Když se dobrá televize pokazí: jak se Západní křídlo pokazilo

Západní křídlo, které se vysílalo v letech 1999-2006, volně pokrývalo éru George W. Bushe a nabízelo – v závislosti na vašem postoji – buď slavný paralelní vesmír, v němž Bílý dům měl pravdu, nebo sentimentální liberální fantazii odtrženou od reálného světa. Z objektivního hlediska byly první tři sezóny dokonalé. Dialogy Aarona Sorkina šuměly, herecké obsazení se nedalo vylepšit, režie byla dynamická a vyprávění strhující. Nemohlo to vydržet.

Mnozí by mohli tvrdit, že únos Zoey Bartletové v závěru čtvrté série poslal seriál k definitivnímu úpadku. Hniloba však nastoupila s Isaacem a Ishmaelem, poslední natočenou, ale první odvysílanou epizodou třetí sezóny. Byl to žraločí skok, jehož důsledky se ukázaly až o sérii později, a to díky datu vysílání: 3. října 2001.

Izák a Izmael, pojmenovaný podle biblických otců judaismu a islámu, byl Sorkinovou rychlou reakcí na 11. září. Jeho záměry byly úctyhodné, ale od předtitulkové sekvence něco nesedělo. Herci vystupovali sami za sebe a vysvětlovali, že se jedná o nekanonickou epizodu („Příběhová odchylka“, jak se nechtěně přesně vyjádřil Bradley Whitford alias zástupce šéfa štábu Josh Lyman). Až na to, že se pak objevila Janel Moloneyová, podivně v roli Joshovy asistentky Donny, aby utrousila mučivý tyjátr, že ve třetí sérii „dostanu přítele“.

Nepomohlo ani to, že po Dvou katedrálách následoval Isaac a Ishmael. V tomto vznešeném závěru druhé sezóny prezident Bartlet zvažoval své druhé funkční období, zatímco truchlil po své sekretářce, řešil krizi na Haiti a připravoval se na tropickou bouři. Krátce poté, co v kostele nazval Boha „zkurvysynem“, vyšel tento zbožný katolík na setkání s novináři a oznámil svou kandidaturu gestem chytře naznačeným již dříve v této epizodě. Vtipné, působivé a sebejisté, vystihující vše, co dělalo tento pořad tak neodolatelným. Jediná cesta vedla dolů.

Vždy se sklonem k didaktičnosti vzal seriál v případě Izáka a Izmaela tento termín doslova: Bílý dům byl uzavřen a zaměstnanci přednášeli hostujícím středoškolákům, kteří kladli návodné otázky o terorismu. Hádejte, kdo byl v této malé scénce zástupcem diváků? Přinejmenším to byli studenti s vyznamenáním, takže díky za to, profesore Sorkine. Na seriál, který svému publiku přisuzoval inteligenci, to bylo dost urážlivé.

Každá známá tvář prozradila nějakou objevnou anekdotu nebo trefnou poznámku, která složitou problematiku zaškatulkovala. Některá kázání respektovala zavedené osobnostní rysy, některá opravdu ne. Během paralelně plynoucí moralitky o rasovém a náboženském profilování se zde Leo (John Spencer) stal rasistou pouze na jednu epizodu, když vyslýchal zaměstnance Bílého domu, který sdílel jméno s přezdívkou teroristy.

Tuto jednorázovku byste mohli odmítnout jako odvážný, dobře míněný přešlap. Ale jeho chyby začaly prosakovat do celého seriálu. V nejlepších momentech seriál vyzdvihoval své pointy, aniž by kázal. Ale to, co bylo kdysi vášnivé a vážné, se stalo povýšeným a samolibým, a to, co se zdálo bezproblémové, začalo přesahovat. Postavy začaly mizet uprostřed děje (Sam), špatně se s nimi zacházelo (CJ) nebo se chovaly nepochopitelně (Toby). Než se Alan Alda a Jimmy Smits vžili do svých postav potenciálních Bartletových nástupců, Západní křídlo se rozpadlo.

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi v. Květen

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.