Definice ohrožených druhů
Ohrožený druh je každý druh, který je zranitelný, ohrožený nebo kriticky ohrožený. Při určování, zda lze určitý druh považovat za ohrožený, či nikoli, se běžně odkazuje na Mezinárodní svaz ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature, IUCN).
Přehled ohrožených druhů
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje také kategorii téměř ohrožených druhů, a to pro všechny živočichy, kteří se v dohledné době pravděpodobně stanou ohroženými druhy. Označení ohrožených druhů podle IUCN si můžete prohlédnout níže.
Jiné organizace mohou ohrožený druh definovat poněkud odlišně. Například zákon Spojených států amerických o ohrožených druzích definuje ohrožený druh jako každý druh, který se v dohledné době pravděpodobně stane ohroženým. Většina mezinárodních organizací a ochranářských společností se však přiklání k definici IUCN. Rozdíl je jen nepatrný a v každém případě je ohrožený druh takový, který pravděpodobně vyhynul, pokud se pro jeho ochranu nic neudělá.
K tomu, aby se ohrožený druh dostal ze seznamu, lze provést řadu opatření. Klíčové je úsilí o ochranu, například zajištění vhodného životního prostředí a zastavení nezákonného odlovu zvířat. Kromě toho jsou u některých kriticky ohrožených druhů zavedeny chovné programy. Cílem těchto programů je odchovat organismy v zajetí a poté je vypustit do vhodného prostředí. Chovné programy byly úspěšné u řady zvířat, včetně fretky černohlavé a pandy velké.
Kritéria pro ohrožený druh
Snížení velikosti populace
Ačkoli se kritéria jednotlivých organizací liší, níže jsou uvedena obecná kritéria vypracovaná IUCN a dalšími organizacemi pro určení, zda lze určitý druh označit za ohrožený. Jedním z nejdůležitějších ukazatelů ohroženého druhu je velikost populace a její celkový směr. Malá, klesající populace je mnohem pravděpodobněji ohrožena než malá, rostoucí populace. Vědci obvykle měří populaci pomocí studií zpětného odchytu (mark-recapture). Při těchto studiích je část populace odchycena a nějakým způsobem označena. Poté je vypuštěna. Po určité době je odchycena další část populace. Na základě procenta znovu odchycených zvířat, která mají značky, mohou vědci odhadnout celkovou populaci. Díky opakovanému odchytu stejných jedinců tak mohou zjistit, zda je populace velmi malá.
Populaci je navíc třeba sledovat v ideálním případě po několik generací, aby bylo k dispozici dostatek údajů, na jejichž základě lze skutečně pozorovat pokles populace. Někdy se stává, že nezbývá dostatek jedinců ani na 3 generace, a tyto druhy by patřily mezi kriticky ohrožené druhy. U větších populací je užitečné pozorovat více generací, abychom si byli jisti, že se populace pouze nepřizpůsobuje dynamice predátorů a kořisti nebo jiným přírodním cyklům. Některé přirozené cykly mohou vážně ovlivnit početnost populace, ale celkový trend v populaci může být stále rostoucí. Údaje, které účinně ukazují, že tomu tak není a že populace klesá z generace na generaci, budou účinnějším důkazem toho, že druh je skutečně ohrožen.
Počet dospělých jedinců
V souladu s tím musí vědci také měřit a oddělovat počet pohlavně aktivních dospělých jedinců v populaci. Například mořská želva může každou sezónu naklást stovky vajec. Bylo by však nepřesné považovat všechny tyto potomky za přispívající k další generaci. U mořských želv a mnoha dalších živočichů platí, že mnoho potomků se nedožije pohlavní dospělosti. Při výpočtu ohroženého druhu je důležitější zaměřit se na jedince, kteří již dosáhli dospělosti a aktivně se rozmnožují.
Vzhledem k omezením malého genetického fondu musí být počet rozmnožujících se jedinců relativně vysoký, aby měla jakákoli populace dobrou šanci na dlouhodobé přežití. Vše, co je menší než 10 000 dospělých, rozmnožujících se jedinců, je obvykle považováno za ohrožený druh, pokud jsou splněna i ostatní kritéria. To se obvykle zakládá na genetických modelech. Malé populace obvykle podléhají podmínkám, jako je genetický drift a populační úzká hrdla, které je mohou snadno přivést k vyhynutí během pouhých několika generací. Pokud má ohrožený druh méně než 250 známých dospělých jedinců, je obvykle považován za kriticky ohrožený. Dále, pokud je u rozmnožujících se dospělých jedinců pozorován klesající trend, může to být také důvodem pro označení ohroženého druhu.
Geografický areál
Téměř stejně důležitý jako počet jedinců je geografický areál ohroženého druhu. Druh s kosmopolitním rozšířením (vyskytuje se celosvětově) pravděpodobně není ohrožen vyhubením. Pokud jsou však rozmnožující se dospělci v tomto areálu skutečně odděleni a nemohou se rozmnožovat, možnost vyhynutí se zvyšuje. Tento jev je znám jako fragmentace biotopů. Může být přirozená, například neprostupné pohoří, nebo způsobená člověkem, například dálnice. Ať tak či onak, pokud druh nemůže bariéru překonat, populace na každé straně jsou fakticky odkázány samy na sebe.
