Microblading jsem si nechala udělat v roce 2016, kdy se tato móda teprve rozjížděla. Ráda naskočím na každý kosmetický trend. Nechala jsem si prodloužit řasy, když to začalo asi v roce 2010. Měla jsem chloupky na obočí, ale byla tam řídká místa. Microblading byl v té době tak trochu jedinou možností. Neexistovalo žádné pudrové obočí ani laminace. Navíc blokové obočí bylo opravdu in a mně se líbila představa, že bych měla obočí, se kterým bych se mohla jen tak probudit.
Umělkyně, ke které jsem šla, mi řekla, že inkoust jde do mělkých vrstev kůže, takže přirozeně vybledne. Mohla jsem přijít na retuš, až se tak stane, nebo je prostě nechat vyblednout a vrátit se do přirozeného stavu.
Jsem Asiatka a představila jsem si tu starou čínskou babičku jen s rovnou zelenou linkou přes obočí a permanentní červenou linkou na rty. Vyjádřila jsem své obavy a bylo mi řečeno, že se pigment úplně změnil, stejně jako technika, takže to nezažiju a bude to mnohem méně trvalé. Bylo to velmi pozitivní, něco jako: „To je skvělé! Bude to vypadat jako přirozené tahy.“
Doslova jsem si roztrhla Achillovu šlachu a microblading je dodnes jedna z nejhorších bolestí, jakou jsem kdy v životě cítila. Je to skoro jako by vám řezali do lebky
Šla jsem tam a dali mi lidokainový znecitlivující krém. Bylo to nízké procento, protože to nejsou sestry ani doktoři, takže nemohou dostat ten dobrý materiál . Řekli mi: „Znecitliví vás to a bude to v pořádku“. Mám hodně piercingů. Mám tetování. Byla jsem tanečnice, takže jsem snášela fyzickou bolest. Doslova jsem si natrhla Achillovu šlachu a microblading s tím znecitlivujícím krémem je dodnes jedna z nejhorších bolestí, jakou jsem kdy v životě cítila. U každého je to jiné, ale je to velmi citlivá oblast. Je to skoro jako by vám řezali do lebky.
Proces hojení trvá asi dva až čtyři týdny, zhruba stejně jako běžné tetování. A to, co zažijete, je, že tetování zpočátku extrémně ztmavne. Je to trochu děsivé, protože chodíte s opravdu tmavým obočím, ale pak se začne odlupovat a loupat. Jakmile skončíte počáteční fázi hojení, vrátíte se na takzvanou „retuš“, která je zahrnuta v ceně (asi 550 dolarů). Retušování je v podstatě to samé znovu. Stejná bolest a stejný proces hojení.
Přibližně po roce a půl se mě kamarádka zeptala, jestli jsem si do obočí dala červené oční stíny, a já na to: „Jak to myslíš?“ „Ano,“ odpověděla jsem. Podívala jsem se do zrcadla a všimla jsem si, že se inkoust rozfoukal, což znamená, že tahy připomínající vlasy se navzájem rozmazaly. Na tvorbě hnědé barvy se podílejí různé pigmenty, například červená, modrá a žlutá, a dominantní barva bude váš podtón. Moje náhodou byla červená a myslím, že modrá a žlutá vybledly natolik, že červená byla opravdu výrazná. Nevěděla jsem, že se to stane, protože jsem si myslela, že je to jen polopermanentní a že tahy prostě vyblednou.
Rozhodla jsem se jít na retuš, což je to, co vám říkají, že máte dělat každé dva roky. V podstatě to znamená celý proces znovu. Tentokrát jsem šla k jinému umělci, protože poprvé jsem chtěla, aby to vypadalo trochu plnější, ale ta žena mi řekla: „Nebude se vám to líbit.“ A tak jsem šla k jinému umělci. Dokonce i ve fázi retuše, kdy můžete provést drobné úpravy tvaru, stále nechtěla zvolit hustší vzhled, který jsem požadovala. Ale styl druhé výtvarnice byl blíže tomu, co jsem chtěla. Rozhodně doporučuji prohlédnout si portfolio umělce a ujistit se, že se vám jeho styl obočí líbí. Každý má nějaký tvar, který preferuje.
Nakonec použila více zelené, aby neutralizovala červenou. To ale znamenalo, že bude tmavší, protože do něj přidáváš víc pigmentu. Takže moje obočí bylo tmavší, ale zase byly vidět tahy a červená byla barevně korigovaná.
To bylo dobré ještě asi rok a půl, ale v době, kdy tahy začaly blednout, se opět objevil červený podtón. Máma mi říkala: „To tvoje obočí vypadá příšerně!“.
