Název pochází z 2. kapitoly, 15. verše Písně písní ve verzi Bible krále Jakuba, kde se píše: „Vezměte nám lišky, malé lišky, které kazí vinice: Vždyť naše vinice mají křehké hrozny.“ Stejná pasáž inspirovala i název nesouvisejícího filmu Naše vinice mají něžné hrozny.
Tallulah Bankheadová získala uznání kritiky za svůj výkon v broadwayské inscenaci Hellmanové hry z roku 1939, ale režisér William Wyler, který předtím spolupracoval s Bette Davisovou na filmech Jezábel a Dopis, trval na tom, aby místo ní obsadil do hlavní role ji. Producent Samuel Goldwyn souhlasil, protože žádný z filmů Bankheadové nebyl kasovním trhákem. (Shodou okolností Davisová ztvárnila na filmovém plátně další roli Bankheadové na Broadwayi, Judith Traherneovou ve filmu Temné vítězství). Davisová se však zdráhala: „U filmu Lištičky jsem prosila producenta Samuela Goldwyna, aby nechal Tallulah Bankheadovou hrát Reginu, protože Tallulah byla na jevišti úžasná. Nedovolil jí to.“ Jack L. Warner zpočátku odmítl Davisovou Goldwynovi půjčit, ten pak roli nabídl Miriam Hopkinsové. Když s ní Wyler odmítl spolupracovat, Goldwyn obnovil jednání s Warnerem a nakonec Davisovou získal za 385 000 dolarů. Jako smluvní hráčka u Warner Bros. vydělávala Davisová 3 000 dolarů týdně, a když zjistila, kolik Warner za její účinkování ve filmu Lištičky dostal, požadovala a nakonec dostala podíl na odměně.
Wyler povzbuzoval Davisovou, aby se podívala na Bankheadovou v původní hře, což přes velké obavy udělala. Později toho litovala, protože po zhlédnutí Bankheadové výkonu a přečtení Hellmanové scénáře cítila nutkání vytvořit zcela odlišnou interpretaci role, která se podle ní k postavě nehodila. Bankheadová Reginu ztvárnila jako oběť, která je nucena bojovat o přežití kvůli pohrdání, s nímž se k ní chovají její bratři, ale Davisová ji hrála jako chladnou, zákeřnou, vypočítavou ženu, která nosí posmrtnou masku z bílého pudru, na jejímž vytvoření trval maskér Perc Westmore.
Ve své autobiografii A Lonely Life (Osamělý život) Davisová uvedla jinou verzi o tom, že musela Bankheadovou ve hře vidět. „Jako její velká obdivovatelka jsem v žádném případě nechtěla být ovlivněna její prací. Willieho záměrem bylo, abych tu roli interpretovala jinak. Trval jsem na tom, že Tallulah ji zahrála jediným možným způsobem. Regina slečny Hellmanové byla napsána s takovou definicí, že ji bylo možné zahrát jen jedním způsobem.“ „Musela jsem tu roli zahrát přesně tak, jak ji zahrála Tallulah, protože tak ji napsala Lillian Hellmanová. Ale vždycky mě mrzelo, že Tallulah nemohla nahrát Reginu z divadla, protože byla úžasná.“
Charles Dingle, Carl Benton Reid, Dan Duryea a Patricia Collinge si zopakovali své kritikou oceňované broadwayské výkony. Kritika dala přednost Bankheadové ztvárnění role před Davisovou, i když vedlejší herecké obsazení bylo velmi chváleno. Postava Davida Hewitta v původní hře nebyla. Hellmanová ho vytvořila, aby přidala druhého sympatického muže, který by stál po boku Horáce mezi všemi těmi jedovatými Hubbardovými muži.
Davisová a Wyler se během natáčení často hádali, a to kvůli všemu od jejího vzhledu (Wyler si myslel, že vypadá jako umělkyně kabuki, ale Davisová chtěla vypadat starší, než je její věk, protože role byla napsána pro čtyřicátnici) přes výpravu (Davisová si myslela, že je příliš opulentní pro rodinu, která údajně bojuje s finančními problémy) až po interpretaci role (Wyler chtěl ženštější a sympatičtější Reginu, podobně jako Tallulah). Davisová ustoupila Wylerovým požadavkům už při natáčení filmu The Letter, ale tentokrát si stála za svým. Situaci nepomohla ani skutečnost, že Los Angeles zažívalo nejhorší vlnu veder za poslední roky a teplota na jevišti pravidelně stoupala nad 100 stupňů. Davisová nakonec z natáčení odešla. „Byl to jediný případ v mé kariéře, kdy jsem z filmu odešla po začátku natáčení,“ vzpomínala později. „Byla jsem nervózní kvůli tomu, že můj oblíbený a obdivovaný režisér se mnou bojoval každým coulem…. Prostě jsem nechtěla pokračovat.“ Herečka se stáhla do svého pronajatého domu v Laguna Beach a „rázně odmítla vrátit se do práce. Chtělo to přinejmenším trochu odvahy. Goldwyn měl v moci mě zažalovat o veškeré náklady na produkci.“ O týden později se vrátila na plac poté, co se začaly šířit zvěsti, že ji nahradí Katharine Hepburnová nebo Miriam Hopkinsová, ačkoli Goldwyn nehodlal nést náklady na vyřazení všech záběrů s Davisovou a nové natáčení scén s novou herečkou. Přestože byl film kriticky i komerčně úspěšný a byl nominován na devět Oscarů, Davisová a Wyler už spolu nikdy nespolupracovali. film měl premiéru v Radio City Music Hall v New Yorku. Podle deníku New York Times ho v den premiéry vidělo 22 163 diváků, což byl tehdy rekord v návštěvnosti běžného premiérového dne v divadle.
V roce 1946 napsala Hellmanová hru Another Part of the Forest, prequel k Liškám. V roce 1948 byla adaptována pro filmové plátno.
V roce 2003 se postava Reginy Giddensové, kterou Davisová ztvárnila, umístila na 43. místě v žebříčku 50 nejlepších padouchů americké kinematografie, který sestavil Americký filmový institut.