Z hlediska označení ohroženého druhu fragmentace snižuje šanci, že dva dospělí jedinci budou schopni bariéru překonat a rozdělit se. Ve skutečnosti vytváří dvě menší populace, z nichž každá má nižší počet hnízdících dospělců. Menší velikost populace zvyšuje šanci na vyhynutí v každé skupině, což zvyšuje celkovou šanci na vyhynutí druhu. Fragmentace je tedy pro ohrožené druhy důležitým faktorem. Obecně jsou za kriticky ohrožené považováni živočichové, kteří se vyskytují pouze na 1 malém území. Celková velikost oblasti závisí na živočichovi a typickém areálu, který potřebuje k přežití.
Stejně jako u velikosti populace vědci kvantifikují budoucí a současná rizika pro geografický areál druhu. Ohrožený druh může být označen také v případě, že budoucí zásahy do jeho biotopu ohrozí část nebo celou jeho populaci. Odlesňování a kyselost oceánů jsou dvě události, které právě nyní výrazně ovlivňují mnoho druhů. Drastické účinky změní jejich areály rozšíření a v konečném důsledku i velikost jejich populací. Mnoho živočichů se dostává na seznam ohrožených druhů kvůli takovýmto rozsáhlým událostem, které ovlivňují jejich areál.“
Statistická analýza
K sestavení pohledu na „celkový obraz“ vědci často používají počítačové modelování a simulace, aby odhadli riziko, které pro daný druh představují. Obecně platí, že pokud je pravděpodobnost vyhynutí druhu v příštích 100 letech vyšší než 10 %, lze použít označení ohrožený druh. Když tato hranice začne v příštích 10 letech dosahovat 50 % nebo více, je ohrožený druh považován za kriticky ohrožený.
Vaquita, malá sviňucha, která žije v Kalifornském zálivu, je považována za kriticky ohrožený druh. Zbývá jich méně než 30 jedinců, jsou omezeni na jednu lokalitu a jejich počet již několik desetiletí trvale klesá. Právě taková devastace dostává živočicha na seznam kriticky ohrožených druhů.
Příklady ohrožených druhů
Fretka černohlavá
Fretka černohlavá (Mustela nigripes) je ohrožený druh na pokraji vyhynutí. Přestože se předpokládá, že fretka kdysi měla rozšířený areál výskytu, otravy její kořisti (psouni prérioví) a mor její populaci vyhubily. S rostoucím osídlením plání byla navíc zničena mnohá města psounů prériových, čímž zanikl zdroj jejich potravy. V 60. letech 20. století byla fretka černohlavá velmi vzácná a omezená na několik populací ve Wyomingu. V roce 1987 byla považována za vyhynulou ve volné přírodě.
Byla zahájena masivní kampaň za chov fretek černonohých v zajetí a jejich reintrodukci do volné přírody. Od té doby byly fretky s různým úspěchem reintrodukovány na několik lokalit. V současné době existují 4 soběstačné populace divokých fretek, což výrazně zvýšilo jejich šance na vyřazení ze seznamu ohrožených druhů. Při vytrvalém úsilí a ochraně by se fretky mohly dočkat dne, kdy budou zcela vyškrtnuty ze seznamu ohrožených druhů, i když je to ještě daleko.
Žralok tuponosý
Žralok tuponosý (Nebrius ferrugineus), který se vyskytuje u pobřeží Austrálie a Indonésie, je podle IUCN ohroženým druhem. Tento ohrožený druh většinou ubývá, stejně jako mnoho dalších žraloků, kvůli způsobům rybolovu a jejich lovu pro ploutve. Žábronožky a jiné neselektivní formy rybolovu často žraloky loví a usmrcují je přitom. Žraloci jsou také loveni pro své ploutve, které jsou součástí polévky ze žraločích ploutví, asijské pochoutky, která má mít tajemnou moc.
To je samozřejmě nesmysl a lov žraloků pro jejich ploutve zdecimoval mnoho druhů. U žraloka plavého, který se málo rozmnožuje a nedokáže se rozšířit daleko od místa, kde se narodil, trvá dlouho, než se zotaví. Z tohoto důvodu je považován za ohrožený druh, který bude potřebovat ochranu, aby v budoucnu uspěl.
Další druhy
Tyto dva druhy stěží představují všechny druhy na seznamu ohrožených druhů. IUCN vede celosvětový seznam, ale každá země a dokonce i lokalita může vést svůj vlastní seznam nebo hodnotící protokol. Navíc, i když tyto dva druhy byly obratlovci, obratlovci představují jen zlomek všech ohrožených druhů. Níže je uveden graf, který rozděluje přibližný podíl druhů, které jsou v současné době na Červeném seznamu IUCN.
Jak vidíte, obojživelníci a další obratlovci skutečně tvoří velkou část tohoto seznamu. Zastoupeny jsou také rostliny, měkkýši a hmyz. Na seznamu IUCN jsou dokonce i některé houby (nejsou na obrázku). Rozdíl v počtu zastoupených druhů z jednotlivých skupin má několik důvodů. Především obratlovci jsou zdaleka nejprozkoumanější skupinou, i když jejich počet ve srovnání s bezobratlými bledne. Za druhé, obojživelníci v současné době zažívají drastické změny způsobené změnou klimatu a odlesňováním, které ničí jejich životní prostředí a zdroje potravy. Z tohoto důvodu považujeme mnoho obojživelníků za ohrožené druhy. Rostliny, měkkýši, hmyz a další skupiny s malým počtem ohrožených druhů na tom nemusí být nutně dobře, vědci jen nemají dostatek informací, aby je mohli označit za ohrožený druh.