Karel VI. francouzský

Karel VI. milovaný, později známý jako Karel VI. šílený (francouzsky Charles VI le Bien-Aimé, později známý jako Charles VI le Fol) (3. prosince 1368 – 21. října 1422) byl francouzský král (1380-1422), člen dynastie Valois. Během jeho vlády pokračovala stoletá válka. Navzdory své nemoci a lehkověrnosti dokázal vládnout více než 50 let. Jeho nemoc vedla k fascinaci alchymií a okultismem. Měl však také určitý zájem o blaho prostých Francouzů a mezi své rádce zařadil i nearistokraty.

Dohoda, kterou uzavřel s Anglií a která předala korunu anglickému králi Jindřichu VI, inspirovala Johanku z Arku natolik, že se rozhodla obnovit nezávislost Francie a porazit Angličany. Bez Karla VI. by nebylo Johanky z Arku, jejíž odpor proti tomu, co prožívala jako anglický útlak, zosobňuje francouzského ducha a francouzský smysl pro kulturní identitu.

Raný život

Narodil se v Paříži ve Francii jako syn krále Karla V. a Jeanne de Bourbon. V roce 1380, ve věku 11 let, byl v katedrále v Remeši korunován francouzským králem. Až do jeho úplného převzetí královské moci v roce 1388 vládl Francii jeho strýc Filip Smělý. Jeho strýc zvyšoval daně a také nadměrně utrácel peníze ze státní pokladny, aby zaplatil válku s Anglií. V roce 1382 se proti vysokým daním vzbouřilo mnoho francouzských rolníků a Karel se rozhodl převzít odpovědnost sám. V roce 1388 s pomocí svého bratra Ludvíka Orleánského (1371-1407) převzal kontrolu nad vládou a jmenoval své vlastní poradce včetně některých nearistokratů.

Karel VI. byl znám jako Karel Dobrotivý a později jako Karel Šílený, protože od svých dvaceti let trpěl záchvaty psychózy. Tyto záchvaty šílenství se opakovaly po zbytek jeho života. Na základě jeho příznaků se lékaři domnívají, že král mohl trpět schizofrenií, porfyrií nebo bipolární poruchou.

Král zešílel

První známý záchvat ho postihl v roce 1392, kdy se jeho přítel a rádce Olivier de Clisson stal obětí pokusu o vraždu. Ačkoli Clisson přežil, Karel byl odhodlán potrestat potenciálního vraha Pierra de Craon, který se uchýlil do Bretaně. Současníci tvrdili, že Karel se na začátku kampaně zdál být v „horečce“ a ve svém projevu působil nesouvisle. Karel vyrazil s vojskem 1. července 1392. Postup vojska byl pomalý a Karla téměř přiváděl k šílenství z netrpělivosti.

Při cestě lesem za horkého srpnového rána se ke královu koni přihnal bosý muž oblečený v hadrech a popadl ho za uzdu. „Dál už nejezdi, vznešený králi!“ křičel. „Otoč se! Jsi zrazen!“ Králův doprovod muže odrazil, ale nezatkl ho, a ten pak půl hodiny sledoval průvod a opakoval své výkřiky.

V poledne se družina vynořila z lesa. Páže, které bylo ospalé od slunce, upustilo královské kopí, které hlasitě zařinčelo o ocelovou přilbu nesenou jiným pážetem. Karel se zachvěl, tasil meč a zařval: „Vpřed proti zrádcům! Chtějí mě vydat nepříteli!“ Král pobídl koně a začal se ohánět mečem po svých společnících, bojoval, dokud se jeho komořímu a skupině vojáků nepodařilo strhnout ho z koně a položit na zem. Ležel bez hnutí, nereagoval a upadl do kómatu. Král v deliriu zabil nejméně jednoho rytíře a možná i více (přesné počty se v dobových kronikách liší).

Karlův strýc Filip II. se na místě ujal regentství a propustil přitom Karlovy rádce. Tím měl začít velký spor, který měl rozdělit francouzské krále a burgundské vévody na dalších 85 let.

Král měl po celý život trpět obdobími duševní nemoci. Během jednoho záchvatu v roce 1393 si Karel nepamatoval své jméno, nevěděl, že je králem, a v hrůze utíkal před svou manželkou. Nepoznával své děti, ačkoli znal svého bratra a rádce a pamatoval si jména lidí, kteří zemřeli. V pozdějších záchvatech se potuloval po svých palácích a vyl jako vlk, odmítal se celé měsíce koupat a trpěl bludy, že je ze skla.

MacKay popisuje, že Karel VI. byl „jedním z nejdůvěřivějších knížat“ své doby, „jehož dvůr se naprosto hemžil alchymisty, kejklíři, astrology a šarlatány všeho druhu“. Karel se podle něj několikrát pokusil objevit kámen mudrců, o němž se věřilo, že mění olovo v kámen. (MacKay, 152)

Bal des Ardents

V lednu 1393 uspořádala královna Isabeau de Bavière večírek na oslavu svatby jedné ze svých dvorních dam. Král a pět dalších pánů se převlékli za divé muže a tančili připoutáni k sobě. Králův bratr Ludvík z Valois, vévoda orleánský, přišel se zapálenou pochodní. Jeden z tanečníků se vznítil a nastala panika. Vévodkyně de Berry, která Karla poznala, přes něj přehodila svůj plášť a zachránila mu život. Čtyři další muži zahynuli. Tato událost vešla ve známost jako Bal des Ardents („Ples hořících mužů“).

