Možná se vyvinula od těch, kteří Píseň písní považují za obraz Krista a církve, ačkoli to jistě není primárním účelem této knihy a jde skutečně o silné typologické využití knihy. Níže jsou uvedeny komentáře z několika komentářů, které by mohly pomoci, i když k tomu přistupují odlišně.
1. Já jsem růže ze Šaronu. Nevěsta stále mluví. Je obtížné určit, na kterou květinu nevěsta odkazuje. Jediný další výskyt tohoto slova ve SZ je v Iz 35,1. V tomto případě se jedná o růži. Jako nejlepší překlad se jeví krokus. Šaron je středomořská pobřežní nížina mezi Joppou a Cesareou. V Šalomounově době to bylo místo velké úrodnosti. 2. Jako lilie mezi bodláčím. Ženich mluví. Nevěsta se ve své pokoře může považovat jen za krásný, ale skromný krokus; on ji považuje za lilii mezi bodláky. Nakolik lilie převyšují bodláky, natolik ona převyšuje ostatní dívky. 3. Jako jabloň. Nevěsta odpovídá ve stejném duchu. Jako jabloň, která plodí chutné ovoce, převyšuje ostatní stromy v lese, tak její ženich převyšuje ostatní mladé muže. 4. Král ji, skromnou venkovskou dívku, přivedl do hodovní síně. Nemusí se však bát a stydět v přítomnosti mladých jeruzalémských dam, neboť on ji svou láskou chrání a uklidňuje. (Myšlenku ochrany viz EX 17,15) 5. Přemožena láskou a obdivem ke svému milenci žádá nevěsta o rozinkové koláče (biče) a jablka, aby se tělesně posílila. (Charles F. Pfeiffer, The Wycliffe Bible Commentary, Old Testament, (Chicago: Moody Press) 1962)
1. V tomto komentáři se píše: „Všichni, kdo jsou naživu, jsou naživu. Růže – je-li použita na Ježíše Krista, pak spolu s bílou lilií (pokornou, 2K 8,9) odpovídá „bílá a rudá“ (So 5,10). Jde však spíše o luční šafrán: hebrejština znamená radikálně rostlinu s ostrou cibulí, pro růži nepoužitelnou. Stejně tak syrština. Je bílé a fialové barvy. Nevěsta tak o sobě mluví jako o nízké, i když krásné, v kontrastu s panskou „jabloní“ neboli citroníkem, ženichem (So 2,3); tak se na ni vztahuje „lilie“ (So 2,2),
Šaron-(Iz 35,1.2). V severní Palestině, mezi horou Tábor a Tiberiadským jezerem (1K 5,16). Septuaginta a Vulgáta jej překládají „rovina“; i když se v tom mýlí, hebrejská Bible se k tomu jinde nepřiklání, přesto paralelismus s údolími ukazuje, že ve vlastním jménu Šaron je zde tichý odkaz na jeho význam nízkosti. Krása, jemnost a pokora mají být v ní, jako byly v něm (Mt 11,29).
2. Ježíš Kristus nevěstě (Mt 10,16; J 15,19; 1J 5,19). Trny, ekvivalent pro bezbožníky (2Sa 23,6; Ž 57,4).
2:1. „Trny“, ekvivalent pro bezbožníky (2Sa 23,6; Ž 57,4). Zde o sobě milovaná mluví jako o růži ze Šaronu, úrodné pobřežní oblasti Izraele od Cesareje po Joppu. Hebrejské slovo pro růži je h£a†bas£s£elet. V Iz 35,1, což je jeho jediný další výskyt ve Starém zákoně, je přeloženo jako „krokus“, což může mít význam i zde. Byla to běžná luční květina. Také lilie byla běžnou květinou často zmiňovanou v Písni písní (2,1-2.16; 4,5; 5,13; 6,2-3; 7,2). Ačkoli se ve své pokoře přirovnávala k obyčejným polním květinám, její výrok (2,1) odráží významný kontrast s jejím dřívějším sebevědomím (1,5-6). K jejímu zlepšení pravděpodobně došlo díky tomu, že ji její milenec chválil (1,9-10.15).
2,2. Milenec zopakoval nově nabytý pocit hodnoty své milované tím, že ji přirovnal k lilii a všechny ostatní ženy k trní. Souhlasil s tím, že je lilií (v. 1), ale ne jen tak ledajakou! Byla stejně jedinečná mezi všemi ostatními, jako by byla jediná lilie mezi mnoha trny.