Robert Evans, který zemřel ve věku 89 let, byl extravagantní filmový producent, jehož vzrušující, okouzlující a někdy groteskní život často hrozil zastínit filmy, které natočil. Jako šéf produkce Paramount Pictures na přelomu 60. a 70. let se bývalý herec zasloužil o oživení skomírajícího studia, když dohlížel na hity jako Rosemary má děťátko (1968), Love Story (1970), Kmotr (1972) nebo Čínská čtvrť (1974).
O příběhy, které živily Evansovu nadživotní image, nebyla nouze. Vážil si a chlubil se přátelstvím s Henrym Kissingerem, Warrenem Beattym a Tedem Kennedym. Bydlel v šestnáctipokojovém regentském domě v Beverly Hills a lahve Dom Pérignon rozesílal stejně rychle, jako mu ubývaly sexuální partnerky.
Podle vyprávění Petera Biskinda z roku 1998 o Hollywoodu 70. let, Easy Riders, Raging Bulls (Bezstarostní jezdci, zuřiví býci), přinášela hospodyně Evansovi každé ráno snídani do postele spolu s kouskem papíru, na který napsala jméno té ženy, která vedle něj náhodou ležela. Byl sedmkrát ženatý, nejznámější byla v roce 1969 Ali MacGrawová, hvězda filmu Love Story, která ho o čtyři roky později opustila kvůli Stevu McQueenovi. Jedno manželství, s herečkou Catherine Oxenbergovou, vydrželo pouhých 12 dní.
Tento excesivní život, včetně závislosti na kokainu, nakonec zničil Evansovu kariéru: z 11 milionů dolarů v roce 1979 měl o deset let později na kontě 37 dolarů. V roce 1980 byl za obchodování s kokainem odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. V rámci dohody o přiznání viny souhlasil s tím, že natočí protidrogové informační poselství pro veřejnost.
Z toho, co začalo jako reklama, se stal týden hvězdných televizních speciálů, které Evans inicioval. Do kampaně, jejíž součástí byl i nezpěvný, anodický zpěvník celebrit Get High on Yourself, vložil 400 000 dolarů ze svého. Později přiznal, že i během této mediální blamáže bral kokain.
Vždycky zbožňoval gangstery a bratříčkoval se s nimi (byl blízkým přítelem mafiánského právníka a hollywoodského „fixlera“ Sidneyho Koršaka). V roce 1983 se Evansův život přelil ze stránek showbyznysu na ty kriminální, když se stal podezřelým z vraždy producenta a promotéra Roye Radina, který se s ním podílel na spolufinancování nákladného propadáku Cotton Club (1984).
Evans v polovině 90. let dočasně obnovil svou producentskou kariéru, dokonce se vrátil ke smlouvě se společností Paramount, ale v roce 1998 utrpěl sérii mozkových příhod, které dramaticky omezily jeho pohyblivost.
Ani tento neúspěch ho nedokázal zastavit a v roce 2003 se vrátil na výsluní, aby o sobě namluvil populární dokumentární film The Kid Stays in the Picture (Kluk zůstává v obraze), jehož název se shoduje s jeho vlastním autobiografickým bestsellerem z roku 1994.
Tato slova poprvé zazněla z úst producenta Darryla F. Zanucka, který Evanse obsadil do role toreadora Pedra Romera v adaptaci Hemingwayova románu Slunce také vychází z roku 1957. Deset dní před začátkem natáčení obdržel Zanuck podepsanou petici od zbytku hereckého obsazení, včetně Avy Gardnerové a Tyrona Powera, v níž ho žádali, aby Evanse z filmu odstranil. Stálo v ní: „S Robertem Evansem v roli Pedra Romera bude film Slunce také vychází katastrofou.“ Zanuck dorazil na plac a řekl shromážděným hercům a štábu: „Ten kluk ve filmu zůstane. A komu se to nelíbí, může odejít!“
Některé historky z knihy byly později zpochybněny, včetně Evansova tvrzení, že v roce 1968 pomáhal Mariu Puzovi s „pomačkanými stránkami“, z nichž se nakonec stal Kmotr. (Puzo tvrdil, že se s Evansem v té době nesetkal.) Ale tehdy měl Evans obvykle monopol na vyprávění vlastního příběhu. Když byl požádán o komentář k jeho osobě, odpověděl scenárista Čínské čtvrti Robert Towne: „Proč? Proč se obtěžovat? Bob to říká sám.“
Narodil se jako Robert J. Shapera v New Yorku – „to J znělo dobře, ale nic neznamenalo, o čem bych věděl“. Jeho otec Archie Shapera byl zubař, který měl kliniku v Harlemu, zatímco matka Florence vychovávala Roberta a jeho bratra Charlese a sestru Alici; právě bohatství Florenciny rodiny zapříčinilo Evansovu privilegovanou výchovu v městské čtvrti Upper West Side.
