Je téměř nemožné přehnat rozčilení z jednání s někým, kdo není příliš milý. Protivní lidé jsou v lepším případě otravní a v horším destruktivní. Nicméně, jakkoli se to může zdát obtížné si představit, existují lidé, jejichž příjemnost se stává stejně velkou společenskou překážkou.
Na jedné straně máme tendenci být nedůvěřiví k lidem, kteří se zdají být skutečně milí: Jaký je jejich skrytý motiv? Snaží se z vás něco vytáhnout? Jde o psychopatii skrytou pod rouškou altruismu? Nedůvěru k úmyslům milých lidí můžeme pociťovat také v případě, že je podezříváme z pasivní agresivity. Nejde o to, že by se vás nutně snažili podvést; jde o to, že je vnitřně baví, že se nikdy nenechají ničím vyvést z míry: Když jim šlápnete na kuří oko, omluví se vám. Prostě se mi to nezdá správné.“
V psychologii je příjemnost osobnostním rysem příjemnosti. Lidé s vysokým stupněm rysu příjemnosti obvykle vykazují těchto šest vlastností:
- Schopnost důvěřovat druhým.
- Spolehliví a snadno se s nimi vychází.
- Potřeby druhých upřednostňují před svými vlastními.
- Přímí a ochotní spolupracovat, snadno se uspokojují.
- Skromní a nenároční.
- Sympatičtí k obavám druhých.
V dlouhodobém partnerském vztahu, jak si asi dokážete představit, bývají lidé s vysokou mírou příjemnosti lepšími partnery. Sarah Eganová z Curtin University (Austrálie) a její kolegové ukázali, že ve vzorku vysokoškolských studentů vykazovali ti s vysokou mírou souhlasnosti také vyšší míru spokojenosti se svými vztahy. Dává smysl, že pokud jste pohodoví a soustředění na potřeby druhých, dokážete bezprostředně komunikovat a důvěřujete si, budete se také lépe cítit ve vztahu a pravděpodobně budete i lepším partnerem.
Může však souhlasnost zajít příliš daleko? Pokud jste ve vztahu velmi příjemný partner, můžete se také velmi snažit vyhýbat konfliktům a konfrontacím. I když se vysokoškoláci v této studii mohli skutečně cítit lépe ve svých současných vztazích, z jiných výzkumů dlouhodobých vztahů víme, že vyhýbání se konfliktům je předpovědí problémů v budoucnu. Páry musí být schopny řešit své neshody konstruktivním způsobem. Shodní lidé budou nepochybně méně náchylní k obviňování a konfrontaci, ale mohou se také vyhýbat konfliktům, tečka. Vyhýbání se konfliktům časem vede k tomu, že se páry od sebe více vzdalují a ztrácejí intimní vazby.
Na pracovišti může vysoká míra souhlasnosti představovat také dvousečnou zbraň. Příjemný pracovník si nemusí stěžovat, i když je důvod ke stížnostem. Většina šéfů si pravděpodobně přeje tým vysoce příjemných pracovníků. Tendence jít se skupinou, bez ohledu na to, jak to osobně cítí, však může vést i k tomu, že tito příjemní zaměstnanci začnou být spokojení a nikdy nebudou zpochybňovat status quo.
Při zkoumání této možnosti požádal Dejun Tony Kong z Richmondské univerzity a jeho kolegové (2015) 230 odborníků na vyšší úrovni zapsaných do programu EMBA (Executive Masters of Business Administration) (ti, kteří mají alespoň 15letou pracovní historii), aby se zúčastnili online simulace týmového výkonu. Myšlenka výzkumu spočívala v tom, že vysoce souhlasné týmy mohou podléhat skupinovému myšlení, tedy tendenci ignorovat alternativní strategie řešení problémů. Protože nikdo nebude s nikým polemizovat, mohl by vysoce souhlasný tým ve skutečnosti podávat méně úspěšný výkon než tým s alespoň jedním nesouhlasícím.
Každý ze 4-7členných týmů (celkem jich bylo 42) dostal úkol, ve kterém hrál roli „konzultantů pro změnu“ najatých firmami za účelem zlepšení výkonnosti. Chování související s výkonem týmu, které výzkumníci Kong a spol. měřili, zahrnovalo komunikaci, koordinaci, řešení konfliktů a rozhodování. Účastníci také hodnotili spokojenost se svým týmem na začátku simulace a vyplnili dotazník, který měřil jejich vlastní individuální úroveň přívětivosti.
Kong a jeho kolegové poté sečetli skóre přívětivosti každého týmu a udělili mu celkové hodnocení. Zkoumání výkonnosti týmů probíhalo po dobu 20 měsíců. Protože účastníci hodnotili svou spokojenost s týmem na začátku, mohli výzkumníci zkoumat, do jaké míry první dojmy ovlivnily výsledky, které se v průběhu času projevily.
Otázkou tedy bylo, zda lidé, kteří byli se svým týmem spokojenější, budou také dosahovat vyšších výkonů. To však ze zjištění nevyplynulo. Místo toho se klíčovým faktorem stala týmová vstřícnost. Týmy s nízkou mírou příjemnosti vykazovaly vyšší vztah mezi počáteční spokojeností a konečným výkonem než týmy s vysokou mírou příjemnosti. Jak uvádějí výzkumníci:
„Nízká úroveň agreeableness umožňuje spokojenějším členům týmu snížit náchylnost ke skupinovému myšlení, vyhledávat více informací a více se zapojovat do řešení problémů, zatímco vysoká úroveň agreeableness tyto funkce, které usnadňují výkonnost týmu, zhoršuje.“ (s. 170)
Týmy, jak ukazuje výzkum Konga a spol. mohou mít „osobnosti“. Osobnost skupiny je samozřejmě jen tak příjemná, jak příjemná je osobnost jejích členů. Tato zjištění ukázala, že mít v týmu někoho, kdo je trochu mrzutý, může ve skutečnosti zvýšit jeho efektivitu. Naopak, když si všichni více cení toho, aby spolu vycházeli, než svých výsledků, může se stát, že se jim nepodaří aktualizovat svůj potenciál.
Převedeme-li tato zjištění do vašeho každodenního života, možná by stálo za to zvážit hodnotu toho, že jednou za čas otřesete situací, abyste se vyhnuli skupinovému myšlení. Ve vašich blízkých vztazích to neznamená, že se najednou na partnera bez provokace vrhnete. Naznačuje to však, že nemusíte cítit tlak, abyste vždy souhlasili s tím, co chce váš partner, zejména pokud je něco v sázce. (Příkladem mohou být velké nákupy nebo rozhodování o tom, kdo každé ráno odvede děti do školy). V práci můžete podobně zvážit hodnotu, kterou mohou méně souhlasící kolegové přidat k celkové efektivitě vaší společnosti.
Je v pořádku občas něčím zatřást. Kdo ví, možná to dokonce prospěje vašemu dlouhodobému uspokojení.