Co je to kruhové dýchání?
Kruhová technika dýchání je schopnost udržet zvuk po dlouhou dobu naplněním tváří vzduchem, když vám začne docházet vzduch v plicích.
Odlišuje se od spojeného dýchání neboli vědomého spojeného dýchání, které se používá při transformačních dechových sezeních pro emoční uvolnění/katarzi a změněné stavy vědomí.
Při kruhovém dýchání používáte vzduch ve tvářích k napájení jakéhokoli zdroje generujícího zvuk, nadechujete se nosem a alespoň částečně plníte plíce vzduchem, abyste udrželi stálý zvuk. Používají ho hráči na dechové nástroje, například na saxofon, trubku nebo didgeridoo.
Kruhové dýchání je starověké umění
Sklenáři používali po staletí velmi podobnou metodu; nemohli se zastavit a nadechnout, takže používali vzduch z tváří k udržení stálého tlaku ve skleněné bublině, zatímco vdechovali nosem.
Vdechování při výdechu
Je to opravdu zvláštní pocit, vdechovat při výdechu. Ve skutečnosti nevydechujete, používáte vzduch ve tvářích, ale největší překážkou je právě dosažení pocitu, co je potřeba k nádechu, zatímco vytlačujete vzduch ven. Musíte téměř oddělit přední část úst od zadní.
Jakmile ten pocit získáte, je to vlastně docela snadné.
Četl jsem o muži, který velmi účinně učil mladé studenty techniku kruhového dýchání.
Říkal jim, aby nafoukli tváře a udrželi zvuk.
Když nafukovali tváře, křičel: „Teď se nadechněte!“ a rukou jim stiskl tváře, aby při nádechu vytlačili vzduch.
Takže existuje řada způsobů, jak toho pocitu zpočátku dosáhnout, ale to je největší překážka, kterou je třeba překonat.
Druhou překážkou je, že k udržení zvuku používáte jiný soubor svalů, a zjistíte, že tyto svaly musíte vyladit. Pro začátek musíte skutečně pochopit čtyři odlišné kroky techniky kruhového dýchání:
4 odlišné kroky kruhového dýchání
- Když vaše plíce začnou ztrácet vzduch, nafouknete tváře.
- Vzduch z tváří se tlačí lícními svaly přes nástroj a používá se k udržení zvuku, zatímco vy se nadechujete nosem.
- Když je přiváděno dostatečné množství vzduchu, začnete opět vydechovat plícemi.
- Líce se vrátí do normální polohy.
Musíte pochopit, že se to nestane hned. Zejména u starších studentů se setkávám s tím, že chtějí, aby se to rozvinulo okamžitě, protože jsou v jiných oblastech poměrně pokročilí. Ve skutečnosti ale trvá nějakou dobu, než se to všechno rozvine, stejně jako jim na začátku chvíli trvalo, než se naučili hrát.
Cvičení kruhového dýchání
Ti, kdo chtějí zlepšit dýchání, by se měli zaměřit na zlepšení hlasitosti, a to se týká i hudebníků. Dechové techniky a podpora typů zařízení, jako je kyslíkový koncentrátor, vám pomohou dosáhnout právě tohoto cíle, a to bez jakýchkoli cirkulárních triků nebo triků!
Pokud musíte praktikovat kruhové dýchání, musíte se ujistit, že máte dostatečný zdravý mikrobiom (zkuste Prescript Assist), který vám pomůže kompenzovat stres pro vaše střeva a nervový systém a pomůže vám obnovit to, co jste ztratili.
Rozvoj dovednosti kruhového dýchání – vyzkoušejte toto cvičení:
- Vyfoukněte tváře a normálně se nadechněte a vydechněte nosem.
- Zopakujte totéž, ale vytvořte velmi malý otvor ve rtech. Při nádechu a výdechu nosem nechte vzduch unikat rty. Poprvé vyjde všechen najednou. Pak se naučíš zadržovat a nechat ho unikat po troškách.
- Vezmi si brčko a stiskni ho téměř celé. Zatímco máš nafouklé tváře, zapracuj brčko do úst a druhý konec vlož do sklenice s vodou. Zatímco se nadechujete a vydechujete nosem jako předtím, sledujte, zda se vám z konce brčka ve vodě tvoří bublinky. Důvodem mačkání brčka je to, že při prvním nádechu nosem se přirozeně nadechnete ústy, a tak se neutopíte.
