Myopická degenerace je onemocnění charakterizované postupným roztahováním oka, které poškozuje sítnici, vrstvu světločivných buněk lemujících zadní část oka. Lidé s těžkou krátkozrakostí (vysokou krátkozrakostí) jsou myopickou degenerací ohroženi více.
Myopická degenerace se běžně objevuje během mladé dospělosti a může vést k postupnému zhoršování centrálního vidění. U malého procenta pacientů může dojít k prudšímu poklesu vidění. Ačkoli může dojít ke ztrátě centrálního vidění, postranní (periferní) vidění obvykle zůstává nedotčeno. Zbývající zrak může být stále velmi užitečný a s pomocí optických přístrojů pro slabozraké mohou lidé s tímto onemocněním pokračovat v mnoha běžných činnostech.
Příčiny myopické degenerace nejsou jasně známy, ale mohou zahrnovat biomechanické abnormality nebo dědičné faktory. Biomechanická teorie předpokládá, že sítnice je u krátkozrakého oka roztažena na větší plochu, než je obvyklé, protože oko má delší tvar, než je obvyklé. Vnější plášť oka, známý jako skléra, se časem také roztáhne v reakci na síly, jako je vnitřní tlak v oku. Předpokládá se, že toto roztahování skléry vede k degeneraci sítnice. Podle dědičné teorie jsou změny sítnice považovány za nevyhnutelný, dědičný proces.
Ztráta centrálního vidění může nastat, pokud abnormální cévy rostou přímo pod středem sítnice v oblasti zvané makula. Tomu se říká choroidální neovaskularizace. Včasná diagnóza a léčba mohou minimalizovat rozsah ztráty zraku. Lidé s myopickou degenerací by měli být pravidelně sledováni oftalmologem (očním lékařem). Používání Amslerovy mřížky k domácímu sledování zraku je také užitečné při odhalování časného růstu těchto abnormálních cév.
Pacienti s myopickou degenerací mají zvýšené riziko vzniku periferních trhlin sítnice a odchlípení sítnice. Pokud se u pacienta objeví nové záblesky světla, „plováky“, „záclony“ nebo „závoje“ nebo ztráta vidění, měl by neprodleně navštívit oftalmologa.