Prvním antibiotikem, které u Debbi Forsytheové nezabralo, byl trimethoprim. V březnu 2016 Forsytheová, geniální poradkyně primární péče z Morpethu v Northumberlandu, onemocněla infekcí močových cest. Infekce močových cest jsou běžné: každoročně jimi onemocní více než 150 milionů lidí na celém světě. Když tedy Forsytheová navštívila svého praktického lékaře, předepsal jí obvyklou léčbu: třídenní kúru antibiotik. Když o několik týdnů později omdlela a začala vyměšovat krev, navštívila svého praktického lékaře znovu a ten jí opět předepsal trimethoprim.
Tři dny poté přišel Forsytheové manžel Pete domů a našel svou ženu ležet na pohovce, třásla se a nebyla schopna přivolat pomoc. Spěchal s ní do A&E. Byla jí nasazena druhá antibiotika, gentamicin, a léčena sepse, komplikace infekce, která může být smrtelná, pokud není rychle léčena. Ani gentamicin nezabral. Lékaři poslali krev Forsytheové na testy, ale takové testy mohou trvat několik dní: bakterie se musí vypěstovat v kulturách a pak testovat proti více antibiotikům, aby se našla vhodná léčba. Pět dní po přijetí do nemocnice byla u Forsytheové diagnostikována infekce E. coli rezistentní na více léků a byl jí podán ertapenem, jedno z takzvaných antibiotik „poslední záchrany“.
Zabralo to. Poškození z Forsytheovy příhody však přetrvává a ona žije v neustálém strachu, že se infekce znovu objeví. Šest měsíců po kolapsu se u ní objevila další infekce močových cest, což opět vyústilo v pobyt v nemocnici. „Musela jsem se smířit s tím, že už se nedostanu tam, kde jsem byla,“ říká. „Dcera a syn mi řekli, že mají pocit, jako by ztratili maminku, protože už nejsem taková, jaká jsem bývala.“ Forsytheová však měla štěstí. Na sepsi v současné době ve Velké Británii umírá více lidí než na rakovinu plic a toto číslo roste, protože se u stále většího počtu z nás objevují infekce imunní vůči antibiotikům.
Antimikrobiální rezistence (AMR) – proces, při kterém se u bakterií (a kvasinek a virů) vyvíjejí obranné mechanismy proti lékům, které používáme k jejich léčbě – postupuje tak rychle, že ji OSN označila za „globální zdravotní problém“. Každý rok se nejméně 2 miliony Američanů nakazí infekcemi odolnými vůči lékům. Takzvané „superbakterie“ se rychle šíří, částečně proto, že některé bakterie jsou schopny si vypůjčit geny rezistence od sousedních druhů prostřednictvím procesu zvaného horizontální přenos genů. V roce 2013 vědci v Číně objevili bakterii E. coli obsahující gen mcr-1, který je rezistentní vůči kolistinu, antibiotiku poslední linie, které bylo donedávna považováno za příliš toxické pro lidské použití. Infekce rezistentní vůči kolistinu byly nyní zjištěny nejméně ve 30 zemích.
„V Indii a Pákistánu, Bangladéši, Číně a zemích Jižní Ameriky je problém rezistence již endemický,“ říká Colin Garner, generální ředitel společnosti Antibiotic Research UK. V květnu 2016 britská vláda ve své zprávě Review on Antimicrobial Resistance předpověděla, že do roku 2050 by infekce odolné vůči antibiotikům mohly zabít 10 milionů lidí ročně, což je více než všechny druhy rakoviny dohromady.