- Jakmile se nadechnete a vydechnete nosem, jakmile se pořádně nadechnete, donuťte se vydechnout ústy, a to je kruhové dýchání. V podstatě to děláte v tomto bodě.
- Vždyť se do svého nástroje zapojte co nejdříve. Spousta lidí to nakonec zvládne s brčkem, ale nedokážou to udělat jinak, protože zanedbali čas strávený s nástrojem v ústech. Celá představa, že by se mělo dít něco jiného než jen foukat bubliny brčkem z McDonaldu, opravdu spoustu lidí zastaví.“
Maskovat „náraz“
Vždycky se objeví malý náraz, když přecházíte ze vzduchu ve tvářích zpět na vzduch v plicích. Každý se toho chce zbavit, ale vždycky tam bude mírný zádrhel nebo hrbol. Vždycky. To, co musíte udělat, je najít si cvičení, které vám pomůže ten hrbolek co nejvíce zamaskovat.
O čem jsem se dočetl, je, že u většiny studentů není hrbolek patrný, pokud při technice kruhového dýchání kmitáte prsty nebo děláte nějaký technický obrazec. A posluchači se budou soustředit na měněné tóny na rozdíl od změny zvuku.
Kruhové dýchání je třeba cvičit každý den. Stačí ho zařadit jako součást rozcvičky. Je to něco, co musíte dělat denně, jinak se to prostě nerozvine.
Co má kruhové dýchání společného s přirozeným dýcháním?“
Kruhové dýchání může trochu posílit bránici, ale jinak nic moc. Primárním klíčem k dýchání je velikost bránice – nikoli její síla.
Kruhová technika dýchání je většinou roztomilý trik s vážnými omezeními pro smysluplný projev nebo výkon na dechový nástroj. Většina lidí chce lépe dýchat kvůli touze nebo potřebě přijímat více kyslíku. Koncentrátor kyslíku je až na druhém místě za rozvojem dýchání, pokud jde o vytváření většího množství kyslíku.
S velkým zásobníkovým vakem připojeným k přístroji s koncentrátorem kyslíku (O2) může člověk vdechnout mnohonásobně více kyslíku (možná až stokrát více podle toho, jak rychle dýchá) než každý, kdo se snaží dýchat bez něj, bez ohledu na to, jak dobře dýchá – ať už krouživě, nebo dobře rozvinutě.
Nedávný komentář saxofonisty
Kruhové dýchání považuji za cirkusový trik, zcela odtržený od umění hry na dechové nástroje. Podle mého názoru je na dechových nástrojích nejhlubší to, jak posluchači umožňují hlubokou exkurzi do emocionálního života umělce, a to prostřednictvím syrového a zcela obnaženého odhalení umělcova dýchání: bránice, držení těla, žeber… a každé drobné emocionální nuance podél každého milimetru výdechu a nádechu.
Kruhové dýchání toto spojení mezi posluchačem a emocionálním/dýchacím životem umělce zcela obchází a pouští posluchače do umělcova těla jen tak hluboko, jak hluboko jsou tváře….a velmi povrchní prohlídka umělcova vnitřního života.
Umělcova múza („vnitřní skladatel“) je navíc velmi citlivá na svobody a omezení umělcova dechového mechanismu….a bude umělci „servírovat“ hudební fráze v souladu s těmito svobodami a omezeními. Jinými slovy, pokud má umělec hluboce koordinovaný a pružný dechový mechanismus, jeho múza vytvoří fráze, které toho využijí.
Toto spojení je automatické a mimo umělcovu kontrolu. Proto podle mého názoru umělec, který odpojí hru na dechový nástroj od své bránice tím, že bude dýchat kruhově a následně dodávat vzduch pouze z tváří, nechtěně dá vnitřní múze signál, aby poskytla fráze omezené na odhalení omezené výraznosti dýchání z tváří.
Měl bych dodat, že velké dechové umění odhaluje celý „příběh“ každého výdechu s měnícími se emocemi a pocity, které odpovídají každé frakci výde….e.g., na začátku výdechu je zcela jiný emocionální pocit než na konci výdechu. Vždy.
