mateřství doma jsem si uvědomila, že čas tak rychle utíká a že bych si měla vychutnat každý okamžik, který můžu.
Obě mé holčičky mě objaly a políbily, zatímco jim G vysvětlovala, proč maminka pláče. Byla to taková milá rodinná chvilka. Objímala a líbala jsem své holky asi pět minut. Pak byl čas se rozloučit. Dívala jsem se, jak jdou s manželem po schodech dolů. Obě na mě volaly svými sladkými hlásky: „Mám tě ráda, mami!“. „Ahoj, mami!“ „Tak zatím, mami!“ Slzy tekly proudem a já se usmívala a plakala zároveň.
Pass the Beef Jerky
Když byl G pryč, snědla jsem míchaná vajíčka a relaxovala v teplé vaně a začala si měřit kontrakce. G mi napsal zprávu a zeptal se, jestli nepotřebuji něco z obchodu. Z nějakého důvodu jsem opravdu chtěla sušené hovězí maso, takové, jaké jsme měli v létě v Oregonu. Taková náhoda… Ale můj miláček se vrátil s velkým pytlem opravdu dobrého sušeného masa, A bylo z Oregonu! No jo, je to miláček. Byla jsem velmi šťastná tábornice s velkým břichem ve vaně. Převzal obsluhu časovače kontrakcí a já ho poprosila, aby se mnou seděl a dělal mi společnost, zatímco jsem se koupala a pochutnávala si na sušeném mase.
Ha! Jen když to teď píšu, tak se směju. Tohle byl rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších momentů tohoto konkrétního porodního příběhu. Odpočívala jsem v teplé vaně, povídala si s manželem a jedla sušené hovězí maso, zatímco on poslušně sledoval mé kontrakce, četl si knihu a také jedl sušené maso. Ha! Vypadali jsme jako ostřílení profíci, kteří čekají na příchod miminka.
„Podej mi to sušené maso, prosím. Počkejte…. přichází další. Dobře, teď si vezmu to sušené maso.“
Novinky, které mě vážně naštvaly
Kontrakční bolesti začaly zesilovat a mě už vana přestávala bavit. Kolem 23. hodiny byly mé kontrakce po 2-3 minutách. Nebyly však tak silné, abych cítila, že už OPRAVDU potřebuji do nemocnice. Ale protože se blížily k sobě a jednalo se o třetí dítě, říkala jsem si, že bychom asi měli jet do nemocnice pro případ, že by se miminko rozhodlo každou chvíli vykouknout. Zkušenost mě naučila, že každé dítě a každý porod jsou jiné. Napadlo mě, že je možné, že se moje tolerance k bolestivým kontrakcím zvýšila, protože to bylo třetí dítě. Takže jsme se mezi nepříjemnými (ale ne nesnesitelnými) kontrakcemi připravovali na cestu do porodnice. Manžel zavolal do porodnice a řekl jim, že tam jedeme. Zeptali jsme se, která porodní asistentka má ten večer službu, a oni nám řekli, že žádná porodní asistentka službu nemá. Jen lékaři.
To mě VELMI rozrušilo.
Byla jsem naštvaná a začala jsem plakat. Byla jsem strašně naštvaná. Nechtěla jsem, aby mé dítě rodil lékař. (Může za to The Business of Being Born) Chtěla jsem porodní asistentku, zvlášť když jsem během těhotenství záměrně navštívila několik různých, abych zvýšila šanci, že na porodním sále uvidím známou tvář. Navíc se mi líbí porodní systém Kaiser zaměřený na porodní asistentky. Byla jsem velmi zklamaná.
