Židé žijí v Etiopii již více než 2000 let. Podle etiopské tradice tvořili Židé polovinu obyvatelstva ještě předtím, než bylo ve 4. století křesťanství prohlášeno za oficiální náboženství. Židé si udrželi nezávislost po více než 1000 let navzdory neustálým masakrům, náboženskému pronásledování, zotročování a nuceným konverzím.
Pomocí moderních portugalských zbraní si Amharové v roce 1616 Židy definitivně podmanili, zotročili, konvertovali a zabili. Etiopští Židé, známí jako „falaši“ – hanlivé označení znamenající „cizinec“ nebo „vyhnanec“ – již nemohli vlastnit půdu ani se vzdělávat. Dnes je Židů pouze 25 000, což je méně než 1 % obyvatelstva. Osmdesát pět procent z nich žije v provincii Gondar v pohoří Semien u jezera Tana, zbytek v provinciích Tigre a Wollo.
Etiopští Židé jsou bibličtí, předrabínští Židé. Mají Tóru (psaný zákon), ale ne Talmud (ústní zákon). Jejich jazykem není hebrejština, ale ge’ez. Jejich vůdci jsou spíše kněží (kohanim) než rabíni. Neznají ani postbiblické židovské svátky, jako je Chanuka nebo Purim, ani postbiblické výklady Zákona, např. zákaz míchání masa a mléka. Etiopští Židé donedávna praktikovali obětování zvířat a rituální očišťování ponořením do vody. Jinak je jejich náboženství stejné jako judaismus na celém světě, včetně dodržování šabatu a biblických stravovacích zákonů. Jsou náboženskými sionisty – tj. sní o návratu na Sion. Říkají si Beta Israel (Dům Izraele) a chtějí žít v moderním státě Izrael od jeho založení v roce 1948.
Etiopské koptské křesťanství zahrnuje neobvykle mnoho judaistických praktik, včetně mužské obřízky, košer stravovacích zákonů a šabatu (který křesťané dodržují v sobotu i v neděli). Křesťanští císaři nosili na své koruně Davidovu hvězdu a Haile Selassie, poslední z těchto císařů, byl znám jako „Vítězný lev z kmene Judova, vyvolený Boží.“
Zapojení židovských praktik do koptského křesťanství etiopským Židům neprospělo, ale naopak vyvolalo velké nepřátelství. Kebra Nagast (Sláva králů), náboženský a národní epos ze 14. století, ilustruje postoj etiopského křesťanství k Židům. Uvádí se v něm, že Etiopie byla Bohem vybrána jako Sion, protože Židé jsou „nehodní“, „zlí“, „vrazi Krista“, „nepřátelé Boha“, a proto budou vyhlazeni. Křesťané považují Židy, kteří se kvůli bezzemkům museli živit jako hrnčíři a kováři, za posedlé budou, satanskou okultní mocí. Tato moc, jak mnozí křesťané stále věří, umožňuje Židům měnit se v noci v hyeny, posedávat mladé ženy, jíst mrtvoly nebo je měnit ve zvířata, kořistit z dětí, zabíjet dobytek a měnit lidi v osly, aby je zotročili. Židé jsou často obviňováni z toho, že způsobují hlad, neúrodu, slepotu, šílenství, nemoci a smrt.
Misionáři pomáhali prosazovat tuto představu o zlém Židovi, který trápí křesťany. Jezuité, kteří přišli v roce 1541 s Portugalci, chtěli Židy obrátit na římskokatolickou víru, ale v 17. století byli vypovězeni. Žádní další misionáři nepřišli až do poloviny 19. století, kdy vrcholila konverzní kampaň protestantů. Krátce poté, co Londýnská společnost pro šíření křesťanství mezi Židy otevřela misionářskou školu, se Židé snažili hromadně opustit zemi, ale mnoho jich zemřelo na hlad, malárii a bití. I poté, co byli misionáři uvězněni a vyhoštěni, konvertovaní Židé pokračovali v kázání jako laičtí učitelé a po druhé světové válce přijal Haile Selassie zpět vyhnané protestantské misionáře. Dodnes jsou etiopští Židé ostražití vůči cizincům a konvertité jsou ostrakizováni.
