Lehká půda, poprvé zmíněná v Genesis 14:5, kde se říká, že Chodorlaomer a jeho spolubojovníci „porazili Refájce v Ašterotu“, kde měl své sídlo bášanský král Og. V době vstupu Izraele do Zaslíbené země proti nim Og vytáhl, ale byl zcela poražen (Numeri 21:33-35; Deuteronomium 3:1-7). Tato země se rozkládala od Gileádu na jihu po Hermon na severu a od Jordánu na západě po Salku na východě. Spolu s polovinou Gileádu připadla polovině Manasesova kmene (Jozue 13,29-31). Golan, jedno z jeho měst, se stalo „městem útočiště“ (Joz 21,27). Argob v Bášanu byl jedním ze Šalomounových komisařských okrsků (1 Kr 4,13). Bášanská města byla dobyta Hazaelem (2 Kr 10,33), ale brzy poté je znovu dobyl Jóaš (2 Kr 13,25), který podle Elíšových slov ve třech bitvách porazil Syřany (19). Od té doby Bašan téměř mizí z dějin, i když se dočítáme o divokém dobytku na jeho bohatých pastvinách (Ez 39,18; Ž 22,12), o dubech v jeho lesích (Iz 2,13; Ez 27,6; Zach 11,2) a o kráse jeho rozsáhlých plání (Amos 4,1; Jer 50,19). Brzy po dobytí dostal název „Gileád“ celý kraj za Jordánem. Po exilu byl Bašan rozdělen na čtyři oblasti,
1. Gaulonitis neboli Jaulan, nejzápadnější;
2. Auranitis, Hauran (Ezechiel 47,16);
3. Argob neboli Trachonitis, nyní Lejah; a
4. Batanaea, nyní Ard-el-Bathanyeh, na východ od Lejahu, s mnoha opuštěnými městy téměř tak dokonalými, jako když byla obydlena. (Viz HAURAN.)