Začala jsem nekontrolovatelně vzlykat a G mi to začal rozmlouvat. Připomínala mi, že Bůh to má pod kontrolou a že nezáleží na tom, kdo je na pokoji, o mě i o miminko bude postaráno. Také mi připomněl, že rozrušení by můj porod oddálilo, a upozornil mě, že od té doby, co jsem se rozrušila, se mi už kontrakce zpomalily. V tu chvíli jsem věděla, že má pravdu a že s porodní asistentkou opravdu nemůžu nic dělat. Osušila jsem si tedy slzy a psychicky se připravila na to, že jsem připravená bojovat a rvát se o každý aspekt svého porodu. (Ano, můj manžel je úžasný.)
Rychlý porodní plán &Výlet do nemocnice
G použil aplikaci Baby Bump, aby nám sestavil rychlý porodní plán, kterého jsme se mohli držet. Prošel si seznam otázek. Včetně: „Chceš sledovat svůj porod v zrcadle? Na což jsem odpověděla: „Ummmmm, rozhodně NE!“. (To je později podstatné.) Dobře, takže tašky jsou sbalené, slzy osušené a porodní plán je vytištěný. Odjeli jsme z domova do porodnice, připraveni vidět naši zbrusu novou holčičku. Během cesty tam byla dálnice, po které se do nemocnice dostaneme, uzavřená, ale můj drahý manžel už dopředu plánoval a znal alternativní trasu. Nevynechal ani minutu. Ano, byli jsme ostřílení profíci!“
Do nemocnice jsme dorazili ve 23:45, zaparkovali a šli k nemocničnímu výtahu. Od auta k výtahu jsem měla asi dvě kontrakce. Po příjezdu do 6. patra jsem měla další kontrakci. Zastavili jsme se na sesterně, zvážili mě, přivítali a ukázali mi můj L & D pokoj. Seznámila jsem se se svou L&D sestrou K (NEJLEPŠÍ L&D sestra VŠECH dob!). Řekla jsem jí, že na tento porod budu mít své vlastní oblečení a ne nemocniční košili. K mě zkontrolovala. Byla jsem zklamaná. Myslela jsem si, že budu mnohem dál, protože moje kontrakce přicházejí tak blízko u sebe. K mě povzbudila a naznačila, že když je to dítě č. 3, mohlo by to teď jít poměrně rychle. To mě povzbudilo.
Ummmmmm….. Jo, ten epidurál budu potřebovat
K, moje porodní sestra, se mě zeptala, jestli bych chtěla pokračovat a nechat si dát epidurál. Před tímto porodem jsem opravdu chtěla rodit zcela přirozeně. Nicméně k poslednímu měsíci se mi miminko začalo cítit opravdu VELKÉ a já se zalekla. Řekla jsem K., že bych raději ještě chvíli počkala, protože jsem nechtěla, aby epidurál zpomalil můj postup. A že se ještě potřebuji vykakat, než budu upoutána na lůžko. Zeptala se, jestli je kakání důvodem, proč otálím. (Byla to chytrá sestra.) Přiznala jsem, že mé předchozí porody začínaly v noci, takže tělo mělo celou noc na to, aby se zbavilo svinstva, ale protože tento začal ve dne, jedla jsem přes den, abych si udržela energii, a že se musím ještě vykakat, abych se toho všeho zbavila. Řekla jsem jí: „Poslední věc, kterou bych chtěla, je, abych při tlačení svého dítěte pokakala všechny sestry a doktory.“ Řekla jsem jí, že se mi to nelíbí. Jí a G to přišlo vtipné, ale já to myslela naprosto vážně. Nechtěla jsem, aby si mě pamatovali jako ženu, která všechny pokadila. Povzbuzovala mě, abych si s tím nedělala starosti, a trvala na tom, že to tak nebude. Také mi naznačila, že vzhledem k tomu, že je to mé třetí těhotenství, mohou věci postupovat poměrně rychle a že pokud opravdu chci epidurál, měla bych zvážit, zda si ho nechat dát, než bude pozdě. Navíc dodala, že by mi to mohlo pomoci se uvolnit a věci by se mohly pohnout rychleji.
