Přibližně před měsícem se jeden vědec ve Spojených arabských emirátech začal ohánět zákazem něčeho, čemu se říká „binaurální beaty“ a co označil za „digitální drogy“. Jedná se o zvukové stopy – nazývat je „hudbou“ by bylo poněkud přitažené za vlasy -, které si můžete koupit online za 16,95 USD nebo méně. Zákaz tónů, které údajně mění stav mysli, mi připadal jako přehnaná reakce na něco, co pravděpodobně ani nefunguje. Ale co když to funguje? Co kdyby vás tyhle skladby opravdu sjely?“
Rozhodl jsem se, že bych měl tuhle věc vyzkoušet, a tak jsem si stáhl pět různých „dávkovacích balíčků“ MP3 od společnosti I-Doser, dodavatele futuristických drog na splynutí myslí, který se bere docela vážně. Podle jejich webových stránek mají „několik týmů odborníků na undergroundovou hudbu a tóny, programátorů, testerů, výzkumníků a administrátorů“ a „každá zvuková stopa obsahuje pokročilé binaurální beaty, které synchronizují vaše mozkové vlny“. Páni. K dispozici bylo mnoho různých dávek – sexuální dávky, designové dávky, sportovní dávky, herní zesilovače, čisté dávky a tak dále – takže jsem musel být poněkud vybíravý. Nechtěl jsem nic, co by vyvolávalo uklidňující pocit, protože ten jsem mohl získat z meditativní flétnové skladby na YouTube doprovázené statickým záběrem vodopádu. Chtěl jsem zakopnout a cítit se blíž tomu velkému muži nahoře. Proto jsem si pořídil nejpokročilejší verze balíčků s „rekreační“, „předpisovou“, „fiktivní“, „posvátnou“ a „nebeskou“ dávkou. Každý z nich obsahoval čtyři patnáctiminutové zvukové stopy a já vyzkoušel ty nejzajímavěji znějící.
Simulace na předpis: Ambie
Mé možnosti v balíčku dávek na předpis byly Xanax, Ambie, Valim a Klono. Vybral jsem si Ambie, které má simulovat účinek přípravku Ambien. Teď jsem do toho šel s tím, že všechny tyhle bijáky jsou jen velká hromada hloupostí, ale byl jsem odhodlaný to zkusit. Sedl jsem si na židli v ložnici, nasadil si sluchátka, spustil skladbu a zavřel oči. Snažil jsem se přinutit se k zenovému stavu a nechat beaty, aby ovládly mou mysl. Skladba začínala stálým mechanickým hučením, které občas přerušil jakýsi statický šum. Později přešla v jemnou a uklidňující mystickou melodii, soundtrack z pohádky. Prvních pár minut jsem vlastně nic necítil a oči jsem otevřel asi po čtyřech minutách seance. Byly trochu těžké, ale říkal jsem si, že je to psychologické, placebo. Pak jsem si uvědomil, hele, tahle věc je tak trochu skutečná. Hlava mi začala těžknout a postupně byla těžší a těžší. Na konci sezení jsem měl celé tělo otupělé a brnělo mě. Začal jsem kolem sebe mávat rukama, abych si dokázal, že se ty pocity dějí proto, že jsem 15 minut seděl ve stejné poloze se zavřenýma očima. Nepomohlo to však. Můj mozek byl prázdný a o pět minut později jsem se stále cítil naprosto uspaný.
Takže tyhle věci asi fungují.
Fiktivní simulace: Bloodthistle
Tyto fiktivní dávky mají synchronizovat vaše mozkové vlny tak, aby simulovaly dávky z vašich oblíbených filmů, knih a her. Ať už to znamená cokoli. Vybral jsem si dávku Bloodthistle, protože měla cool znějící název – když jsem si ji vyhledal na internetu, ukázalo se, že Bloodthistle je bylina ve hře World of Warcraft, která má zvyšovat „sílu kouzel“. Dobře, to je asi docela v pohodě. Stejně jako skladba Ambie, i tady bylo docela dost hučení a vibrací – ale nikdy to nebylo uklidňující. Jako by byly v dálce slyšet hromy, zvony a tekoucí voda. Při poslechu Bloodthistle jsem si připadal, jako bych běžel za Jennifer Lawrence v Hunger Games – mocný, ovládající se, trochu zlý. Nebylo to však zdaleka tak intenzivní jako Ambie.
