Connie Sawyerová, 103 let, se dostala do showbyznysu, když jí bylo 8 let. Od roku 2004 žije v areálu Motion Picture and Television Fund. Daniel Hajek /NPR hide caption
toggle caption
Daniel Hajek /NPR
Connie Sawyerová, 103 let, se dostala k showbyznysu, když jí bylo 8 let. Od roku 2004 žije v areálu Filmového a televizního fondu.
Daniel Hajek /NPR
Nečekali byste, že se parta osmdesátníků zapotí, ale v tělocvičně Filmového a televizního fondu ano. Povzbuzuje je k tomu instruktorka cvičení. „Zmáčkněte si zadek. … Hýždě, hýždě, hýždě. Stiskněte si zadečky,“ nabádá.
V této komunitě důchodců v kalifornském Woodland Hills, necelou hodinu cesty od Los Angeles, se filmový a televizní průmysl stará o své lidi už desítky let. The Motion Picture and Television Fund’s 48 acres include gardens, fountains, cottages and apartments for independent residents, plus assisted living facilities with skilled nurses and dementia care.
The Motion Picture and Television Fund’s 48 acres include gardens, fountains, assisted living facilities and homes for independent residents. Courtesy of the Motion Picture and Television Fund hide caption
toggle caption
Courtesy of the Motion Picture and Television Fund
K 48 akrům Filmového a televizního fondu patří zahrady, fontány, zařízení pro asistované bydlení a domy pro nezávislé obyvatele.
S laskavým svolením Motion Picture and Television Fund
Obyvatelka Connie Sawyer, 103 let, zde žije od roku 2004. K showbyznysu se dostala, když jí bylo 8 let: „Pracovala jsem ve vaudevillu a nočních klubech. Hrála jsem ve všech saloonech,“ říká. Hrála v broadwayské show s názvem A Hole in the Head, která zaujala jednoho z manažerů Franka Sinatry. Sawyer říká, že manažer Sinatrovi řekl: „‚Musíš tu nemovitost koupit. Bude z toho skvělý film.‘ On řekl: ‚Kup to! Přiveďte autora. “ Ale autorka nechtěla jít bez Sawyera, který vytvořil její jevištní postavu – vtipnou, podnapilou dívku, která vyvolávala spoustu smíchu. Manažer tedy zavolal Sinatrovi zpět a podle Sawyerové „řekl: ‚Přiveďte toho opilce! „
Dnes Sawyerová stále pracuje – loni natočila reklamu na Super Bowl pro Dodge. Tajemstvím její dlouhověkosti je podle ní „pohyb. Neseďte na gauči. Celý život jsem hrála golf, plavala. A i tady chodím na hodiny cvičení.“
Sawyerová chodí na speciální hodiny plavání kvůli své artritidě do bazénu, který areálu věnovala Jodie Fosterová. (Vodní terapie pomohla hereččině matce a ona chtěla pomoci ostatním.) Komunita také nabízí týdenní workshop psaní nazvaný Gray Quill Society. Na 115. setkání skupiny podřimuje něčí labrador, zatímco scénárista Peter Dunne, dobrovolník, vede program. Čtrnáct obyvatel sedí u dlouhého stolu s rukopisy, na kterých pracují – memoáry, básně, dokonce i upoutávky, které mohou natáčet v nepřetržitém televizním vysílání domova. Na téže stanici se vysílají také krátké filmy natočené obyvateli a nahrané rozhovory.
Matce Jodie Fosterové pomohla vodní terapie, a tak herečka přispěla areálu ve Woodland Hills na bazén. Courtesy of the Motion Picture and Television Fund hide caption
toggle caption
Courtesy of the Motion Picture and Television Fund
Vodní terapie pomohla matce Jodie Fosterové, a tak herečka přispěla na bazén v areálu Woodland Hills.
