(Dul – sin – AY – uh)
Je to Becky Thatcherová Toma Sawyera. Je to Červenovlasá holčička Karlíka Browna. Je posvátnou múzou Alonsa Quijana, který v roce 1605 vstoupil do jakéhosi rezavého brnění, aby se stal nesmrtelným Donem Quijotem de la Mancha. V Cervantesově knize se s Dulcineou nikdy nesetkáme. Existuje pouze v Alonsově mysli.
V domnění, že on sám je rytíř a venkovská dívka z jeho vesnice je nádherná princezna Dulcinea, se každý čin, každá cesta a každá výprava koná v jejím jménu. Dívka, jménem Aldonza Lorenzová, však o těchto událostech vůbec neví, protože Don Quijote s ní nikdy nepromluví a miluje ji jen z dálky. Jeho „paní Dulcinea“ však hraje v Alonsově životě zásadní roli a její přítomnost je cítit v celé knize.
Navenek se smějeme absurditě muže, který se utkává s větrnými mlýny a považuje je za obry. Vnitřně však toužíme po jeho smyslu pro poslání a cíl, po jeho oddanosti věci, po jeho ochotě zaplatit jakoukoli cenu, aby dosáhl cti své milované.
Tak kdo je ten hloupý? On, protože vidí dál než za to, co je, aby sloužil kráse, která by mohla být, měla být, měla být? Nebo já, že zůstávám uvězněn v černobílém světě, kde se človíčkové schovávají za technické detaily?“
Nejslavnější spisovatel španělské literatury Miguel de Cervantes 23. dubna 1616 odložil pero a tiše odešel současně s Williamem Shakespearem, nejslavnějším spisovatelem anglické literatury. V jediném západu slunce tyto dva velké hlasy utichly.
Nikdo z nich nebude nikdy zapomenut.
Shakespeare nám dal Romea a Julii, milostný příběh s tragickým koncem, ale Cervantes nám dal Dona Quijota s jeho třpytivým obrazem ženského ideálu. Jiní by při pohledu na Aldonzu Lorenzovou mohli vidět jen průměrnou ženu z vesnice, silnou, zábavnou a přízemní, ale Don Quijote ji vidí jinak:
„Její jméno je Dulcinea, její království Toboso, které je v La Mancha, její stav musí být přinejmenším princezna, neboť je to moje královna a paní, a její krása je nadpřirozená, neboť v ní člověk nachází skutečnost všeho nemožného.“
Don Quijote se vidí jako její rytíř a šampión a Dulcinea jako nejdokonalejší žena na světě.
Každý ženich je Don Quijote. A každá nevěsta je jeho Dulcinea.
Wizard Academy je hrdá na to, že může nabídnout – jako náš dar zamilovaným po celém světě – kapli Dulcinea, romantickou svatební kapli pod širým nebem v Austinu v Texasu.
Zamilovat se nestojí peníze, takže svatba v kapli Dulcinea nebude stát žádné peníze. A stejně jako Bůh je i kaple Dulcinea vždy otevřená a připravená pro návštěvníky.
Naší nadějí je, že každý návštěvník kaple Dulcinea bude odcházet s novým odhodláním vidět spíše krásu než nedostatky a s odvahou následovat sen, který šeptá srdce.
Kaple Dulcinea je osvětlena světlem hořících pochodní a naplněna zvuky padající vody, její interiér je z přírodního kamene a historický kostelní zvon v její věži se rozezní až po druhém „ano“.“
Kaple Dulcinea byla první stavbou dokončenou v novém kampusu Wizard Academy, neziskové obchodní školy vyučující vědu, která se skrývá za každým uměním.
Klikněte ZDE pro podrobnosti o tom, jak naplánovat kapli Dulcinea pro vaši svatbu.
Nemáme však žádnou osobní posedlost Quijotem; pouze ilustrujeme univerzální posedlost, která se ozývá napříč jazykem, kulturou a civilizací již více než 400 let. Důmyslný kavalír Don Quijote z La Manchy je druhým nejčtenějším literárním dílem v dějinách světa, je přeložen prakticky do všech známých jazyků a prodává se ho téměř tolik výtisků jako Bible.
V čem spočívá jeho magnetická přitažlivost?
Od chvíle, kdy v roce 1605 vyšel z pera Cervantese, byl Don Quijote vystopován, ale nikdy nalezen, uloven, ale nikdy chycen, zahlédnut, ale nikdy zcela spatřen. Je vynalézavý, nebo šílený? Jeho houdiniovský únik z okovů reality jako by v jednu chvíli ilustroval výrok Julese de Gaultiera: „Představivost je jediná zbraň ve válce proti realitě,“ a vzápětí potvrzoval přísloví: „Je tak nebesky smýšlející, že není pozemsky dobrý.“ Je Don Quijote tragická, nebo komická postava? Elegantní šampión, nebo blouznivec?“
Malby a romány a filmy a diskuse o budoucnosti jsou procházky do neexistujících světů. Toulky svévolně do těchto světů jsou nevyhnutelné, protože se jim věnuje celá polovina vašeho mozku. Dobrovolnému odcházení se říká eskapismus, vizualizace nebo strategické plánování. Vstupovat do takového světa nevědomky je však duševní nestabilita.
