Nejstarší písemný doklad o liščím ohni pochází z roku 382 př. n. l. od Aristotela, který ve svých poznámkách hovoří o světle, jež bylo na rozdíl od ohně na dotek chladné. O svítícím dřevě v olivových hájích se zmiňuje i římský myslitel Plinius Starší.
Lišní oheň se používal k osvětlování ručiček barometru a kompasu Želvy, rané ponorky. Běžně se má za to, že to navrhl Benjamin Franklin; četba korespondence Benjamina Galea však ukazuje, že s Benjaminem Franklinem byly alternativní formy osvětlení konzultovány pouze tehdy, když nízké teploty způsobily nefunkčnost liščího ohně.
Po mnoha dalších literárních zmínkách o liščím ohni od raných vědců a přírodovědců byla jeho příčina objevena v roce 1823. Zkoumala se záře vyzařovaná z dřevěných nosných trámů v dolech a zjistilo se, že luminiscence pochází z růstu hub.
„Fox“ ve slově foxfire může pocházet spíše ze starofrancouzského slova faux, což znamená „falešný“, než ze jména zvířete. Spojení lišek s těmito ohni je však rozšířené a vyskytuje se i v japonském folklóru.