News
Nově jmenovaná generální ředitelka deníku Boston Globe se rozpovídala o tom, jak se orientovat v mediálním průmyslu a v životě v době zmatků.
Každou neděli ráno dostanete do schránky poutavé dlouhé čtení a nezbytné tipy pro životní styl – skvělé ke kávě!“
Foto: Ken Richardson
Od pandemie po nového amerického prezidenta – rok 2021 začíná rušně, pokud pracujete ve zpravodajství. Pro Lindu Pizzuti Henryovou z deníku Boston Globe – která je spolumajitelkou společnosti spolu se svým manželem a vydavatelem Johnem Henrym – to znamená také zcela nový pracovní titul: Po sedmi letech ve funkci výkonné ředitelky, která dohlížela na růst a expanzi Globe z téměř 150 let starého broadsheetu do prosperující multimediální společnosti, se rodačka z Lynnfieldu nedávno ujala klíčové role generální ředitelky. Pizzuti Henryová, která již patří k nejvlivnějším lidem v Bostonu, se během COVIDu posadila s redaktorem Jonathanem Soroffem, aby si s ním popovídala o tom, jak být matkou, o zásadním významu Harryho Pottera a o začátku svého dalšího působení v lednovém/únorovém čísle Bostonu. Zde je přehled nejdůležitějších událostí.
Kdyby jí někdo v patnácti letech řekl, že se stane generální ředitelkou Globe, nevěřila by tomu.
„Řekla bych, že jsem měla v plánu pracovat pro rodinný realitní byznys a nedokázala jsem si představit, jak bych se někdy zapojila do novin. Myslím, že myšlenka pracovat v médiích mě nikdy nenapadla, ale je to tady. A z toho, jak to dopadlo, nemohu mít větší radost. Také práce v jiných oborech mi vlastně velmi pomohla. Pracuji s hvězdným týmem vedoucích pracovníků a všichni, samozřejmě kromě redaktorů, přišli z jiných oborů. Je užitečné mít různé přístupy k řešení problémů a v situaci obratu, jako je ta naše, i nedostatek nostalgie po tom, jak se podnik řídil dříve.“
Neustále hledá způsoby, jak se vyvíjet.
„Když jsem před sedmi lety nastoupila, zpravodajský průmysl, a zejména Globe, byl v krizi. Existovaly vážné otázky, jak se můžeme přizpůsobit jinému obchodnímu modelu a světu, který konzumuje zprávy jinak. Jsem nesmírně hrdý na to, jak jsme se změnili a zaměřili se na budoucnost a získali efektivitu, která nás připravila na dlouhodobý úspěch, přičemž jsme zachovali naše novinářské standardy a rozšířili naše pokrytí a nabídku. Vypořádali jsme se s mnoha výzvami a stále je tu pořádný protivítr. Organizace musí pokračovat v inovacích a vývoji, ale máme několik opravdu zajímavých obchodních a redakčních iniciativ, které spustíme v příštím roce.“
Foto: Ken Richardson
Uprostřed probíhajících jednání s bostonským novinářským cechem říká, že je odhodlána s odbory spolupracovat.
„Věřím v důležitost vlivné, nezávislé, místní žurnalistiky a v roli, kterou hraje v naší komunitě. Kromě značných investic, které jsme vložili do posílení společnosti, je to, že jsem se ujala této nové funkce, jen dalším důkazem závazku, který jsme s Johnem přijali, aby Globe mohl dlouhodobě plnit své poslání. Myslím, že cech sdílí stejné smýšlení jako my o důležitosti práce, kterou děláme, takže pevně doufám, že budeme u stolu pokračovat v pokroku.“
Vystačí si s malou pomocí svých přátel.
„Mám štěstí, že mám úžasnou skupinu přátel z různých kapitol svého života, a mnozí z nich se spřátelili mezi sebou, takže se můžeme všichni sejít a sdílet a vzájemně se podporovat nebo si jen tak hrát. Každou neděli večer mám s kamarádkami skupinový Zoom – všechny ho máme v kalendáři a je to důležité uzemňující spojení. V pondělí večer máme s Johnem Zoom rande s přáteli na koktejlové lekci, která je velmi zábavná. Karanténa už trvá dost dlouho na to, abychom si mohli připravit nějaké pořádné drinky. Vlastně se nám kurz tak líbil, že Boston.com spouští podobný týdenní koktejlový klub, který bude upozorňovat na místní barmany a drinky z bostonských barů a restaurací. Také jsem uspořádala několik herních večerů Zoom se sestrami a jejich dětmi a s velkou skupinou kamarádek jsem uspořádala malířskou párty Zoom. Měli jsme instruktora huly, aby to bylo zajímavé.“
V Harryho Pottera věří.
„Myslím, že všichni rodiče se potýkají s touto pandemií, a já nejsem výjimkou. Mám také velké štěstí, že jsme všichni zdraví a že moje děti jsou ve věku, kdy už jsou dost staré na to, aby mohly některé věci dělat samy, ale pořád dost malé na to, aby s námi chtěly trávit čas. Přežili jsme to díky tabulkám a velké struktuře. Velkou roli hrál Harry Potter a kamarádi. Společně čteme knihy, stavíme stavebnici Lego a po dočtení každé knihy se díváme na filmy. Teď jsme u šesté knihy. Věřím v rozvržení priorit a rodina a přátelství jsou věci, na které si udělám čas. Každý večer po večeři máme jinou rodinnou aktivitu, například večer her, výtvarné činnosti, vědecký večer a v pátek filmový večer. Moje děti mají bohužel příšerný vkus na filmy, ale je zábavné se k nim po dlouhém týdnu přitulit. Když pak jdou děti spát, dodělávám práci.“