Don Quijote se zdá být archetypálním příběhem o každém z nás. Vidíme v něm sami sebe, veselé, směšné, temné, smutné, vítězné, tragické, nebezpečné i neškodné, a to vše najednou.
John Steinbeck zašeptal: „Příběh má tolik verzí, kolik má čtenářů. Každý si z něj vezme, co chce nebo může, a tím si ho upraví na svou míru“. Při prohlížení této sbírky mějte na paměti: Každý z těchto autorů četl stejný příběh, ale viděl v něm zcela jiné lidi. A každý z nich je Don Quijote.
Který z nich jsi ty?“
Vypadá to jako pohlednice, že? Tyto fotografie pořídil absolvent Čarodějné akademie a mecenáš Speedy Peacock, zkušený profesionální fotograf. Speedyho webové stránky najdete na adrese www.PeacockPhotography.com. Speedy se vám bude hodně líbit.
„Asi opravdu zním jako blázen,“ připustil Binnesman. ‚Ale každý má v sobě kousek šílenství a ti, kteří si to nedokážou přiznat, jsou většinou dál než my ostatní.““ – David Farland, Páni run
„Don Quijote je dnes větší, než byl v Cervantesově lůně. Tak nádherně se tyčí nad obzorem literatury, zavalitý obr na hubeném nártu, že kniha žije a bude žít díky jeho čiré vitalitě. . . . Je symbolem všeho, co je jemné, opuštěné, čisté, nesobecké a galantní. Parodie se stala vzorem.“ – Vladmir Nabokov
„Don Quijote je jako živá bytost prakticky nemyslitelný. A přece, která postava je v naší paměti živější? Cervantes je zakladatelem moderní doby. . . . Spisovatel se nemusí zodpovídat nikomu jinému než Cervantesovi.“ – Milan Kundera, spisovatel
„… nejen velký monument španělské literatury, ale i pilíř celé západní literární tradice. Mimořádný význam a vliv tohoto románu se znovu potvrdil v roce 2002, kdy sto významných spisovatelů z padesáti čtyř zemí zvolilo Dona Quijota nejlepším beletristickým dílem světa. Jedním z důvodů jeho výsostného postavení je skutečnost, že Cervantesova kniha v sobě obsahuje v zárodku nebo v plné šíři prakticky všechny imaginativní techniky a prostředky, které používali pozdější beletristé.“ – Edith Grossmanová, překladatelka
„Lze říci, že veškerá beletrie je variací na téma Dona Quijota.“ – Lionel Trilling
„Když jsem v mládí studoval na latinskoamerických školách, byli jsme neustále žádáni, abychom určili hranici mezi středověkem a novověkem… Pro mě moderní svět začíná v okamžiku, kdy Don Quijote de la Mancha v roce 1605 opustí svou vesnici, vydá se do světa a zjistí, že svět se nepodobá tomu, co o něm četl.“ – Carlos Fuentes
„Nebudeme popírat, že bodem zlomu, bodem, kdy se moderní svět se smíchem vymanil z tohoto posledního středověku – že symbolickým aktem a okamžikem byl „Don Quijote“ … Chci se zeptat, zda kdyby se Don Quijote vrátil do dnešních dnů se stejnými divokými způsoby rytířského bloudění, nebyl by to spíše onen bludný rytíř, který byl rozumný, a svět kolem něj, který byl šílený… Rozumný svět se ukázal mnohem iracionálnější než temný středověk… Národy našly více nesmyslů a nočních můr ve stavbě zbraní než kdy v lámání kopí.“ – New York Times Book Review – G. K. Chesterton, 15. září 1912
„Don Quijote začíná jako provincie, mění se ve Španělsko a končí jako vesmír. . . . Skutečné kouzlo Cervantese spočívá v tom, že je přirozeným kouzelníkem v čistém vyprávění příběhů.“ (Cervantes) – V. S. Pritchett
„Jeden člověk, opovrhovaný a pokrytý jizvami, se přesto z posledních sil snažil dosáhnout nedosažitelných hvězd; a svět byl díky tomu lepší.“ – Don Quijote
„V naprosté osamělosti se spisovatel snaží vysvětlit nevysvětlitelné. Musí věřit, že to, co dělá, je to nejdůležitější na světě. A musí se této iluze držet, i když ví, že to není pravda.“ – John Steinbeck
Klikněte ZDE pro podrobnosti o tom, jak naplánovat svatbu v kapli Dulcinea.