Probrala jsem to s G, který si dvakrát ověřil, že tentokrát epidurál opravdu chci, a já mu důrazně řekla: „ANO, chlape! Tohle dítě mi připadá MNOHEM větší než moje dvě předchozí. Teď NENÍ čas na to, abych se pokoušela o přirozený porod s větším miminkem!“ On se smál, Kris se smála, já se smála, paní epiduralistka byla přivolána. Mezitím jsem využila koupelnu, jak jen to šlo, než dorazila ona. Ha!!!
V úžasu z tašky
V rámci přípravy mi do ruky zavedli kapačku a chtěli mi dát katetr. Odmítla jsem to a ujistila jsem je, že můžu jít na lůžko. Paní s epidurálem udělala své a kolem 1:45 ráno jsem klidně odpočívala v posteli a usínala, sledovala, jak probíhají kontrakce, ale vůbec je necítila. Cítila jsem se jako v nebi. Cítila jsem se dobře. A z domova jsem si přinesla svou oblíbenou deku (darovala mi ji moje hostitelská maminka během jednoho z mých pobytů v Japonsku. Páni, tu deku miluju!) Každopádně jsem G. řekla, ať si odpočine a že ho vzbudím, až bude čas začít tlačit.
Přiblížila se půl třetí ráno, začala jsem cítit velký tlak a byla jsem šťastná, protože to znamenalo, že epidurál můj porod nezpomalil. K. mě přišel zkontrolovat a říká, že podle reakcí miminka na kontrakce se blížíme k tlačení. Požádala mě, aby mě zkontrolovala, a když jsem se přetočila, podívala se a můj plodový vak byl jakoby přímo tam. (Doslova vylézal ven, jako by byl vidět). Řekla: „Dobré zprávy! Váš plodový vak je přímo tam, chtěla byste se na něj podívat v zrcadle?“. Já na to: „Jak to myslíte, že je přímo tady?“ Přinesla zrcadlo, nastavila ho tak, abych se mohla podívat, a opravdu, vyčníval ze mě vak plodové vody. Bylo opravdu super mě vidět. Byl jsem z toho pytlíku v úžasu!“
Dotkl jsem se ho a připadal mi jako balónek s vodou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tlak začal stoupat a já jsem K. řekla, že budu připravená tlačit během následujících asi 10 minut. Zavolala lékaře, který přišel a chtěl mě zkontrolovat. Řekla jsem jí, že nechci, aby mi někdo sahal na plodový vak, a že bych chtěla jednoduše zjistit, jak dlouho vydržím, aniž by praskl. Lékařka odešla a já dalších 15 minut jen udiveně sedím a dívám se na tu věc. K. mi navrhla porodní tyč, aby mi pomohla s tlačením. Přinesla ji a já si říkala, no jo boiiiiiiii!!!!!. Je čas jít do práce! Je čas dostat to dítě ven!“. Ha! Hrazda mi připomínala něco, co se dělá na hodinách fitness. Líbilo se mi to!“
Začala jsem se tedy snažit vytlačit plodový vak ven, aniž by praskl, stále tak jemně, zatímco jsem visela na hrazdě. Začala jsem cítit větší tlak a začala tlačit. Plodový vak se pomalu vynořoval a byl větší a větší. Tlačila jsem ještě víc. Zvětšoval se ještě víc. To už jsem měla pocit, že musím mít ten nejtvrdší plodový vak na světě a že bych do toho měla jít a vytlačit miminko ven i s vakem! Cítila jsem, že musím opravdu VELMI tlačit, a věděla jsem, že je to hlavička. Jedním velkým zatlačením jsem vytlačila hlavičku miminka DO plodového vaku. Bylo to neskutečné! Viděla jsem její obličej ve vaku! Říkala jsem si: „Páni, to je její obličej ve vaku?“ !!!!!. Whaaaaat???!!!!“ (Sleduji, jak se to všechno odehrává v zrcadle. Zrcadlo mi vlastně pomáhalo víc tlačit, protože jsem pořád chtěla vidět, co se stane). Dalším super velkým zatlačením se objevila její ramena a dalším malým zatlačením se zbytek vysunul ven a pak vak praskl. Bylo to nádherné a já byla unešená z toho, co se právě stalo!