Dnes kromě 25 000 Židů známých jako Oritawi (pravověrní Tóře) může existovat až 50 000 Maryam Wodet (milovníků Marie) – Židů, kteří podobně jako španělští Marranos konvertovali ke křesťanství, ale tajně praktikují judaismus. Hlavním motivem jejich konverze bylo získat půdu a ztratit stigma spojené s židovstvím. Přestože si však mění jména a vyhýbají se kovářství a hrnčířství, nevydávají se vždy za křesťany; konvertité jsou považováni za pokřtěné Židy.
Marxistická vláda v roce 1977 vyhnala misionáře. Přestože vláda považuje každé náboženství za nepřítele státu, nemohla je úspěšně zakázat. Křesťanství a islám se staly oficiálními náboženstvími a představitelé okresů pořádají povinné semináře, které se zabývají zlem „netradičních“, nelegálních náboženství – tj. judaismu a animismu.
Podle nové vládní politiky přerozdělování půdy mohou Židé vlastnit půdu. Rolnické spolky, které mají rozdělování na starosti, však Židům přidělily nekvalitní půdu a mnozí z nich jsou stále bez půdy. Vlastníci půdy i po pozemkové reformě nadále požadovali platby nájemného (50 % úrody), a když se Židé obrátili na soud, jejich případy byly zamítnuty.
Židé se stali obětními beránky pravice i levice. Na pravici řádila v roce 1978 antimarxistická skupina bývalých vlastníků půdy, Etiopská demokratická unie, která proti Židům řádila, řezala dětem nohy, tloukla děti, kastrovala muže, znásilňovala ženy, mučila staré lidi a prodávala ženy a děti do otroctví. Na levici působící marxisticko-leninská Etiopská lidová revoluční strana také napadala Židy jako osoby s „úzce nacionalistickými“ zájmy, které jsou v moderním (tj. Amhary ovládaném) státě nepřijatelné.
Židé byli pronásledováni také vládou. V roce 1981 major Melaku, člen ústřední vládnoucí strany a guvernér provincie Gondar, zabavil náboženské knihy, zavřel synagogy a školy, uvěznil a mučil hebrejské učitele a náboženské představitele za to, že vyučovali „sionistickou propagandu“, ztížil Židům cestování po zemi a uzavřel trh s výjimkou sobot – tím donutil Židy, kteří nebudou pracovat ani cestovat o šabatu, aby si najali muslimské prostředníky, kteří si berou většinu zisku. Dnes není povoleno žádné židovské vzdělávání ani náboženské praktiky.
Vládní politika proti emigraci je vůči Židům uplatňována přísněji kvůli antisionismu současného režimu. Umožnění emigrace etiopských Židů je považováno za nepřímou pomoc Izraeli. Židé jsou při pokusu o útěk zatýkáni, a když se některá osoba dostane ven, jsou zatýkáni další, aby získali informace. Po uvěznění jsou často mučeni – věšeni, biti, nuceni chodit po rozbitém skle. Podle etiopského Žida, který nedávno hovořil v Bostonu, se podmínky zhoršují.
Přesto se mnoha Židům podařilo uprchnout do sousedních arabských zemí, kde jsou židovští uprchlíci často obtěžováni, zatýkáni, mučeni, zabíjeni nebo unášeni do otroctví. V důsledku toho se mnozí uprchlíci vydávají za křesťany. Jiní se snaží prosadit na vlastní pěst a žijí mimo uprchlické tábory v zemi, kde neznají jazyk, kulturu ani náboženství. V těchto uprchlických táborech se nyní nachází přibližně 3000 Židů a někteří návštěvníci táborů uvádějí, že jejich situace je ještě naléhavější než situace Židů, kteří zůstávají v Etiopii.
