Santiago Ramón y Cajal se narodil 1. května 1852 v Petilla de Aragón ve Španělsku. Jako chlapec se vyučil nejprve holičem a poté ševcem. Sám si přál být umělcem – jeho kreslířské nadání je patrné z jeho publikovaných děl. Jeho otec, který byl profesorem aplikované anatomie na univerzitě v Saragosse, ho však přesvědčil ke studiu medicíny, kterému se věnoval především pod vedením svého otce. (Později vytvořil kresby pro atlas anatomie, který jeho otec připravoval, ale který nebyl nikdy vydán.)
V roce 1873 získal v Saragosse licenciát z medicíny a po výběrové zkoušce sloužil jako vojenský lékař. V letech 1874-75 se zúčastnil expedice na Kubu, kde se nakazil malárií a tuberkulózou. Po návratu se stal asistentem na anatomické škole lékařské fakulty v Saragosse (1875) a poté na vlastní žádost ředitelem Saragosského muzea (1879). V roce 1877 získal v Madridu titul doktora medicíny a v roce 1883 byl jmenován profesorem deskriptivní a obecné anatomie ve Valencii. V roce 1887 byl jmenován profesorem histologie a patologické anatomie v Barceloně a v roce 1892 byl jmenován na stejnou katedru v Madridu. V letech 1900-1901 byl jmenován ředitelem „Instituto Nacional de Higiene“ a „Investigaciones Biológicas“.
V roce 1880 začal publikovat vědecké práce, z nichž nejvýznamnější jsou následující: Manual de Histología normal y Técnica micrográfica (Příručka normální histologie a mikrografické techniky), 1889 (2. vyd. 1893). Souhrn této příručky přepracovaný s doplňky vyšel pod názvem Elementos de Histología atd. (Elements of histology, etc.), 1897; Manual de Anatomía patológica general (Manual of general pathological anatomy), 1890 (3. vyd., 1900). Dále lze uvést např: Les nouvelles idées sur la fine anatomie des centres nerveux (Nové myšlenky o jemné anatomii nervových center), 1894; Textura del sistema nervioso del hombre y de los vertebrados (Učebnice nervové soustavy člověka a obratlovců), 1897-1899; Die Retina der Wirbelthiere (Sítnice obratlovců), 1894.
Kromě těchto prací publikoval Cajal více než 100 článků ve francouzských a španělských vědeckých periodikách, zejména o jemné stavbě nervové soustavy a zejména mozku a míchy, ale také o stavbě svalů a jiných tkání a o různých tématech z oblasti obecné patologie. Tyto články jsou rozptýleny v mnoha španělských časopisech a různých odborných časopisech jiných zemí (zejména francouzských). Některé články Cajala a jeho žáků ve španělštině se objevují v Revista Trimestral de Histología normal y patológica (Čtvrtletní přehled normální a patologické histologie) (od roku 1888), pokračování vyšlo pod názvem Trabajos del Laboratorio de Investigaciones biologicas de la Universidad de Madrid (Sdělení laboratoře pro biologický výzkum Madridské univerzity).
Cajalovy studie o struktuře mozkové kůry byly částečně seskupeny a přeloženy do němčiny J. Breslerem v letech 1900-1901.
Cajal je rovněž autorem knihy Reglas y Consejos sobre Investigacion Cientifica (Pravidla a rady pro vědecké bádání), která vyšla v šesti španělských vydáních a byla přeložena do němčiny (1933).
Mezi vyznamenání, která Cajal získal, patří např:
Je také čestným doktorem medicíny univerzit v Cambridge (1894) a Würzburgu (1896) a doktorem filozofie Clarkovy univerzity (Worcester, USA), 1899).
Cajal byl dopisujícím členem několika společností: Fyzikálně-lékařská společnost ve Würzburgu (1895); Lékařská společnost v Berlíně (1895); Společnost lékařských věd v Lisabonu (1896); Vídeňská společnost pro psychiatrii a neurologii (1896); Biologická společnost v Paříži (1887); Národní lékařská akademie v Limě (1897); Conimbricensis Instituti Societas (Coimbra, 1898); čestný člen Italské psychiatrické společnosti (1896) a Lékařské společnosti v Gentu (Belgie, 1900). V roce 1906 byl zvolen mimořádným členem Lékařské akademie v Paříži; v roce 1916 se stal členem Švédské akademie věd. Cajàlovi bylo uděleno několik cen, například Rubiova cena ve výši 1 000 peset za jeho již zmíněné Elementos de Histología atd, Fauvelleova cena ve výši 1 500 franků Pařížské biologické společnosti (1896); Moskevskou cenu ve výši 5 000 franků, zřízenou Moskevským kongresem (1897) k ocenění lékařských prací, které, publikované během posledních tří let, prokázaly největší služby vědě a lidstvu, udělil Ramon y Cajàlovi Mezinárodní lékařský kongres v Paříži (1900). V roce 1905 mu Královská akademie věd v Berlíně udělila Helmholtzovu medaili. O Nobelovu cenu za rok 1906 se podělil s Camillo Golgim za jejich práci o struktuře nervové soustavy.
Cajal byl pozván do Londýna, aby tam v březnu 1904 přednesl Croonovu přednášku Královské společnosti, a na Clarkovu univerzitu (Worcester, Mass., USA) v roce 1899, aby tam přednesl tři přednášky o struktuře lidského mozku a o nejnovějších výzkumech na toto téma. V roce 1952 byl vydán svazek o 651 stranách „Na počest S. Ramóna y Cajala ke stému výročí jeho narození 1852 členy výzkumné skupiny v neurofyziologii“ v Caroline Institute (Acta Physiol. Scand., Vol. 29, Suppl. 106).
V roce 1879 se Cajal oženil s Doñou Silverií Fañanás García. Měli spolu čtyři dcery a tři syny.
Tato autobiografie/biografie byla napsána v době udělení ceny a poprvé vyšla v knižní řadě Les Prix Nobel. Později byla upravena a znovu vydána v knize Nobelovy přednášky. Chcete-li citovat tento dokument, vždy uvádějte zdroj, jak je uvedeno výše.
Další aktualizované životopisné informace viz: Ramón y Cajal, Santiago, Vzpomínky na můj život. MIT Press, Cambridge, Massachusetts, 1989.
Santiago Ramón y Cajal zemřel v Madridu 18. října 1934.
.