Poslala jsem fotky na místo, kam jsem chodila, a oni mi navrhli udělat další microblading, aby se barva neutralizovala. Ale když jsem se zeptala, jestli by se to vyfouknutí dalo opravit, jakmile by ty tahy vybledly, řekli mi: „Ne, budete muset přijít na neutralizaci znovu a znovu.“ A tak jsem se zeptala, jestli by se to dalo opravit. To mi nedávalo smysl, protože jsem měla pocit, že se tím problém jen oddaluje a zhoršuje, místo aby se řešil.
Prováděla jsem šílené králíkárny na Googlu a hledala řešení. Jednou z možností, kterou jsem našla a která je podle toho, co jsem se dočetla, poněkud riskantní, bylo, že dermatologové používají extrémně silný AHA peeling, který vám vypálí vrstvu kůže, ale to mi znělo velmi traumatizujícím způsobem.
Laserové odstranění tetování mi přišlo jako nejlepší řešení. Navíc teď je trendem spíše řídké, načechrané obočí, kde je vidět kůže mezi chloupky, takže jsem chtěla spíše takový vzhled, což není možné, když máte pod obočím velmi pevnou vrstvu pigmentu.
Když jsem si nechala udělat microblading, nevěděla jsem nic o laserovém odstranění tetování. To by určitě hrálo roli při mém zvažování, zda se na tento trend vrhnout. Stojí to asi 250 dolarů za sezení a budu potřebovat čtyři až šest sezení. Mezi jednotlivými sezeními musíte také počkat dva měsíce, protože laser rozmetá pigment na malé částečky a ty pak musí váš lymfatický systém odvést pryč. Když to všechno sečtete, vyjde vás to na více než dvojnásobek částky za microblading, a pokud nakonec budete muset absolvovat šest sezení, je to celý rok.
Je to také velmi bolestivé – ještě více než microblading. Byla jsem na laserové epilaci, a to je pocit, jako když vám na kůži praskne gumička, ale tenhle laser je stálý a kůže vás pálí ještě několik hodin po zákroku.
Poté to vypadá jako strup a kolem celé oblasti máte modřiny, protože se extrémně zanítí. Také vám to trochu spálí chloupky v obočí, což mě vyděsilo k smrti. Poslední, co jsem chtěla, bylo přijít o zbývající chloupky, které mám. Také vám to vybělí obočí a způsobí, že je super křehké do té míry, že když se ho jen dotknete, chloupky se vylomí.
Poprvé jsem se necítila moc sluníčkově, protože, víte, je to váš obličej! Probouzela jsem se s těmi skládačkami, obětí z franšízy Saw obočí, které vypadalo, jako by někdo vzal skalpel a vyřízl je. Navíc jsem se potýkala s akné a to byl začátek výluky. I když se snažíme o to vnitřní sebevědomí, stejně vás to ovlivní. Ale myslím, že teď, když mám za sebou jedno sezení a vím, že mi chloupky dorostou a pleť se zahojí, se cítím lépe. Člověk to tak nějak musí přijmout tak, jak to je, protože už to nejde vrátit a změnit, ale je to frustrující.
Necítila jsem se moc sluníčkově, protože, víte, je to váš obličej! Probouzela jsem se s těmi skládačkami, obětí z franšízy Saw, které vypadaly, jako by někdo vzal skalpel a vyřízl je
Snažím se připravit na ne zrovna optimální výsledky, abych nebyla zklamaná. Mám etnickou pleť, takže mám větší šanci na vznik keloidů. Snažím se o co nejlepší následnou péči, aplikuji Polysporin a zůstávám opatrně optimistická.
V tuto chvíli – a moc se omlouvám všem tvůrcům kosmetického tetování, protože vím, že všichni v tuto chvíli bojují s COVID – ale můj názor na microblading je, že je to velmi životně důležitý zákrok, který může pomoci mnoha lidem, kteří trpí alopecií nebo prošli chemoterapií a přišli o vlasy. Ale je to velmi invazivní, traumatický a bolestivý zákrok, který je mnohem trvalejší, než se zdálo být inzerováno v době, kdy jsem ho podstoupila. Pokud máte chloupky na obočí, je toho tolik, co můžete před microbladingem udělat. Myslím, že málo lidí ví o riziku, které s tím souvisí, nebo o tom, jak by vypadalo odstranění. Proto jsem se chtěla podělit o svůj příběh, ne proto, abych lidem říkala, aby si to nenechali udělat, ale jen proto, aby každý věděl o nevýhodách spolu s výhodami. -Jak mi řekla Marisa Royová