Kdo byl Mardocheus v Bibli?

Předplaťte si zpravodaj CompellingTruth.org:

Mordokaj je postava ze Starého zákona. Byl bratrancem Ester a sehrál významnou roli při její pomoci při záchraně izraelského lidu před genocidou. Mordechaj žil v době perského zajetí Izraele, kdy byl králem Achašveroš. Je představen ve druhé kapitole knihy Ester: „V citadele Suse byl Žid jménem Mordechaj, syn Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova, Benjamína, který byl odvlečen z Jeruzaléma mezi zajatci odvlečenými s judským králem Jekoniášem, kterého odvlekl babylonský král Nabukadnezar. Vychovával Hadasu, to jest Ester, dceru svého strýce, neboť neměla otce ani matku“ (Ester 2,5-7).
Mordokaj byl „první generací“ Židů v zajetí. Pravděpodobně si pamatoval, jaké to bylo v Izraeli předtím, než byli zajati, a zažil vládu několika babylonských králů. Vychovával svou sestřenici Ester, která se měla stát perskou královnou. Král Achašveróš při hledání nové královny shromáždil v Súsách všechny panny a Ester byla mezi nimi. Mordechaj jí poradil, aby nikomu neříkala o svém židovském původu (Ester 2,10). Během jejího ročního „zkrášlování“ před odchodem před krále (Ester 2,12) chodil Mordokaj každý den k branám harému, aby Ester zkontroloval (Ester 2,11). Ester byla zvolena novou královnou (Ester 2,16-18).
Později, když seděl u královské brány, se Mordokaj stal svědkem spiknutí s cílem zabít krále, což sdělil Ester. Ester krále informovala, spiknutí bylo zmařeno a dva muži, kteří byli za něj zodpovědní, byli oběšeni (Ester 2,19-23).
Někdy poté král povýšil muže jménem Haman nad všechny ostatní úředníky a nařídil, aby se Hamanovi u brány poklonili. Mordechaj to odmítl udělat a Haman byl vůči němu plný nenávisti (Ester 3,1-6). Místo aby si ji vybil přímo na něm, snažil se Haman „vyhladit všechny Židy, Mordokajův lid, v celém Achašveróšově království“ (Ester 3,6).
Haman začal králi Achašveróšovi radit proti Židům a řekl mu: „Je jistý lid rozptýlený a roztroušený mezi národy ve všech provinciích tvého království. Jejich zákony se liší od zákonů všech ostatních národů a nedodržují královské zákony, takže králi není ku prospěchu je tolerovat. Jestliže se to králi líbí, nechť je nařízeno, aby byli vyhlazeni“ (Ester 3,8-9). Král dal Hamanovi svůj pečetní prsten a dovolil mu, aby si s Židy dělal, co se mu zlíbí. Po všech provinciích se rozneslo nařízení, aby byli všichni Židé v určitý den vyvražděni (Ester 3,12-15). Protože byl vydán jménem perského krále a zpečetěn jeho prstenem, nemohl být odvolán.
Když se to dozvěděl Mordechaj, oblékl si žíně a popel a hlasitě truchlil ve městě (Ester 4,1). Esterini služebníci jí řekli o Mordokajově trápení a ona za ním poslala, aby zjistila, co se děje. Mordokaj řekl Esteřině poslovi o příkazu ke zničení a dal mu kopii písemného dekretu. Poslu také řekl, aby ho „ukázal Ester, vysvětlil jí ho a přikázal jí, aby šla ke králi prosit o jeho přízeň a prosit ho za svůj lid“ (Ester 4,8). Ester nejprve odmítla s odvoláním na zákon, podle něhož každý, kdo přijde do královy přítomnosti bez pozvání, bude zabit, pokud mu král neprodlouží své žezlo. Za posledních třicet dní ji ke králi nikdo nepozval (Ester 4,10-11). Ale i když Mordokaj původně řekl Ester, aby své dědictví držela v tajnosti, uvědomil si, že nastal čas, aby ho odhalila. Řekl poslům, aby Ester odpověděli: „Nemysli si, že v královském paláci unikneš víc než všichni ostatní Židé. Budeš-li totiž v této chvíli mlčet, úleva a vysvobození pro Židy povstanou v jiné podobě, ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nepřišel do království právě pro takovou dobu, jako je tato?“ (Ester 4,13-14).

