Osoba, která utrpí škodu nebo újmu v důsledku špatného jednání nebo dokonce nehody jiných osob, se může domáhat finanční nápravy u občanskoprávního soudu. Tento článek pojednává o občanskoprávní odpovědnosti. Informace o trestní odpovědnosti naleznete v našem článku o trestní odpovědnosti.
Občanskoprávní vs. trestní
Občanskoprávní žaloba je žaloba podaná soukromou osobou (nikoli státem) proti jiné soukromé osobě. Obvykle se tyto žaloby týkají peněžní náhrady škody za újmu nebo ztrátu, kterou podle žalující strany (žalobce) způsobila žalovaná strana (žalovaný). Žalovanému, který v občanskoprávním řízení prohraje, nehrozí vězení ani pokuta jako u trestního soudu. Klasickou občanskoprávní žalobou je žaloba osoby zraněné při dopravní nehodě proti řidiči vozidla, který nehodu způsobil.
Naproti tomu trestní žaloba je stíhání jednotlivce vládou (obvykle státem) za porušení ustanovení trestního zákoníku. Trest, který obžalovanému v trestním řízení hrozí, může zahrnovat trest odnětí svobody, pokutu nebo jiné podmínky.
Občanskoprávní žaloby se dělí do kategorií podle druhu újmy nebo škody. Patří mezi ně „delikty“ (francouzské slovo, které jednoduše znamená „křivda“, například ublížení na zdraví a protiprávní úmrtí), smluvní spory, nároky z odpovědnosti za výrobek a obchodní spory (například nároky z porušení patentu). Více informací o těchto typech občanskoprávních případů naleznete v níže uvedených oddílech.
Občanskoprávní odpovědnost: Druhy žalob
Pod pojmem „občanskoprávní odpovědnost“ se rozumí odpovědnost za škodu tvrzenou žalobcem a za vzniklou škodu. Osoba, která je shledána odpovědnou v občanskoprávním řízení, musí na základě rozsudku ve prospěch žalobce zaplatit jakoukoli peněžní náhradu škody, kterou porota (nebo někdy soudce) žalobci přizná.
Nižší důkazní břemeno
Žalobce v občanskoprávním řízení musí svůj případ prokázat pouze „převahou důkazů“, což je někdy popisováno jako dostatek důkazů, které stačí k tomu, aby se rovnováha vychýlila ve prospěch žalobce. (Jedním ze způsobů, jak si to představit, je 51% jistota, že žalovaný pochybil). Srovnejte to s důkazním břemenem v trestním řízení: nade vší pochybnost, což je jen kousek od absolutní jistoty, ale natolik jisté, že neexistuje žádný skutečný důvod domnívat se, že je tomu jinak (99,9% jistota). Pokud tedy v občanskoprávním řízení žalobce prokáže, že je více než pravděpodobné, že za jeho zranění nebo ztrátu je odpovědný žalovaný, vyhraje.
Porušení smlouvy: porušení slibu
Obrovská část občanskoprávních žalob podaných ve Spojených státech vzniká ze sporů mezi smluvními stranami. Obecně řečeno, žalobce v těchto žalobách tvrdí, že žalovaný nedodržel některou podmínku (podmínky) smlouvy, čímž způsobil žalobci škodu. Například spory mezi pronajímateli a nájemci často zahrnují otázku, kdo porušil (nedodržel) nájemní smlouvu, která je smlouvou.
Úmyslné delikty: Úmyslná jednání
Některé občanskoprávní delikty jsou důsledkem úmyslně „špatného“ jednání obžalovaných, například úmyslné uvedení v omyl (podvod), pomluva (poškozující lež) a diskriminace v zaměstnání. V těchto případech musí žalobce prokázat, že se žalovaný úmyslně dopustil určitého jednání, například tím, že předloží důkazy o tom, že žalovaný rozšířil nepravdivé pomluvy o tom, že se žalobce dopustil trestného činu, přičemž věděl, že tyto pomluvy jsou nepravdivé.
Odpovědnost z nedbalosti: Nehody
Ne všechny občanskoprávní žaloby zahrnují úmyslné jednání žalovaného. Žalobci v mnoha občanskoprávních věcech tvrdí, že žalovaný jednal z nedbalosti a že tato nedbalost způsobila jejich zranění nebo ztrátu. V takových případech nemusí žalobce prokazovat vůbec žádný úmysl na straně žalovaného. Žalobce však musí prokázat, že žalovaný byl povinen při určitém jednání postupovat s náležitou péčí a tuto péči nedodržel. Například zákazník podá žalobu na náhradu škody na zdraví proti majiteli obchodu, který se neprodleně nepostaral o rozlitou tekutinu, v důsledku čehož zákazník uklouzl a zranil se.