S laskavým svolením Filmového a televizního fondu
Filmový a televizní fond je domovem více než 200 obyvatel, kteří kdysi pracovali na plátně, za kamerami, v produkčních místnostech a v sekretariátech – lidí z branže v mimořádně proměnlivém odvětví. Prezident fondu Bob Beitcher říká, že většina z nich byla na volné noze.
„Mohli pracovat na televizním seriálu, který měl mít 13 dílů; po šesti týdnech ho zruší a oni jsou bez práce,“ říká. „Pracují na celovečerním filmu, celovečerní film skončí a pak jsou bez práce. Takže je to opravdu odvětví, kde nikdy nevíte, co vás čeká v budoucnosti.“
Zakladatelé fondu, jedny z největších hvězd počátků filmu, se rozhodli vytvořit určitou stabilitu. V roce 1921 založili fond, aby pracující lidé z branže mohli přispívat těm, kteří práci nemají.
„To byla vize Mary Pickfordové, Douglase Fairbankse, Charlieho Chaplina, D. W. Griffitha,“ říká Beitcher. „A říká se, že pokud jste pracovali na filmu Mary Pickfordové, měla na place malý pozinkovaný kbelík s malou vlaječkou, a pokud jste měli to štěstí, že jste ten den pracovali, očekávala, že do toho kbelíku něco vhodíte, abyste vyjádřili svůj vděk za to, že jste dostali zaplaceno za práci.“
Po všech těch letech průmysl stále přispívá. Předseda fondu a šéf DreamWorks Animation Jeffrey Katzenberg vybral za posledních 23 let asi půl miliardy dolarů. Peníze podporují tisíce lidí z branže, kteří je potřebují, včetně obyvatel, kteří si nemohou dovolit měsíční poplatek 3 000 až 8 000 dolarů.
Ken Scherer, generální ředitel nadace Motion Picture and Television Fund, říká, že mnoho zařízení v areálu je pojmenováno po filmových velikánech, kteří je obdarovali, například po Kirku Douglasovi.
„Prohlížel si oddělení Alzheimerovy choroby, které pomáhal vybudovat, a pak přišel na večeři,“ říká Scherer. „A nevyhnutelně k němu přistoupil nějaký obyvatel a řekl Kirku Douglasovi: ‚Hrál jste v mém posledním filmu. Teď ten člověk mohl být uchopen , ale v jeho hlavě Kirk Douglas pracoval na svém filmu.“
Madeline Smithová a Tony Lawrence se seznámili a vzali na půdě Filmového a televizního fondu. Daniel Hajek /NPR hide caption
toggle caption
Daniel Hajek /NPR
Madeline Smithová a Tony Lawrence se seznámili a vzali na půdě Motion Picture and Television Fund.
Daniel Hajek /NPR
Zázemí kampusu využívali i filmoví a televizní velikáni – žily zde Norma Shearerová a Mary Astorová. Zemřela zde Hattie McDanielová a komik Bud Abbott sem docházel na fyzioterapii.
Nedávno se v areálu konalo setkání téměř filmové: Před 11 lety se do areálu přestěhoval 87letý televizní spisovatel Tony Lawrence se svou ženou Nancy, která trpěla Alzheimerovou chorobou. Když zemřela, byli manželé 50 let. „A proto bylo tak úžasné a zázračné, že jsem ve svém životě našel … někoho, jako je Madi,“ říká.
Madi je 75letá Madeline Smithová, bývalá administrativní asistentka NBC, která se do kampusu přestěhovala v roce 2014. O rok později se s Lawrencem vzali v růžové zahradě. Na pohovce v jejich malém domku sedí novomanželé tak blízko u sebe, že by se mezi ně nevešel ani list papíru. Tomu se v showbyznysu říká šťastný konec. Zvlášť když se sem ani jeden z nich nechtěl stěhovat.
„Říkala jsem si: ‚Ale ne, to je banda starých lidí. Já tady nechci žít,'“ vzpomíná Smith
„To si ovšem říká každý, než sem přijede,“ dodává Lawrence. Ale pak přijedete a, jak říká Lawrence, „zjistíte, že jste jeden z těch starých lidí“
.