nzherald.co.nz

Vědec se postavil na obranu slizké houby, která vyrůstala z kuchyňské zdi nájemnice domu Housing New Zealand.

Nicole Jenkinsová a její čtyři děti byly v úterý vystěhovány z jejich státního domu v Otaře poté, co se houba objevila. Plíseň a plíseň také poukazovaly na vážné problémy s vlhkostí v domě.

Jenkinsová se obávala, že by se některé z jejích dětí mohlo otrávit požitím slizce vypadající houby, nebo že by mohla uvolňovat toxické spory prostřednictvím kuchyně. Společnost Housing New Zealand tento problém vyšetřuje.

Vědec společnosti LandCare Research Peter Buchanan se však vrhl na obranu hub, které identifikoval jako inkoustovce z rodu Coprinus.

„Na obranu těchto hub je třeba říci, že dělají pouze to, co je pro ně přirozené, tedy rostou tam, kde je k dispozici potrava,“ řekl.

Ink caps nejsou podle Buchanana, který se specializuje na houby, toxické.

„Houby s inkoustovými kloboučky jsou velmi charakteristické, protože netrvají dlouho. Zvláštní na nich je, že se autodelikují, což znamená, že se samy tráví – v podstatě se rozpadají na černý inkoust.“

Houby jsou běžně k vidění venku na mulči nebo půdě. Spatřit je růst v interiéru je známkou pořádně promočeného dřeva.

„Nejedná se o invazivní houbu, jako je suchá hniloba, ale spíše o příznak skrytého problému s povětrnostními vlivy nebo netěsností vodovodního potrubí,“ řekl.

„Svým způsobem dělají docela užitečnou věc, naznačují, že ve zdi je velký problém. Když vidíte puchýře na barvě a dotknete se barvy a cítíte, že je vzadu měkká, určitě tam budou růst plísně, ale nejsou příčinou problému – jsou symptomem.“

Lidé – zejména děti – by podle něj neměli žít v domě, jehož stěny jsou natolik vlhké, že v nich rostou houby.

Dřevo by se pravděpodobně muselo kompletně vyměnit, dodal.