Kruhové dýchání je navrženo tak, aby tento „příběh“ obcházelo… strategie, které se já osobně nemám zájem účastnit ani jako umělec, ani jako posluchač. I když nic z výše uvedeného nemohu dokázat, podotýkám, že _žádný_ z velkých jazzových umělců nepoužíval kruhové dýchání. Ani jeden.
Krátce řečeno: kruhové dýchání je založeno na nesprávném přesvědčení, že odvěký „příběh výdechu“ (příběh, který lidským duchem hluboce hýbe už miliony let) se vyčerpal a nyní je uměleckým omezením….tj, že velké dechové umění je definováno délkou výdechu, a ne tím, jak je výdech nahý a živý.
– Paul A.
Od Mikea: A co Dizzy Gillespie se svými obrovskými kily?
Od Paula: ..je těžké o něm s ostatními racionálně diskutovat, protože nabyl mýtických rozměrů. Nicméně podle mého názoru a mých uší, a to je názor, který je v rozporu s obecnou moudrostí, je Dizzyho hlavní chybou skutečně jeho lícní dýchání a hloubka jeho zvuku a „příběh výdechu“ tím nesmírně trpí.
Od Mikea: Nějaký názor na to. Existuje takový malý rychlý dech zahrnující spodní dech, který se u zpěváků může vyvinout a který je sotva znatelný.
Od Paula: Na to nemám jasnou teorii. Znovu opakuji, že to, co jsem ti napsal, je z mé hlavy. Ale usuzuji, že „rychlý dech“ přivádí v okamžiku potřeby do mechanismu bránice trochu více vzduchu. To je něco úplně jiného než krouživý dech, který dodává vzduch do lícního dýchání, což je beznadějně povrchní a emocionálně nesouvisející styl dýchání, bez ohledu na to, jestli palivo pro něj přichází ve velkých nádeších nebo v rychlých nádeších.
Od Mikea: Má Dizzy reputaci pro trochu delší pasáže? Vzhledem ke svému vzdělání bych na to měl znát odpověď, ale neznám. Ale i kdyby takovou pověst měl, nespoléhal bych na to, že je zasloužená.
Neměl by člověk ztrácet ze zřetele, že opravdoví brániční dechaři dosáhli _pozoruhodně_ dlouhých frází, ale všechny dokonale tvarované, aby vyprávěly hluboký emocionální příběh.
Jinými slovy, kruhové dýchání může přitahovat „fast food“ dav studentů, kteří nechtějí dělat to, co by bylo potřeba (mechanicky i charakterově), aby skutečně rozšířili dech.
A co je ještě důležitější, může docházet k určitým nejasnostem ohledně priorit….mají velcí brániční dechaři schopnost hrát ohromně dlouhé fráze, protože se spojili s pružností svého dechu, nebo naopak?
Mám podezření na to první, že „dlouhý výdech“ je vedlejším důsledkem (nikoliv příčinou) skvělého a živého výdechu… ale vsadím se, že mnozí z kruhových dýchačů by tipovali to druhé a věřili by, že když člověk dokáže prodloužit dech, že vedlejším důsledkem toho bude velké umění.
Údajně to dělají i Rahsaan Roland Kirk a Kenny G.
Závěr?“
Kruhové dýchání může být nebezpečné.
Nedostatek pocitu jistoty při snaze o plynulý tok zvuku může snadno vést k tomu, že budete dýchat velmi rychle a mělce. Tím dochází k hyperventilaci a závratím. Byly zaznamenány případy, kdy lidé omdleli. Četl jsem o extrémním případu, kdy kdysi někdo zemřel na hyperventilaci při krouživém dýchání!“
Další nevýhodou krouživého dýchání je, že vám umožňuje hrát nepřetržitě, bez ukončení frází a mezer v hudbě. V hudbě nejsou tečky ani čárky. Nemá žádnou interpunkci místo pro nádech, proto se na listech textů vyznačují čárky. Hudba tyto přestávky potřebuje. Proč trávit hodiny zdokonalováním dovednosti, která vám umožňuje kazit hudbu?“
Ti, kdo se snaží zlepšit dýchání, by se měli zaměřit na zlepšení hlasitosti, a to se týká i hudebníků. Dýchací techniky a podpora typů zařízení, jako je kyslíkový koncentrátor, vám pomohou dosáhnout právě toho, a to bez cirkusových triků a triků!