„Máme velkou šanci dostat se do bodu, kdy pro mnoho lidí nebudou existovat žádná antibiotika,“ řekl mi Daniel Berman, vedoucí týmu Global Health ve společnosti Nesta. Tuto hrozbu je těžké si představit. Svět bez antibiotik znamená návrat do doby bez transplantací orgánů, bez náhrad kyčelních kloubů, bez mnoha dnes běžných operací. Znamenalo by to další miliony žen umírajících při porodu, znemožnění mnoha způsobů léčby rakoviny včetně chemoterapie a potenciální ohrožení života i při sebemenším zranění. Jak mi řekl Berman: „
Bakterie jsou všude: v našich tělech, ve vzduchu, v půdě, pokrývají každý povrch v sextilionech. Mnoho bakterií produkuje antibiotické sloučeniny – kolik přesně, nevíme – pravděpodobně jako zbraně v mikroskopickém boji o zdroje mezi různými kmeny bakterií, který probíhá už miliardy let. Protože se bakterie množí tak rychle, jsou schopny se vyvíjet ohromující rychlostí. Pokud se bakterie setkají s dostatečně slabou koncentrací antibiotika, může se u nich během několika dní objevit rezistence. Rezistence na penicilin byla poprvé zdokumentována v roce 1940, tedy rok před jeho prvním použitím u lidí. (Častým omylem je, že lidé se mohou stát odolnými vůči antibiotikům. Nemohou – bakterie ano.)
„Antibiotika jsou na světě teprve posledních 70 nebo 80 let. Brouci jsou na této planetě již 3 miliardy let. A tak si vyvinuly nejrůznější mechanismy přežití,“ říká Garner.
Problém je v tom, že dnes jsou antibiotika také všude. Každému třetímu z nás je ročně předepsáno užívání antibiotik – podle organizace Public Health England je pětina z nich předepsána zbytečně. Mnoho farmářů po desetiletí rutinně píchalo antibiotika hospodářským zvířatům, aby jim pomohli vykrmit se, stejně jako aby zabránili infekcím (tato praxe je nyní v EU, USA a Kanadě zakázána.) „Naše generace je mocí antibiotik obletována,“ říká Jim O’Neill, ekonom, který stojí za vládní revizí. „Problém je, že je používáme na věci, které bychom neměli potřebovat.“
V prvních desetiletích používání antibiotik nebyla rezistence vážným problémem – prostě se našel nový lék. Poté, co penicilin způsobil revoluci ve zdravotnictví na bojištích druhé světové války, nastoupil farmaceutický průmysl zlatou éru objevování antibiotik. Společnosti získávaly průzkumníky, misionáře a cestovatele z celého světa, aby přivezli vzorky půdy a hledali nové sloučeniny. Streptomycin byl objeven na poli v New Jersey, vankomycin v džungli na Borneu, cefalosporiny z kanalizační výpusti na Sardinii.
Zlatý věk však trval jen krátce. Nové objevy se zpomalily. Antibiotické sloučeniny jsou v přírodě běžné, ale takové, které mohou zabíjet bakterie, aniž by škodily člověku, nikoli. Brzy začaly velké farmaceutické společnosti omezovat financování svých oddělení pro výzkum antibiotik, než je úplně zavřely.
„Skutečnost je taková, že soukromý sektor nemá dostatečné investice na podporu nového výzkumu a vývoje,“ říká Tim Jinks, vedoucí programu Drug Resistant Infections ve Wellcome Trust. Problém je v prosté ekonomice: ideální by bylo, kdyby antibiotika byla levná, ale také co nejméně používaná. To není dobrá obchodní nabídka. A vzhledem k tomu, že rezistence vůči antibiotikům se může objevit již rok po zavedení nové třídy, může mít nové antibiotikum účinnou životnost pouze 10-15 let – což sotva stačí na to, aby se zaplatily roky vývoje. „Čísla prostě nesedí,“ říká.
Stále existuje naděje. Na začátku roku 2015 vědci z Northeastern University v Massachusetts oznámili, že na poli v Maine objevili novou třídu antibiotik. Nazývá se teixobaktin, je produkován nově objevenou bakterií Eleftheria terrae a účinný proti řadě infekcí rezistentních vůči lékům. Teixobaktin objevili Slava Epstein a Kim Lewis pomocí iChipu, důmyslného zařízení o velikosti USB čipu, jehož cílem je překonat problém, který trápí biology již desítky let: z nesčetných miliard bakterií v přírodě roste v Petriho misce pouze 1 % druhů. „Vymysleli jsme jednoduché zařízení,“ říká Lewis. „Vezmete bakterie z půdy, vložíte je mezi dvě polopropustné membrány a v podstatě bakterie obelstíte.“ Dvojice zatím pomocí přístroje identifikovala asi 80 000 dosud nekultivovaných kmenů a izolovala několik povzbudivých nových antibiotik.
