Niccolo Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově hudebně ctižádostivým rodičům. V devíti letech debutoval a hrál nadšenému publiku své vlastní variace na skladbu La Carmagnole. Studoval u Giacoma Costy. Když byl Niccolo odveden ke slavnému houslistovi Alessandru Rollovi, ten prohlásil, že ho nemá co naučit. Přesto Niccolo nějakou dobu housle studoval, stejně jako skladbu a instrumentaci. Ve čtrnácti letech se od otce osvobodil.
Paganiniho kariéra byla pestrá: hazardní hry, milostné aféry, zvěsti o jeho spolčení s ďáblem a zvěsti o uvěznění, které v dopisech tisku často popíral. Zamiloval se do toskánské šlechtičny, odešel do jejího paláce, kde se v letech 1801-1804 zcela věnoval hře na kytaru. Po návratu k houslím předvedl milostný duet s použitím dvou strun houslí a poté jej překonal hrou skladby pouze pro strunu G.
V roce 1816 Paganini vystoupil v „soutěži“ v Miláně s Charlesem Philippem Lafontem a později poznamenal: „Lafont mě pravděpodobně předčil v tónu, ale potlesk, který následoval po mém úsilí, mě přesvědčil, že jsem srovnáváním netrpěl.“ Paganiniho úspěch ve Vídni v roce 1828 vedl ke kultu, v němž bylo vše a la Paganini. Podobné triumfy následovaly v Paříži a Londýně. V roce 1833 vyzval Hectora Berlioze, aby pro něj napsal skladbu pro violu; výsledkem byl Harold en Italie. Paganini často koncertoval na pomoc nemajetným umělcům. V roce 1836 se zapletl do pařížské herny; zásahy vlády vedly k bankrotu a trvale poškodily jeho zdraví. Zemřel 27. května 1840 v Nice.
I když Paganini hrál Mozarta a Beethovena, nedokázal se zdržet brilantních ozdob. Houslista zaváděl novinky v harmonii a pizzicatu a oživoval zastaralé mistuningy. Ačkoli udělal obrovský krok vpřed v rozsahu techniky, paradoxně tak činil při držení houslí v nízkém stylu 18. století a používání rovného smyčce pozdního mozartovského období, k jehož opuštění ho přemluvil pařížský houslař Jean Baptiste Vuillaume. Ačkoli se obecně předpokládá, že moderní technika je mnohem „lepší“ než technika 19. století, vyvrací to skutečnost, že mnohé Paganiniho pasáže jsou stále sotva hratelné.
Paganiniho nejlepší skladby – Houslové koncerty č. 1 a 2, Čarodějnický tanec a 24 capriccií – jsou pevně v repertoáru. Protože žárlivě střežil svá technická tajemství z obavy, aby mu nebyla ukradena, bylo za jeho života vydáno pouze 24 Capriccií a některé skladby pro kytaru.