Podle oficiálních církevních údajů se v posledních čtyřech letech přestalo s presbyteriánskou církví (USA) identifikovat více než 180 000 lidí. Nyní je jich o jednoho více:
Trump minulý týden v písemném rozhovoru zprostředkovaném duchovní poradkyní Paulou White-Cainovou řekl Religion News Service, že se nepovažuje za presbyteriána. V církvi byl biřmován a v průběhu let se mnohokrát označil za presbyteriána. Ale už ne.
„Nyní se považuji za křesťana bez vyznání,“ uvedl Trump v prohlášení. „Melania a já jsme měli možnost navštívit několik úžasných kostelů a setkat se s velkými věřícími vůdci z celého světa. Během bezprecedentní epidemie COVID-19 jsem se naladil na několik virtuálních bohoslužeb a vím, že miliony Američanů udělaly totéž.“
Ačkoli hlavní denominace dříve Trumpovu příslušnost zpochybňovala, jeho nedávný odchod je zřejmě důsledkem toho, že se prezident pomalu vzdaluje od své církve z dětství a přiklání se k evangelikálnější víře.
Trump nebyl před svým zvolením prezidentem pravidelným návštěvníkem kostela. Nějakou dobu navštěvoval církev Normana Vincenta Pealeho a chválil Pealeho knihu Síla pozitivního myšlení. Navštívil také několik vánočních a velikonočních bohoslužeb v episkopálním kostele. V roce 2016 ho jeden významný evangelikální příznivec označil za „dětského křesťana“.
Od doby, kdy se přestěhoval do Bílého domu, však navštěvoval mnoho různých církví, většinou evangelikálních a letničních. Setkal se s mnoha duchovními, nechal se modlit a vyhledal rady duchovních poradců, jako je White-Cain, floridský televizní evangelista často spojovaný s evangeliem prosperity, který loni přijal funkci koordinátora Trumpovy administrativy pro styk s věřícími. Církev City of Destiny, kterou White-Cain na Floridě založil, je nenáboženská.
Většina Američanů si podle nestranického průzkumu Public Religion Research Institute nemyslí, že Trump má silné náboženské přesvědčení. Zhruba 40 procent respondentů tvrdí, že prezident „většinou využívá náboženství k politickým účelům“. Bílí evangelikálové, kteří volí republikány, to vidí jinak: 59 % z nich říká, že Trump má silné náboženské přesvědčení.
V některých ohledech je Trumpovo rozhodnutí distancovat se od hlavní denominace také součástí širšího kulturního trendu. Mnoho Američanů učinilo totéž. V roce 1975 se téměř třetina Američanů identifikovala s některou z hlavních denominací. Dnes tento podíl klesl na něco málo přes 10 procent.
Presbyteriánská církev (USA) se snížila z 3,1 milionu členů v roce 1984 na dnešních asi 1,3 milionu. Každý rok, kdy byl Trump prezidentem, klesl počet členů v průměru o 4,5 %.
Změna náboženské identifikace je ve Spojených státech také běžná. Sociální vědci tomu říkají „switching“. Patří sem dramatické konverze, jako když má někdo zkušenost znovuzrození, ale i jemnější změny, jako když se někdo přestěhuje do nového města a rozhodne se zkusit místní baptistickou církev místo jiného metodistického sboru.
Zdá se, že ke změně náboženství dochází častěji, když je velký výběr – jako je tomu ve Spojených státech. A zdá se, že k ní dochází častěji, když lidé berou náboženství velmi vážně a považují ho za důležitou a výraznou součást své osobní identity – jako je tomu ve Spojených státech.
V třívlnné studii Cooperative Congressional Election Study – která zkoumala stejné osoby v letech 2010, 2012 a 2014 – změnil během čtyř let svou náboženskou identifikaci 1 ze 6 křesťanů. Někteří se přestali identifikovat jako křesťané a označili se buď za „žádné“, nebo za „nic konkrétního“. Ale asi 16 % změnilo denominaci, včetně asi 20 % presbyteriánů, kteří se přestali nazývat presbyteriány a začali si říkat jinak – často „bez vyznání“.
Většina Američanů ovšem není prezidentem. Je velmi neobvyklé, aby šéf výkonné moci změnil náboženskou identifikaci v úřadě. Naposledy se tak stalo, když bylo Trumpovi šest let.
Dwight Eisenhower byl pokřtěn druhou neděli, kdy byl v Bílém domě, v lednu 1953. Připojil se tak ke skupině, kterou nyní Trump opouští: k presbyteriánům.
Eisenhower, stejně jako Trump, nebyl před svým zvolením nijak zvlášť věřící. Byl vychován v malé anabaptistické denominaci, kterou opustil, když nastoupil na vojenskou školu. Jeho rodiče se později přidali ke studentům Bible, skupině, která se stala Svědky Jehovovými. Když se v roce 1952 ucházel o úřad prezidenta, stala se absence vyznání hrdiny druhé světové války problémem. Byl nazýván „mužem bez církve a bez víry“.
Jeden z jeho duchovních poradců, evangelista Billy Graham, Eisenhowera povzbuzoval, aby šel národu příkladem a vstoupil do nějaké církve, a doporučil mu, aby se stal presbyteriánem. Graham byl sice baptista, ale pracoval napříč denominacemi, znal presbyteriánského duchovního ve Washingtonu a domníval se, že Eisenhower se bude na spořádané, formální nedělní bohoslužbě cítit dobře.
Eisenhower se podle historika Garyho Scotta Smithe původně této myšlence bránil a myslel si, že tento krok bude vypadat jen cynicky a politicky. Cítil, že jeho víra je soukromá.
Přesvědčilo ho, když ho jeden z jeho zaměstnanců požádal, aby myslel na děti národa, které každou neděli vytrhává z postele, aby šly do kostela, a stěžovaly si, že by tam neměly chodit, když tam nemusí chodit prezident Spojených států. Prezident by měl jít dobrým náboženským příkladem.
Eisenhower považoval za prioritu své administrativy prosazování víry v Boha a náboženství, a to velmi obecně. Náboženství považoval za duchovní zdroj v konfliktu studené války s komunismem. Do slibu věrnosti přidal „pod Bohem“ a prosazoval Národní den modliteb. Často hovořil o důležitosti „hluboce pociťované náboženské víry“ – nejznámější je jeho výrok: „Naše forma vlády nemá smysl, pokud není založena na hluboce pociťované náboženské víře, a je mi jedno, jaká je.“
Většina Američanů začala Eisenhowera vnímat jako velmi nábožensky založeného prezidenta, ačkoli někteří ho kritizovali za to, že se o své víře vyjadřoval konkrétně. Zdálo se, že propaguje obecné americké náboženství, které nemá nic společného s Ježíšem ani s nějakými konkrétními údaji o Bohu či teologickým obsahem. Zdálo se, jak řekl jeden člověk, že „velmi horlivě věří ve velmi vágní náboženství“.
Dnes, kdy boj studené války nahradily konflikty kulturní války, vidí kritici Trumpův přechod od presbyteriánství k nenáboženskému křesťanství v opačném světle: Je příliš konkrétní. Namísto toho, aby se Trump snažil reprezentovat všechny Američany frázemi o „hluboce prožívané víře“, jde podle nich o politický tah, kterým se ztotožňuje s náboženskými voliči, které potřebuje ve volbách.