Vzdělával se na střední škole Joan of Arc junior school, Bronx high school of science a Haaren high school a od dvanácti let se ucházel o herecké role. (Tvrdil, že jako dítě měl více než 300 rolí v rozhlase.) Tuto kariéru odložil a stal se diskžokejem, modelem oblečení a prodavačem. Ve dvaceti letech založil se svým bratrem úspěšný obchod s dámskou módou Evan Picone.
Ale herectví ho nečekaně zlákalo zpět, když ho u hotelového bazénu oslovila Norma Shearerová a požádala ho, aby si zahrál jejího zesnulého manžela Irvinga J. Thalberga ve filmu Muž tisíce tváří (1957). Přijal a ona ho obsedantně trénovala ve všech aspektech jeho výkonu. Hrál také ve filmech Ďábel, který chodil po Západě (1958) a Nejlepší ze všeho (1959), než mu kleslo sebevědomí, když prohrál s Warrenem Beattym o hlavní mužskou roli ve filmu Římské jaro paní Stoneové (1961).
Vrátil se k módě a zbohatl, když jeho firmu koupila společnost Revlon. Nečekaný zisk využil k naplnění ambice stát se producentem a platil svému příteli Georgi Weiserovi, který pracoval v týdeníku Publishers Weekly, aby mu dával tipy na všechny žhavé literární novinky, které se chystají na pulty. První rozhodující úspěch na tomto poli Evans zaznamenal, když se ujal románu Rodericka Thorpa Detektiv, který společnost 20th Century Fox adaptovala do podoby filmu s Frankem Sinatrou v hlavní roli. V podmínkách opce stálo, že kterékoli studio, jež práva koupí, musí Evanse koupit také jako producenta.
Brzy se dostal do pozornosti Charlese Bluhdorna, šéfa mateřské společnosti Paramount, Gulf + Western. Evans ve své autobiografii tvrdil, že Bluhdorn se rozhodl najmout ho jako šéfa produkce poté, co si o něm přečetl článek Petera Barta v New York Times, ačkoli mnohem později vyšlo najevo, že Bartův článek měl na rozhodnutí jen nepatrný vliv.
Ve skutečnosti to byl Greg Bautzer, Evansův vlivný právník, známý jako „Kingmaker“, kdo Bluhdorna přesvědčil, aby ho jmenoval. „Bobby byl okouzlující chlapík,“ řekl Albert S. Ruddy, jeden z producentů Kmotra. „Vypadal dobře, byl skvěle opálený a pořád se potloukal dole v Racquet Clubu s Gregem. dal Bluhdornovi řádku keců o tom, jak tenhle kluk zná všechny v Hollywoodu.“
Průmysl reagoval na Evansovo jmenování opovržlivě, ale on umlčel odpůrce tím, že obrátil osud Paramountu. Byla pravda, že při natáčení Kmotra udělal mnoho špatných rozhodnutí. Byl vehementně proti obsazení Al Pacina a proti použití hudby Nina Roty. Když si prohlížel deníky s Marlonem Brandem mumlajícím v titulní roli, zuřil: „Co se to kurva děje? Budeme k tomu filmu dávat titulky?“
Pomohl však film zachránit poté, co režisér Francis Ford Coppola odevzdal raný sestřih, který Evans popsal jako „dlouhý, špatný trailer na opravdu dobrý film“. Přestože studio stanovilo stopáž sotva přes dvě hodiny, Evans režiséra pobídl, aby film prodloužil: „Vzpomínám si na spoustu úžasných věcí, které jste natočil. Nejsou tam. Vraťte je tam.“ Bart, kterého Evans najal jako svou pravou ruku, poznamenal, že „skvěle natočený, ale neuměle poskládaný film se proměnil v mistrovské dílo“.