Před rokem 1975 nebylo etiopským Židům dovoleno přistěhovat se do Izraele, ačkoli někteří z nich byli přivezeni, aby se naučili hebrejsky a mohli v Etiopii vyučovat. Jiní se do země dostali v přestrojení za křesťanské poutníky. V roce 1975 aškenázský vrchní rabín následoval prohlášení sefardského vrchního rabína z roku 1973, že Beta Israel jsou skutečně Židé, a bylo jim automaticky uděleno občanství podle zákona o návratu. Navzdory tomuto prohlášení se pro příchod etiopských Židů do Izraele udělalo jen málo.
Od roku 1980 se tato situace mění. Povědomí veřejnosti o černých Židech se zvýšilo a Beginova vláda učinila velké pokroky v pomoci etiopským Židům při přesídlení do Izraele.
V Izraeli nyní žije více než 3000 etiopských Židů. Po příjezdu je jim poskytnuto lékařské ošetření, protože většina z nich trpí očními, dýchacími nebo vnitřními chorobami. Autobusem jsou převezeni do integračního centra, kde zůstávají 12-18 měsíců (ostatní přistěhovalci zůstávají v těchto centrech pouze šest měsíců) a je jim poskytnuto bezplatné ubytování, zdravotní péče, komunální služby a stipendium.
První dva týdny jsou ponecháni sami s dříve příchozími z Etiopie. Poté začíná intenzivní kurz hebrejštiny a třem nebo čtyřem nově příchozím je přidělen Izraelec, který žije poblíž a který s nimi stráví šest až osm hodin denně. Většina etiopských Židů nikdy neviděla ani nepoužila postel, skříň, plynový sporák, elektřinu, vodovodní kohoutky nebo zubní kartáček. Devadesát pět procent z nich je negramotných. Mají-li se přizpůsobit životu v Izraeli, musí se naučit držet tužku, používat konzervy, nakupovat a používat banku.
Etiopští přistěhovalci se rychle přizpůsobili izraelské společnosti: Mnozí z nich studují na univerzitách nebo pracují jako zdravotní sestry, elektroničtí technici, zemědělci a počítačoví odborníci. Zároveň se snaží udržet si v izraelské společnosti vlastní kulturní identitu, vyrábějí a prodávají svá řemesla, zpívají etiopské písně a připravují uměleckou výstavu – s podporou a pomocí izraelských sociálních pracovníků. Světová sionistická organizace plánuje v příštích dvou letech založit mošav (družstevní osadu) pro etiopské Židy.
V Izraeli a v Severní Americe vzniklo několik skupin na pomoc etiopským Židům, včetně Unie pro záchranu etiopských židovských rodin (Izrael), Kanadské asociace pro etiopské Židy, Americké asociace pro etiopské Židy a Výboru etiopských Židů při Radě židovské komunity v metropolitním Bostonu.
V srpnu 1982 si Výbor pro zahraniční záležitosti Sněmovny reprezentantů vyslechl svědectví o postavení etiopských Židů a v dubnu 1983 si poslanci. Stephen Solarz a Barney Frank sponzorovali návrh zákona (H. Con. Res. 107), který vyzýval vládu USA, aby vyjádřila znepokojení „příslušným zahraničním vládám“ a hledala způsoby, jak pomoci etiopským Židům emigrovat. Paul Tsongas 19. července 1983 předložil senátní verzi téhož zákona (S. Con. Res. 55).
Etiopské úřady ukázaly, že jsou pozorné vůči veřejnému mínění, a proto by Američané měli napsat svým zástupcům a senátorům a vyzvat je, aby tyto zákony podpořili. Ve zprávě ministerstva zahraničí o dodržování lidských práv za rok 1983 se uvádí: „V náboženské a kulturní oblasti jsou na tom Falašové od poloviny roku 1981 hůře než ostatní etnické skupiny v provincii Gondar“. Etiopští Židé představují nejohroženější židovskou komunitu na světě.