„Jako Korejec to máte zakořeněné v DNA,“ říká 46letý Kim s culíkem a zamyšleně si hladí řídké vousy. „Jde to daleko za hranice každodenních emocí, jako je štěstí nebo hněv. Je to blokáda, něco, co je zamotané a nedá se rozvázat.“
Zeptejte se kohokoli z přítomných, aby popsal han, a jeho první reakcí je často pobavený úsměv, po kterém následuje zamyšlené ticho. Mnozí trvají na tom, že tuto myšlenku je mnohem snazší prožít než vysvětlit.
Jihokorejští básníci, prozaici a filmaři se snaží zachytit pojem, pro který neexistuje anglický ekvivalent. Slovo „han“ má v korejštině řadu významů; je to běžné příjmení a název velké řeky, která protéká Soulem. Ale je to kulturní užití tohoto slova, které se vyvinulo díky starobylému folklóru a nad kterým se tu mnozí dlouho pozastavovali.
Vědci ho nazývají všeobjímajícím pocitem hořkosti, směsicí úzkosti, vytrvalosti a touhy po pomstě, která zkouší duši člověka, stavem poznamenaným hlubokým smutkem a pocitem neúplnosti, který může mít fatální následky. Zemřít kvůli han, říkají odborníci, znamená zemřít na hwabyeong neboli hněv.
Han je však také popisován jako pocit naděje, schopnost tiše snášet těžkosti a utrpení v relativně malém národě s dlouhou historií, který byl napadán mocnějšími sousedy.
Ačkoli mezi nimi nepanuje shoda na přesné definici, vědci uznávají, že han je pro korejskou povahu zásadní. Pro cizince je pochopení tohoto pojmu klíčem k pochopení samotných Korejců.
Proto mnoho starších lidí naříká na pohřbech a hněvá se na osud za krádež milované osoby. Han je také důvodem, proč mnozí Jihokorejci rychle rozhořčeně protestují proti vlastním vůdcům nebo vůdcům jiného národa. Naopak je také klíčem k přijetí, které mnozí Jihokorejci projevují během minulosti poznamenané nesnesitelnou chudobou.
V roce 2009 jeden sloupkař soulských novin tvrdil, že han „dokáže vyvolat v korejském srdci neuvěřitelně intenzivní výbuch citů a činů.“
„Korejci odpustí i ty nejtěžší hříchy,“ napsal, „zabíjejí i za ta nejmenší příkoří nebo donekonečna naříkají nad minulým han, který člověk prožil nebo kterému byl vystaven, to vše v závislosti na proměnlivých připomínkách han.“
Debbie Lee je jednou z Jihokorejců, kteří tvrdí, že cítí nesmírnou tíhu svého han. Pracuje zde pro dánské velvyslanectví, pro zaměstnavatele, jejichž kultura vymyslela slovo pro pojem, který se zdá být opakem han.
Hygge popisují Dánové jako pocit klidu, nepřítomnost čehokoli dráždivého nebo emocionálně zdrcujícího. Lee se domnívá, že její vlastní kultura by si trochu hygge zasloužila.
„Možná ho už máme, jen pro něj nemáme slovo,“ řekla. „Stejně jako Dánové se i my Korejci snažíme socializovat a relaxovat s rodinou a přáteli. Myslím, že bychom se měli pokusit ten pocit také pojmenovat. Možná by to náš život učinilo vyrovnanějším.“
Pro mnohé však han nadále znamená nevyřešené napětí. Koreanistka Elaine Kimová používá toto slovo k popisu reakce korejských obětí nepokojů v Los Angeles v roce 1992.
„Diskuse se týkaly pouze bílých a černých; korejské ztráty byly odsunuty na vedlejší kolej,“ říká Kimová, profesorka asijsko-amerických studií na Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Pro ty, kteří neuměli anglicky, neexistovala možnost, aby byl jejich hlas slyšet. Nespravedlnost spočívala v tom, že nebyli za problém zodpovědní a nemohli ho řešit. Jak to vidím já, to je definice han.“
Podle vědců se han v americké kultuře v poslední době používá ještě křížem krážem.
V televizním seriálu „Západní křídlo“ vyjádřil své vlastní chápání tohoto pojmu americký prezident Josiah Bartlet (hrál ho Martin Sheen). „Doslovný anglický překlad neexistuje,“ říká. „Je to stav mysli. Vlastně stav duše. Smutek. Smutek tak hluboký, že se nedostaví žádné slzy. A přesto je tu stále naděje.“
Někteří Jihokorejci říkají, že role han se nyní zmenšila.
„Náš život se za poslední generaci výrazně zlepšil, takže to má menší význam,“ říká Kim Young-sook, babička čtyř dětí, když nakupuje v jednom z nejexkluzivnějších obchodních domů v zemi. „V dnešní době jsem velmi šťastná. Už nedovolím, aby han ovládala můj život.“
Když označoval ceny na zásilce použitých vinylových desek, vyjádřil majitel hudebního obchodu Kim velmi ne-han myšlenku: přání, aby se jednoho dne zbavil vlastního han.
„Doufám, že to půjde pryč,“ povzdechl si. „Ale zdá se, že Korejci prostě nemají schopnost vyhnat to, co je pronásleduje. Zatím je to jen naděje.“
Na této zprávě se podílel Ethan Kim z kanceláře deníku The Times v Soulu
.