Teixobaktin je obzvláště slibný z jednoduchého důvodu: dosud si na něj žádná bakterie nedokázala vytvořit rezistenci. „Když jsme před čtyřmi lety publikovali článek, řada mých kolegů mi psala e-maily: ‚Pošlete mi teixobaktin a já vám pošlu zpět rezistentní mutanty,'“ říká Lewis. „Stále čekám.“
Ishwar Singh si vzpomíná na okamžik, kdy se o teixobaktinu dozvěděl: „Bylo to 7. ledna 2015 na BBC,“ říká. Singh je lektorem na farmaceutické fakultě Lincolnovy univerzity a specializuje se na vývoj nových léčiv. Ta zpráva ho fascinovala. „Většina antibiotik se zaměřuje na proteiny. Teixobaktin působí na lipid – stavební prvek buněčné stěny,“ vysvětluje. Útočí několika způsoby současně, takže rezistence – alespoň zatím – není možná. Singh v úžasu kroutí hlavou. „Příroda vytvořila tak krásnou molekulu.“
Dnes Singh vede jeden z několika týmů po celém světě, které vyvíjejí teixobaktin. Setkávám se s ním za deštivého lednového rána v jeho laboratoři, kde má brýle bez obrouček a výraz plný nadšeného optimismu. Na jednom laboratorním stole má Singh různobarevnými fixy nakreslenou chemickou strukturu teixobaktinu. Kolem se pohybují postdoktorandi a testují vzorky na čistotu. Doktorand drží v ruce malou lahvičku s jemným bílým práškem o šířce nehtu. „To je teixobaktin,“ říká Singh.
Zpočátku se výroba i tak malého množství ukázala jako náročná. V březnu loňského roku pak Singhův tým učinil významný průlom: nahradil obtížně vyrobitelnou aminokyselinu jinou, levně dostupnou alternativou. „Nebylo moc co ztratit, protože lidé už říkali, že to nebude fungovat,“ říká. Ale fungovala – testy ukázaly, že je účinná při infekcích u myší. Singh odhaduje, že nová struktura sníží náklady na výrobu 200 000krát.
Do testování teixobaktinu na lidech nicméně zbývají ještě roky. Jeho uvedení na trh může trvat deset i více let, pokud vůbec bude fungovat. Jiné nové léky jsou dále: zoliflodacin, určený k léčbě kapavky Neisseria rezistentní vůči více lékům, je v současné době ve třetí fázi zkoušek na lidech. V roce 2016, povzbuzeny rostoucí krizí, spustily USA, Spojené království a charitativní organizace včetně nadace Wellcome Trust iniciativu CARB-X, která nabízí 500 milionů dolarů na financování nových slibných antibiotik. Díky technikám, jako je rychlé sekvenování genů a metagenomika – která vyhledává slibnou DNA v životním prostředí a následně ji klonuje do nových bakterií – vědci nedávno objevili celou řadu nových slibných látek, včetně jedné, která se nachází v lidském nose. „Rozhodně se něco děje, což je dobře,“ říká Lewis. „Ale je to jen malý pramínek.“
Vzhledem k naléhavosti problému volí jiní pragmatičtější přístupy. Jeden z nejslibnějších je možná ten nejjednodušší: podávat pacientům více než jeden lék najednou. „Všechno, co používáme na běžné infekce, je monoterapie,“ vysvětluje Anthony Coates, profesor lékařské mikrobiologie ve fakultní nemocnici svatého Jiří v londýnském Tootingu. Naproti tomu kombinovaná terapie – tedy použití více než jednoho doplňkového léku v součinnosti – je standardem v mnoha jiných oborech. „Jedním z nich je AIDS, druhým onkologie,“ říká. „Proč to neděláme u běžných bakterií?“
Setkávám se s ním v jeho domě v Londýně. Má klidné, rozvážné vystupování, což činí jeho obavy ještě znepokojivějšími. „AMR je katastrofa,“ říká. „Jsme svědky toho, že ke zhoršování dochází rychleji, než jsem si kdy dokázal představit.“
Coates se specializuje na takzvané lamače antibiotické rezistence – sloučeniny, které aplikované v kombinaci mohou způsobit, že bakterie odolné vůči lékům budou opět citlivé na antibiotika. V roce 2002 založil společnost Helperby Therapeutics, která vyvíjí kombinované léky; několik z nich je nyní ve fázi klinických zkoušek. „Prověřujeme tisíce kombinací,“ říká. Donedávna byla tato práce pomalá a pracná, prováděla se ručně, ale pokroky v robotice a umělé inteligenci nyní umožňují velkou část této práce automatizovat, což umožnilo vytvářet složitější kombinace.
