Černoši nebo Afroameričané se v minulosti neúčastnili systémových změn týkajících se jejich zdraví a duševního zdraví ve velkém počtu, což někteří připisují nezájmu. Ale v knize We Ain Not Crazy! Jen se vyrovnáváme s šíleným systémem: Diane Woodsová, Dr. P.H., a její kolegové z Afroamerického zdravotního institutu okresu San Bernardino (AAHI-SBC) udělali do tohoto mýtu díru. Když totiž hledali účastníky pro svou studii, odezva byla ohromující, což dokazuje, že za předchozí nízkou angažovanost nemůže nic jiného než nedostatek příležitostí.
„Černoši měli co říci a tyto věci byly velmi relevantní a zárodečné pro konverzaci, kterou byla prevence a včasná intervence v oblasti duševních onemocnění,“ říká Dr. Woodsová.
Je to také historická konverzace. Dr. Woodsová říká, že před zahájením projektu hledali s kolegy jakoukoli studii, která by vyzvala černošské Američany, aby „originálním způsobem vyjádřili svůj názor a ovlivnili tak systémové změny“, a nenašli jedinou. „Černoši ve Spojených státech nebyli nikdy zapojeni na takové úrovni, aby se vyjádřili ke službám, kterých se jim dostalo, a pak také aby určili, co by jim mohlo sloužit lépe,“ říká.“
Studie se zaměřuje na pohled lidí na obavy ze zdravotních rozdílů
We Ain’t Crazy! dokumentuje zjištění, která AAHI-SBC učinila v rámci projektu California Reducing Disparities Project (CRDP) pro Afroameričany, který byl financován ze zákona o službách v oblasti duševního zdraví z roku 2004. Celkem 1 195 osob se během dvou let zúčastnilo ohniskových skupin, veřejných fór, individuálních rozhovorů, malých skupin a prostřednictvím administrovaných dotazníků. Podle 380stránkové zprávy bylo úkolem shromáždit informace, identifikovat problémy a zpracovat a podat zprávu o komunitou definovaných postupech „z pohledu populace, která podporuje ukazatele nerovností v oblasti duševního zdraví černošských Kaliforňanů“. Účastníci běžně uváděli, že stud a rozpaky v souvislosti s duševním onemocněním jsou natolik významné, že jim brání vyhledat odbornou pomoc. Kromě toho respondenti v celém státě uvedli, že jejich místní oddělení duševního zdraví pravidelně selhávala při poskytování péče.
CRDP také odhalil vysokou míru psychických potíží, depresí, pokusů o sebevraždu, duálních diagnóz a dalších problémů s duševním zdravím mezi respondenty. Kromě toho byly ve velkém počtu zaznamenány souběžně se vyskytující zdravotní potíže, včetně srdečních onemocnění, rakoviny, mrtvice, užívání návykových látek a násilí. Společně vykreslují populaci v krizi.
„Zpráva je z pohledu lidí, nikoliv zavedeného systému,“ říká Dr. Woods. „Právě to je na ní tak kritické. Je to hlas lidí na všech různých úrovních – snažíme se vyprávět příběh z jiné perspektivy.“
Přestože byla zpráva zveřejněna v roce 2012, zůstává aktuální i dnes, říká Dr. Woods a poznamenává, že mnoho problémů týkajících se černochů, které se v posledních šesti měsících objevily ve zprávách, jsou právě ty systémové a mezigenerační problémy, o nichž se hovoří ve zprávě We Ain’t Crazy! Zpráva také vzbudila značnou pozornost a prodalo se jí více než 500 výtisků. Dr. Woods byl pozván, aby vedl prezentace a semináře o zjištěních týmu v jiných státech. Kalifornie využívá zprávu při tvorbě celostátního strategického plánu na revizi systému poskytování duševního zdraví, aby lépe reagoval na potřeby všech jejích obyvatel.
L.A. Skid Row těží ze studie a práce na projektu
Jedním z významných příspěvků k CRDP byli lidé zažívající bezdomovectví v losangeleské čtvrti Skid Row. Řada z nich jsou lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti, říká Dr. Woods, a jsou běžně považováni za „vyhozené“ – hrubě spící, chronicky nezaměstnaní a další, o kterých se říká, že se nestarají o svět kolem sebe.
V podstatě se podílejí na zlepšování prostředí ve Skid Row tím, že uklízejí ulice, zajišťují toalety, pomáhají instalovat v parcích fontánky s čistou vodou a starají se o sebe navzájem, stejně jako vystupují na zasedáních městské rady. Jedna skupina dokonce sdružila prostředky na vytvoření oceňované nástěnné malby Skid Row City Limits.
Obyvatelé Skid Row posloužili jako případová studie v knize We Ain’t Crazy!, kde jsou uvedeny intervence a postupy, které by pomohly Afroameričanům, kteří se potýkají s problémy duševního zdraví. Mezi návrhy patřila změna designu domů s jedním obyvatelem tak, aby vyhovovaly dětem a rodinám, poskytování mentorských služeb nebo jiných alternativních možností k lékům, používání brožur a cedulí k lepšímu informování jednotlivců o místních zdrojích duševního zdraví a vybudování kulturního centra.
„Celý projekt byl o tom, jak se posunout vpřed a identifikovat komunitou definované důkazy a pak přejít do další fáze jejich financování, testování a replikace a zjistit, jak by fungovaly na jiných místech,“ říká Dr. Woods. Podle ní je bodem chlouby zprávy dvacetistránková tabulka se seznamem komunitních postupů a zdrojů, které jsou k dispozici obyvatelům celého státu Kalifornie. Tyto zdroje sahají od programů na pomoc prarodičům, kteří vychovávají svá vnoučata, přes mimoškolní programy pro dospívající chlapce až po digitální vyprávění příběhů, služby osobní péče o veterány a semináře na zvládání hněvu.
„Tato zpráva vrhla světlo na řadu aktivit, které probíhají a které byly prakticky ignorovány,“ říká dr. Woods, a umožňuje jednotlivcům a skupinám upozornit na to, co dělají pro změnu, přičemž většina z toho je pod radarem.
„Jsou tam, dělají tuto práci a dělají to nejlepší, co mohou. Je třeba je podpořit,“ říká doktorka Woodsová. To se odráží i v dalším projektu doktorky Woodsové, dokumentu komunitního plánování, který – ačkoli se na něm stále pracuje – má již 500 stran.
Tento článek byl původně publikován jako upozornění na únorové téma roku 2015 Minority Behavioral Health Conditions. Další informace o tématu Zdravotní rozdíly.