Koncept synchronního studia jazyka, který stojí v protikladu k diachronnímu studiu jazyka, zavedl Saussure na počátku dvacátého století. Jeho cílem je studovat jazyk v daném časovém období, jako by se jazyk nevyvíjel.
V podstatě tento přístup navrhuje jasně a systematicky uvést všechna pravidla, kterými se předmětný jazyk v určitém období řídí. Má-li pak tato metoda vzhledem k neustálému proměnlivému procesu jazyka jaksi umělý charakter, vede významně k tomu, že se o jazyce uvažuje jako o složitém systému, v němž vše souvisí se vším, a umožňuje tak lépe pochopit jazykový vývoj. Jinými slovy, podle encyklopedie Universalis (2015) již od dob Saussura lingvisté rozlišují mezi diachronním a synchronním přístupem. Diachronní přístup tedy představuje analýzu a zkoumání konkrétního jazyka v celé jeho historii, zatímco synchronní přístup naopak bere v úvahu pouze jeden jediný aspekt zkoumaného jazyka. To znamená, že pokud badatelé zkoumají například vývoj pořadí slov ve větě od staré francouzštiny k moderní francouzštině, pak uplatňují diachronní perspektivu. Zatímco pokud studují pořadí slov ve větě, jak se projevuje pouze v moderní francouzštině nebo ve staré francouzštině odděleně a bez ohledu na jazykový vývoj v průběhu historického procesu, pak přijímají synchronní perspektivu.
Saussure odhalil metodologickou i teoretickou nutnost rozlišování obou výše uvedených perspektiv. Navíc zdůvodnil autonomii synchronního přístupu k jazyku oproti přístupu diachronnímu (ibid.). Ramat a Mauri (2013) v souladu s tím zmiňují Saussurovo lingvistické mistrovské dílo Cours de Linguistiques Générales (CLG), v němž podle nich bylo Saussurovým hlavním cílem zdůraznit jak autonomii synchronní perspektivy, tak ústřední postavení této perspektivy pro mluvčího. Takové tvrzení podle nich jasně ukazuje Saussurovo vymezení v oblasti synchronní a diachronní lingvistiky:
La linguistique synchronique s’occupera des rapports logiques et psychologiques reliant des termes coexistants et formant système, tel qu’ils sont aperçus par la même conscience collective. La linguistique diachronique étudiera au contraire les rapports reliant des termes successifs non aperçus par une même conscience collective, et qui se substituent les uns aux autres sans former système entre eux. (CLG:140)
Připravil Yacine Chemssi
Student terminologie na TermCoord
Student na univerzitě v Lucemburku
.