Ahoj všichni.
Přečetl jsem si vaše fórum poté, co jsem jich předtím přečetl tisíce, a inspirovali jste mě, abych se zaregistroval a zapojil se do diskuse, protože mám pocit, že mám co říct.
No, je mi 24 let a před 2 lety se u mě objevila fobie z polykání kvůli úzkosti. Vždycky jsem trpěla úzkostí už od mládí, ale před 2lety mi úzkost změnila život. Každopádně jsem nemohla nic jíst, protože jsem se bála, že se udusím.. Měla jsem několik záchvatů paniky.
Jediná věc na mém bezpečném seznamu byla tekutá polévka.. Někdy jsem také odmítala pít… Takže jsem samozřejmě zhubla 15 kg a vypadala jsem jako anorektička. Odmítla jsem jít ven s přáteli a skončila jsem jako nespolečenská a hluboko uvnitř vím, že moje rodina má o mě super strach…. Také jsem odmítla vánoční oběd s rodinou. Raději jsem zůstala doma, než abych se snažila jíst.
Jak někteří z vás řekli, tři kroky vpřed a dva kroky vzad…
Nebudu vám říkat, jaké jsou potraviny, které jsem nemohla jíst, nebo které byly potraviny, kterých jsem se bála, protože ne každý je stejný a nechci, aby si někdo uvědomil potravinu, která je na vašem seznamu bezpečných potravin.
Dnes, 2 roky poté, co jím všechno kromě mého velmi oblíbeného hovězího masa… To je můj jediný typ jídla, který musím překonat, a překonám ho.
Začala jsem jíst malé porce. A pokaždé, když jím, začínám být úzkostná a objevuje se u mě pocit panického záchvatu… Ale hej, zvykla jsem si na ten pocit a nikdy se nic nestalo.. A tak jsem si jednoho dne sedla na stůl… Sama… A jedla jsem kuřecí kebab s kuskusem… Jedla jsem pomalu a pokaždé, když jsem začala panikařit, mluvila jsem sama se sebou… („Dřív jsem jedla všechno“, „jsem bojovnice“, „moje mysl se snaží oklamat sama sebe“)… Kuře se dostalo na můj seznam bezpečných jídel… A dokud ten pocit paniky nepřestane, jím kuře každý den, dokud moje tělo už nemá úzkost z toho, že ho jí… Hej, není to tak snadné, jak se zdá.. Pořád jsem měla strach… Ale velkým krokem je postavit se svému strachu! Takže když se ten pocit strachu objeví, bojuju s ním a jím jinak… Mluvím se svým mozkem.
To samé jsem dělala i u jiných potravin.. A ano, zkoušel jsem jíst hovězí maso, ale moje tělo se stále cítí úzkostně, když ho jím.. Takže se zatím soustředím na to, abych zůstal stabilní.
Pokud se strachu skutečně nepostavíš, nikdy se z něj nedostaneš.. Podle mého názoru. Já jsem začal čelit svému strachu po roce… A po roce jsem tu dnes stále živý a jím…
Nespěchám s jídlem. Jím velmi pomalu (předtím jsem byla pomalejší), a pokud ti něco nechutná, vyndej to z pusy… A pokud lidé kolem tebe dojedí dřív než ty a ty začneš panikařit, připomeň si, že jíš, a zůstaň pozitivní. Dřív jsem panikařila, protože lidi kolem mě dojedli dřív než já a číšníci si odnesli talíře a já jsem jedla sama jako idiot… Zažila jsem to a věřte mi, že jsem se párkrát cítila jako idiot, ale i to jsem překonala… Plnila jsem si a stále si plním pusu jídlem a posouvám ho dozadu a dopředu, dokud mi mysl neřekne… Dobře, už můžeš polykat! A jo, pořád si uvědomuju, že mám pusu, když jím, ale strach nemám dodneška.
Taky jsem chodila k fyzioložce, byla jsem její první a jediná klientka, která trpěla fobií z polykání, takže i pro ni to bylo nové. Je moc milá a hodná. V té době jsem chodila 3x týdně ! Byla jsem z toho zničená. Po roce chodím jednou za měsíc. Řekla mi, že už ji nepotřebuji, ale stále chodím jednou za měsíc.
Viděla jsem tu nějaký příspěvek, jak někdo chodí k hluchému fyziologovi a není mu to příjemné. Podle mě bych ji změnila. U potřebuješ jí důvěřovat a získat k ní jakýsi vztah, aby ti pomohla překonat tvůj strach… Jinak je to zbytečné.. Je to pro ni škoda, protože přijde o klienta, ale zamyslete se i nad sebou a určitě to pochopí.
Podle mého názoru se nedržte bezpečného seznamu… Postavte se strachu… Vaše mysl si na to zvykne a vy se usadíte….
Mám tolik věcí, které bych vám všem chtěla říct, abych vám pomohla, věřte mi, ale už jsem toho napsala hodně ( kéž bych tolik psala ve školních slohových pracích 😉 )
Doufám, že jsem tu nikoho neurazila nebo nepochopila špatně.
Tohle je vůbec poprvé, co píšu na fórum, protože jsem si vždycky myslela, že jsou to negativní věci… Ale vy lidé tady jste tak blízko, abyste to překonali, a vy lidé jste také pozitivní myslitelé a to se mi líbí.
Doufám, že je vše v pořádku 🙂
Děkuji vám za čtení a vyslechnutí.