Esther souhlasila, že půjde ke králi, nejprve se tři dny postila se svými děvečkami a požádala, aby totéž udělal Mordokaj a ostatní Židé v Súsách (Ester 4,15-16). Poté přistoupila ke králi, který k ní vztáhl své žezlo, a požádala, aby uspořádala hostinu pro Hamana a krále. Na hostině je Ester požádala, aby se následujícího večera zúčastnili další hostiny. Haman po takové poctě odcházel „s radostí a veselým srdcem“ (Ester 5,9). „Když však Haman uviděl Mordechaje v královské bráně, že před ním ani nevstal, ani se netřásl, naplnil ho proti Mordechajovi hněv“ (Ester 5,9). Vyprávěl svým přátelům a své ženě o Esterině hostině a pozvání zpět a o tom, jak mu pohled na Mordechaje v bráně všechno zkazil. Navrhli mu, aby dal Mordechaje ráno oběsit. Haman dal zhotovit šibenici (Ester 5,10-13).
Téže noci král Achašveróš nemohl usnout, a tak si dal přečíst kroniku památných činů. Četlo se vyprávění o tom, jak Mordechaj zmařil předchozí pokus o atentát na krále. Král se zeptal, jak byl Mordechaj za tento čin uznán, a zjistil, že nebyl. V té době vstoupil na dvůr Haman s úmyslem zeptat se na oběšení Mordechaje. Než však mohl svou žádost přednést, požádal král Hamana o radu, jak někoho vyznamenat (Ester 6,1-6). V domnění, že král má na mysli Hamana, navrhl Haman, aby si ten člověk oblékl královské roucho a nechal se vést městem na koni, na němž jel král s korunou, zatímco muž, který koně vedl, prohlásil: „Tak se stane člověku, kterého král rád uctí“ (Ester 6,7-9). Král nařídil Hamanovi, aby pro Mordechaje udělal vše, co navrhl. Mordokaj byl tedy poctěně veden městem (Ester 6,10-12). Hamanovi mudrci a jeho žena správně poznali: „Je-li Mordokaj, před nímž jsi začal padat, z židovského národa, nepřemůžeš ho, ale jistě před ním padneš“ (Ester 6,13).
Hamán pokračoval v další hostině, kde Ester odhalila Hamanovo spiknutí s cílem vyvraždit svůj lid. Král nařídil, aby byl Haman oběšen na šibenici, kterou chtěl pro Mordokaje (Ester 7). Král předal Ester Hamanův majetek. Mordokaj také předstoupil před krále a Ester mu řekla o jejich příbuzenském vztahu. Král dal Mordechajovi svůj pečetní prsten a Ester ho postavila nad Hamanův dům (Ester 8,1-2). Problém však zůstával – protože králův výnos nebylo možné odvolat, k vyhlazení Židů by stejně došlo. Král dal Ester a Mordechajovi právo napsat nový dekret, jak uznají za vhodné, a zpečetit ho svým prstenem (Ester 8,3-8). Učinili tak s tím, že Židům umožnili bránit se, kdyby je někdo z nepřátel napadl (Ester 8,9-14).
„Mordokaj pak vyšel z královy přítomnosti v královském rouchu modrém a bílém, s velkou zlatou korunou a v plášti z jemného plátna a purpuru, a město Súsa jásalo a radovalo se … mezi Židy nastalo veselí a radost, slavnost a svátek. A mnozí z národů země se prohlásili za Židy, protože na ně padl strach z Židů“ (Ester 8,15-17). Když nastal zamýšlený den zkázy, „Židé získali nadvládu nad těmi, kdo je nenáviděli … Židům pomáhali i všichni úředníci krajů, satrapové, místodržitelé a královští zmocněnci, neboť na ně padl strach z Mordechaje. Mordokaj byl totiž v královském domě veliký a jeho sláva se šířila po všech provinciích, neboť muž Mordokaj se stával stále mocnějším“ (Ester 9,1.3-4). Nařízení, aby se Židé směli bránit a ničit své nepřátele, bylo prodlouženo o jeden den v citadele v Súsách (Ester 9,11-15). Mordokaj tyto události zaznamenal a rozeslal dopisy Židům do všech provincií, kterým vládl Achašveroš, a zavedl každoroční svátek Purim (Ester 9,20-32).
Mordokajův život se odehrál v takovém čase a na takovém místě, že mohl pomoci zachránit celou generaci Židů před vyvražděním. Mordechaj byl mužem činu; nebyl ochromen strachem, ale vírou poznal, že Bůh zachová Židy pro svůj větší plán, jak slíbil. Mordechaj mohl svou víru v Boha nechat za sebou a usilovat o úspěch, pohodlí nebo bezpečí ve svém pohanském okolí, ale místo toho měl oči otevřené pro to, co Bůh kolem něj konal. Ne každý je za svou věrnost odměněn úspěchem, ale Bůh Mordokajovi požehnal a on se stal „druhým v pořadí po králi Achašveróšovi a byl veliký mezi Židy a oblíbený u množství svých bratří, protože usiloval o blaho svého lidu a mluvil o pokoji se vším svým lidem“ (Ester 10,3).