Chcete vědět, co je ještě lepší? G to má všechno na videu!!!!!!!! (Miluju toho chlapa.) To video jsem viděla dobrých třicetkrát!
Následujících pár minut bylo rozmazaných, protože jsem byla tak zaujatá pohledem na své nové dítě. Narodila se s krásnou kulatou hlavičkou díky plodovému vaku. Byla o půldruhého kila větší než moje dvě předchozí. Celkově trval porod od příjezdu do porodnice do chvíle, kdy se narodila, asi tři hodiny. Takže ano, pro mě třetí dítě přišlo OPRAVDU rychle a byl to pro mě opravdu úžasný zážitek. Porod tohoto dítěte se mi moc líbil. Pořád nemůžu uvěřit, že se narodila tak, jak se narodila! Páni! Amen!!!
Páni! Máte plné ruce práce!“
Poporodní rekonvalescence potřetí byla docela snadná. Moje milá tchyně u nás zůstala tři blažené týdny, náš kostel nás zasypával výborným jídlem a moje tělo se docela rychle vzpamatovalo.
Protože mám teď tři děti, ale jen běžecký kočárek pro dvě děti, snažím se vymyslet něco na pravidelný fitness režim. Kvůli našemu přestěhování do města už nechodím na Stroller Strides Ewa Beach. Nejsem si jistá, jestli bych chtěla dělat Stroller Strides Honolulu. Takže teď hledám nějaké dobré fitness řešení, které je super snadné, úžasné a vejdou se do něj tři děti. Uvažuji o T25, UFC Honolulu gym a Fit2Be (konkrétně o jejich poporodním cvičení na břicho). Pravděpodobně budu asi půl roku cvičit kombinaci těchto tří cvičení.
Taky jsem teď byla několikrát venku se všemi třemi holkami a je jedna věta, kterou slyším minimálně 3-4, když jsme venku. „Máš plné ruce práce!“ Tahle věta ve mně vyvolává úsměv a tak trochu divný pocit. Nejsem si ale jistá proč. Možná z nich cítím lítost? Nebo možná jen hledají něco, co by mohli říct? Kdo ví… Jde o to, že tuhle větu slyším KAŽDÝ den.
Je to pravda. Ano, mám plné ruce práce. Mám plné ruce tří sladkých holčiček. Mám je moc ráda. Denně se vztekají, perou, hádají, omlouvají, zasypávají sestřičku pusinkami, pláčou, jedí, kakají, spí, objímají maminku. Jedna dokonce každý den asi 15 minut křičí (ta nejmenší), protože se jí chce spát. Ale prosím, nemějte se mnou soucit. Nemám to se třemi dětmi těžké. Naopak, ve třech je to mnohem jednodušší. Navíc jsem požehnaná, že jsem měla tři zdravá plnohodnotná těhotenství a že mi byly svěřeny tyto tři malé životy do každodenní péče, a jsem za ně velmi VELMI vděčná. Každý den není zábavný a vzrušující. Máme spoustu obyčejných chvil. Jindy máme spoustu dramatických, prosím-buď-ticha-protože-maminka-je-na-největší-záloze-trpělivosti, ale jsem vděčná za každý okamžik a za každý den s nimi.“
„Budeme mít ještě další?“
Před porodem tohoto sladkého malého bábovičky jsem už další nechtěla. Bylo to mé třetí těhotenství a také bylo náročné. Přiznám se ale, že mít sladké a přítulné miminko mimo své tělo, celý den hned vedle sebe a s jeho omamnou vůní, mě přivádí do mdlob. Stála za každý okamžik ranních nevolností. Díky ní je chci mít i nadále! Ale moje rodina se cítí kompletní. Čekali jsme na ni a teď, když je konečně tady, jsme konečně zábavná malá pětičlenná ohana.