Celestiální simulace: Spící anděl
Spící anděl byl dobrý způsob, jak mě srazit na kolena. U téhle jsem se rozvalil na posteli, protože mi přišlo vhodné být ve svém přirozeném spacím prostředí. Spící anděl byl převážně bílý šum, statická elektřina, která postupně měnila výšku tónu, až to znělo, jako by šla zpomaleně. Občas se do statické elektřiny tu a tam vloudilo tiché cinknutí nebo písknutí. Abych to zkrátil, zažil jsem několik krátkých lucidních snů – žádný z nich si nepamatuji podrobně – a omdlel jsem mnohem dříve, než sezení skončilo. To bylo dost neobvyklé, protože noc předtím jsem spal osm hodin, nikdy nezdřímám a tohle bylo ve tři hodiny odpoledne.
Soustředit se na tyto stopy a snažit se je „cítit“ dá mnohem víc práce, než by se zdálo. Po třech dávkách mi mozek začal připadat jako kaše, takže jsem si dal pauzu, než jsem přešel k tomu, co jsem považoval za nejzábavnější část: k rekreační dávce.
Rekreační dávky: Amanita a předávkování
Nikdo nechce tripovat na houbičkách sám, takže jsem pozval kamaráda, aby přišel a poslechl si Amanitu se mnou. Bohužel, i když jsem byl připraven na trip, nestalo se tak. Znělo to jako skladba Caribou s nevysvětlitelnými vibracemi v pozadí, které mi nakonec jen zkazily náladu a způsobily, že jsem měl pocit, jako by mi na hrudi sedělo patnáctikilové závaží. Takový průšvih.
Jelikož jsem nebyl spokojený s Amanitou, rozhodl jsem se dát šanci Overdose. Šel jsem kvůli tomu do kanceláře VICE, což je mnohem rušnější prostředí než moje malá ložnice, abych zjistil, jestli prostředí hraje roli v tom, jak jsou tyto údery účinné. Do této chvíle jsem pochopil, že hučení a vibrace jsou pro tyto beaty standardem. Ale tady toho bylo až příliš: křik tropických ptáků, tekoucí voda, hřmění, hromy, pípání, zvuk tření kovu o kov. AHHHHHHHH. Nikdy jsem se nepředávkoval, vlastně jsem se k tomu ani nepřiblížil, ale při poslechu Overdose si představuju, jak se předávkování cítí. Vyděsilo mě to k smrti a moje úzkost vyletěla do vzduchu. Pořád se mi zdálo, že se moje tělo houpe dopředu a dozadu, i když jsem seděla v klidu. Ještě deset minut po skončení audiozáznamu jsem se cítila rozrušeně a úzkostně. Proč by tohle někdo poslouchal pro zábavu?“
Svaté simulace: Hand of God and Gates of Hades
Podle popisu I-Doser mají posvátné dávky pomoci pocítit velký třesk, andělskou blaženost a pekelný oheň. Skladby, které jsem dosud poslouchal, ve mně vyvolávaly dojem, že jsem hypnotizován, ale Hand of God byla… jiná. Začalo to velmi konejšivě a vkusně se sborem zpívajícím cosi nejasně hymnického, ale brzy to přineslo otřepané zpěvy a ďábelské hlasy, které byste mohli slyšet ve strašidelném domě v levném zábavním parku. Blech.
Na druhou stranu, Brány Hádu se mi opravdu líbily. Vlastní zvuk této skladby nedokážu popsat tak, aby to dávalo smysl. Nějací rackové v pozadí, jemné cinkání, občasný gong. Někdy to byl výhradně statický a bílý šum, který zněl a působil téměř identicky jako Sleeping Angel. Připadalo mi to jako docela dobrá simulace toho, co by se stalo, kdyby vaše duše po smrti unikla z vašeho těla. Měl jsem pocit, že balancuji mezi nebem a peklem, ale nakonec jsem šel do pekla a nevadilo mi to. Začal jsem přemýšlet o svých životních rozhodnutích a přemýšlet o smrti, čemuž obvykle nevěnuji žádný čas. Uvědomil jsem si, že opravdu nechci zemřít, i když brána Hádu zní vřele a přívětivě. Docela těžké na to, že je to jen hromada zvuků. Už chápu, proč by je chtěl nějaký upjatý „policejní vědec“ zakázat, ale taky chápu, proč se v nich nudí děti ve Spojených arabských emirátech. Binaurální beaty nejsou tak silné a zábavné jako skutečné drogy, ale nejsou špatným způsobem, jak zabít čas o líném víkendu.
@amiraasad
Další testování produktů:
Jsem homo, ale miloval jsem sex s touhle robotickou kundičkou
Nevyhovující močová trubice
Uvnitř jsem prázdný
.