Stejné nasazení projevil Evans i při natáčení Čínské čtvrti. Bluhdorn mu dovolil, aby film koprodukoval samostatně a zároveň zůstal na svém postu ve studiu jako bonbónek za prosperitu, kterou Paramountu přinesl.
Přestože byl Towneův neo-noirový scénář zpočátku nepochopitelný, Evans se ho navzdory opačným radám z branže držel a pověřil Romana Polanského, aby mu ho pomohl srazit do latě. Produkce byla bouřlivá. Polanski se na place pohádal s herečkou Faye Dunawayovou a Evans je usmířil jen tím, že jim oběma slíbil buď Oscara za práci na filmu, nebo luxusní auto. (Oba byli nominováni.) V roce 1985 bylo málem natočeno pokračování Čínské čtvrti s Evansem v jedné z hlavních rolí, než se ukázalo, že na tuto práci nestačí. Nakonec byl natočen v roce 1990 a Evans jej produkoval.
Po Čínské čtvrti Evans opustil Paramount a nezávisle produkoval filmy jako Maratónec (1976), Černá neděle (1977) a Pepek námořník (1980). Jeho kariéra prudce klesla po kontroverzích kolem filmu The Cotton Club (rovněž režírovaného Coppolou).
V 90. letech produkoval několik filmů, včetně dvou, Sliver (1993) a Jade (1995), které napsal scenárista Základního instinktu Joe Eszterhas. Hubená léta, která zahrnovala i pobyt v psychiatrické léčebně, Evanse nijak nepokořila ani nezmírnila jeho vulgaritu: aby dal najevo, že si Eszterhasovy práce velmi váží, zaplatil jedné ženě, aby spisovatele navštívila s blahopřejným dopisem ukrytým v něčem, co Eszterhas popsal jako „jistou intimní část těla“. Stálo v něm: „Nejlepší prvotina, jakou jsem kdy četl. S láskou, Evans.“
Evans nebyl nic jiného než ješitný. Vyznával, že ho rozzuřilo, když ho herec Dustin Hoffman použil jako základ pro ztvárnění neomaleného producenta v hollywoodské satiře Vrtěti psem (1997), ačkoli Evans už inspiroval jinou takovou postavu, kterou hrál Robert Vaughn v komedii S.O.B. (1981).
Ale v případech, kdy umožnil vznik skvělého materiálu nebo s ním přišel do styku, vyústilo Evansovo odhodlání v některé z jednoznačně nejskvělejších amerických filmů všech dob. Navzdory své chvástavosti a drzosti měl své kouzlo. „Bob byl nenáročný a obvykle říkal nebo se zdálo, že říká přesně to, co si myslí,“ poznamenal Puzo. „Říkal to tak, jak říkají pravdu děti, s jistou nevinností, díky níž byla i ta nejtvrdší kritika nebo nesouhlas neškodná.“
V roce 2013 vydal Evans druhý svazek pamětí The Fat Lady Sang. V roce 2017 uvedla divadelní společnost Complicite v londýnském divadle Royal Court jevištní adaptaci hry The Kid Stays in the Picture, v níž Evanse ztvárnil Danny Huston (syn režiséra – a padoucha z Čínské čtvrti – Johna Hustona). U příležitosti této inscenace Evans pro deník Guardian vyslovil svůj názor na současný Hollywood. „Nejsem na stroje. Nejsem na Mars. Mám rád pocity. Jaký je to pocit? To mě vzrušuje. A příběh. Když to není na stránce, není to ani na plátně, ani nikde jinde.“ Když se zamýšlel nad svým životem, řekl: „Mám se rád. Že jsem se nezaprodal. Jsou lidé, kteří mají větší domy, větší lodě. To mě nezajímá. Nikdo nemá větší sny.“
Zůstal po něm Joshua, jeho syn z manželství s MacGraw, a vnuk.
– Robert Evans, filmový producent a herec, narozen 29. června 1930; zemřel 26. října 2019
{{nahoře vlevo}}
{{{dole vlevo}}
{{nahoře vpravo}}
{{{dole vpravo}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.