Přesně není vždy jasné, proč kombinovaná léčba funguje. „Rozumíme některým dvojkám: máte brouka, uděláte do něj díru jedním antibiotikem, a to pak propustí druhé antibiotikum,“ říká Coates. „Když na sebe působí tři, je to složitější. Čtyři a pět: velmi složité.“ Ale to, jak kombinace fungují, není tak důležité jako to, že fungují.
Jednou z výhod kombinované terapie je, že mnoho léků, které Helperby prověřuje, již prošlo rozsáhlými klinickými zkouškami, které jsou nutné před tím, než mohou být podávány pacientům – „pravděpodobně milionům lidí“ – takže pravděpodobnost, že léky neprojdou zkouškami na lidech, je nižší.
Nové léky samy o sobě problém rezistence nevyřeší. „Ano, je důležité získat nové léky, ale to pouze pomůže zvládnout problém pro další generaci,“ říká O’Neill. To, co dostalo epidemii MRSA pod kontrolu, nebyl lék, ale zlepšení nemocniční hygieny: mytí rukou. O’Neillovým největším přáním vůbec není léčba. „Kdyby mi někdo řekl: ‚Můžete mít jen jednu věc‘, byla by to nejmodernější diagnostika, která by omezila nevhodné používání léků,“ říká.
Diagnostikovat, zda je nemoc způsobena bakterií nebo virem, je jedním z nejčastějších úkolů, kterým lékaři čelí, ale je to ďábelsky obtížné. Příznaky se překrývají. „Diagnostické testy, které lékaři tradičně používají, trvají dlouho a jsou složité,“ vysvětluje Cassandra Kelly-Cirino, ředitelka pro nové hrozby v ženevské Nadaci pro inovativní novou diagnostiku. „Většina lékařů se přikloní na stranu opatrnosti a podá antibiotika, i když pacient může mít ve skutečnosti virus.“ Tváří v tvář dotěrným pacientům, kteří se zoufale snaží cítit lépe, je často jednodušší (a levnější) předepsat kúru penicilinu, ať už je to nutné, nebo ne.“
V roce 2014 vyhlásila britská vláda ve snaze vyvinout nové, dostupné diagnostické testy soutěž Longitude Prize za 8 milionů liber, která dnes monitoruje 83 týmů ve 14 zemích. „Některé projekty jsou skutečně inovativní,“ říká Daniel Berman ze společnosti Nesta, který vede tým porotců. Australská skupina využívá umělou inteligenci ke zkoumání vzorců v krevních testech s cílem předpovědět sepsi. Tým z indického Pune vyvinul důmyslný test velikosti kreditní karty nazvaný USense, který slouží k testování infekcí močových cest. „Vložíte do něj vzorek moči a on vám řekne, která ze čtyř antibiotik by byla citlivá,“ říká Berman. Výsledky jsou k dispozici za 60 minut. Pokud bude test USense úspěšný, mohl by pomoci předcházet případům, jako byl ten Debbi Forsytheové, kdy rychlejší diagnóza mohla zabránit sepsi.
Zamezit rezistenci vůči antibiotikům bude vyžadovat takové mezinárodní úsilí. Přibližně 90 % předpokládaných úmrtí na AMR se odehraje v Africe a Asii – v zemích, kde je nadužívání antibiotik a rezistentní infekce nejvyšší. Když byl v roce 2016 zveřejněn přehled AMR, byl O’Neill povzbuzen mezinárodní odezvou. Od té doby však brexit a Trumpova administrativa vyřadily AMR ze zpravodajské agendy. A navzdory nadšené rétorice farmaceutické společnosti nadále přešlapují na místě.
„Občas si myslím, že si ředitelé farmaceutických společností říkají: ‚Počkáme, až se z toho stane skutečná krize,'“ říká O’Neill.
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{vpravo dole}}
.
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.