Občanskoprávní odpovědnost: Obecně podle zákona nesete odpovědnost za své vlastní úmyslné nebo nedbalostní jednání. Někdy vás však zákon činí odpovědnými za neúmyslné následky nebo jednání jiných osob.
Strict Liability
V některých případech žalobce vyhraje, pokud prokáže, že se žalovaný prostě dopustil určitého jednání, bez ohledu na skutečné zavinění nebo dokonce nedbalost. Soudní spory týkající se odpovědnosti za vadné výrobky často podléhají standardu přísné odpovědnosti. V takových případech výrobce uvádí výrobek na trh s vědomím, že jej spotřebitelé budou používat „bez kontroly vad“, a je přísně odpovědný za jakákoli zranění, která vzniknou v důsledku vad výrobku. (Greenman v. Yuba Power Products, Inc.) To znamená, že poškozená strana nemusí prokázat nedbalost, natož úmysl způsobit škodu.
Soudy zdůvodnily, že je spravedlivé, aby výrobci nesli přísnou odpovědnost za vadné výrobky, protože veřejnému pořádku nejlépe poslouží, když se odpovědnost přiřadí tam, kde bude nejúčinnější při snižování potenciální škody. Výrobci jsou v nejlepší pozici jak pro řešení vad svých výrobků, tak pro převzetí společenských nákladů na tyto vady (tím, že je rozloží mezi všechny kupující).
Přísná odpovědnost může být také uložena za zranění nebo škodu způsobenou mimořádně nebezpečnými činnostmi a některými dalšími delikty.
Vicarious Liability
Právo někdy ukládá odpovědnost za občanskoprávní delikty jiným osobám nebo subjektům, než které se skutečně podílely na jednání, jež vedlo ke zranění nebo škodě. Tomu se říká zástupná odpovědnost. Například podle federálního (a některých státních) práva může být zaměstnavatel činěn zástupně odpovědným za sexuální obtěžování jiného zaměstnance, pokud zaměstnavatel o obtěžování věděl a účinně ho neřešil. V některých státech mohou být rodiče shledáni odpovědnými za jednání svých nezletilých dětí (více informací naleznete v našem článku Občanskoprávní odpovědnost rodiče za jednání dítěte). Tato odpovědnost je založena na teorii, že určité strany (zaměstnavatelé, rodiče) mají pravomoc a povinnost kontrolovat určité jiné strany (podřízené, děti).
Občanskoprávní náhrada škody
Jak bylo uvedeno výše, obecně žalovanému v občanskoprávním řízení hrozí finanční trest – náhrada škody v penězích (s výjimkou vzácných případů, kdy soud přizná soudní zákaz, jak je uvedeno níže). Ocenění v občanskoprávní žalobě může zahrnovat:
- náhradu peněžních prostředků, o které žalobce přišel v důsledku jednání žalovaného
- náhradu majetkové škody způsobené žalovaným
- náhradu peněžních prostředků, které náleží žalobci za porušení smlouvy žalovaným smlouvy
- náhrada léčebných výloh za zranění způsobená žalovaným
- odškodnění za bolest a utrpení (nazývané také „odškodnění za citové strádání“)
- v některých případech úmyslných deliktů (například diskriminace v zaměstnání), sankční odškodnění k potrestání obžalovaného a odstrašení ostatních nebo
- zaplacení nákladů na právní zastoupení vítězné strany.
Žalobce musí prokázat ztráty požadované v rámci náhrady škody, často prostřednictvím důkazů, jako jsou účty za hospitalizaci, náklady na opravu nebo ztráta příjmu. V případech týkajících se citového strádání nebo budoucích ztrát může být nutné, aby si žalobce přivedl znalce, jako jsou ekonomové nebo psychiatr.
V některých případech může žalobce kromě peněžní náhrady škody požadovat i tzv. soudní zákaz. Soudní příkaz je soudní příkaz, který nařizuje žalovanému, aby podnikl nebo přestal podnikat určité kroky. Soud může například nařídit společnosti, aby „přestala porušovat“ patent jiné společnosti, a také přiznat peněžitou náhradu škody, kterou má žalovaná společnost zaplatit žalující společnosti.
Ptejte se odborníka
Občanskoprávní odpovědnost zahrnuje mnoho oblastí v závislosti na tom, co se stalo, kdo a v jakém státě. Máte-li otázky týkající se konkrétního deliktu nebo občanskoprávní žaloby, obraťte se na právníka, který má zkušenosti s újmou na zdraví nebo jinými občanskoprávními spory ve vaší oblasti.