Většina svědectví se zřejmě shoduje na tom, že Ludvíkův čin byl nešťastnou náhodou; pouze se snažil najít svého bratra. Ať tak či onak, Ludvík brzy poté navázal milostný poměr s královnou a v roce 1407 byl zavražděn svým politickým rivalem Janem, vévodou burgundským (známým také jako Jan Neohrožený).

Karlův královský sekretář Pierre Salmon strávil mnoho času diskusemi s králem v době, kdy trpěl svou občasnou, ale invalidizující psychózou. Ve snaze najít lék na královu nemoc, stabilizovat bouřlivou politickou situaci a zajistit si vlastní budoucnost dohlížel Salmon na vznik dvou různých verzí nádherně iluminovaných průvodců dobrým kralováním, známých jako Dialogy Pierra Salmona.

Rozhodování s Anglií

Vláda Karla VI. byla poznamenána pokračující válkou s Angličany (stoletá válka). K prvnímu pokusu o mír došlo v roce 1396, kdy se Karlova dcera, sedmiletá Isabela z Valois, provdala za 29letého anglického krále Richarda II.

Mír ve Francii nevydržel. Spory mezi královskou rodinou a burgundským rodem vedly k chaosu a anarchii. Toho využil anglický král Jindřich V. a vedl invazi, která vyvrcholila v roce 1415 porážkou francouzské armády v bitvě u Agincourtu. V roce 1420 podepsal Karel – nyní již zcela neschopný kvůli své nemoci – smlouvu z Troyes, která uznávala Jindřicha za jeho nástupce, prohlásila jeho syna za nemanžela a zasnoubila jeho dceru Kateřinu z Valois s Jindřichem. Mnozí občané, včetně Johanky z Arku, se domnívali, že král na tyto katastrofální a bezprecedentní podmínky přistoupil pouze pod psychickým tlakem své nemoci a že v důsledku toho je Francie nemůže dodržovat.

Karel VI. zemřel v roce 1422 v Paříži a je pohřben se svou manželkou Isabeau de Bavière v bazilice Saint Denis. Navzdory svému šílenství vládl více než 50 let.

Jeho nástupcem se nakonec stal jeho syn Karel VII. Ironií osudu přenesla Kateřina z Valois Karlovu duševní chorobu na svého syna Jindřicha VI. a jeho neschopnost vládnout přispěla k rozpoutání válek růží.

Sňatek a potomci

Karel VI. se 17. července 1385 oženil:

s Isabelou Bavorskou (1371-24. září 1435).

Jméno	Narození	Úmrtí	Poznámky
Karel, dědic Francie	26. září 1386	28. prosince 1386	Zemřel mladý. Bez potomků.
Joan	14. června 1388	1390	Zemřel mladý. Neměla potomky.
Isabella	9. listopadu 1389	13. září 1409	V roce 1396 se provdala za (1) Richarda II, anglického krále (1367-1400). Neměla žádné potomky. Vdala se (2) za Karla, vévodu orleánského (1394-1465) v roce 1406. Měla potomky.
Jana	24. ledna 1391	27. září 1433	Vdala se roku 1396 za Jana VI. vévodu bretaňského (1389-1442). Měla potomky.
Karel Francouzský, dauphin	6. února 1392	13. ledna 1401	Zemřel mladý. Neměl potomky.
Marie	24. srpna 1393	19. srpna 1438	Nikdy se neprovdala – stala se abatyší. Nemá potomky.
Michelle	11. ledna 1395	8. července ,1422	V roce 1409 se provdala za Filipa Dobrého, burgundského vévodu (1396-1467).
Luis, vévoda z Guyenne	22. ledna 1397	18. prosince 1415	Sňatek s Markétou Burgundskou. Druhý dauphin.
John, vévoda tourainský	31. srpna 1398	4. dubna 1417	V roce 1415 se oženil s Jacqueline, hraběnkou z Hainautu (1401-1436). Žádný potomek. Třetí dauphin.
Kateřina	27. října 1401	3. ledna 1437	Vdaná (1) za Jindřicha V., anglického krále (1387-1422) v roce 1420. Měla potomky. Vdala se (?) za (2) Owena Tudora (1400-1461). Měla potomky.
Karel VII. francouzský král	22. února 1403	21. července 1461	V roce 1422 se oženil s Marií z Anjou (1404-1463). Měl potomky. Čtvrtý dauphin.
Filip	10. listopadu 1407	10. listopadu 1407	Zemřel mladý. Neměl potomky.

Měl také jedno nemanželské dítě s Odettou de Champdivers, Markétou bâtarde de France (1407-1458).

Kulturní odkazy

V povídce „Hop-žába aneb Osm spoutaných Ourangů-Outangů“ od Edgara Allana Poea se odehrává scéna nápadně podobná Bal des Ardents.

• McKay, Charles. Neobyčejné lidové bludy: A šílenství davů. Amherst, NY: Prometheus Books. 2001. ISBN 978-1573928915 Retrieved June 8, 2007.
• Penard, Pierre Louis. Jean Juvl des Ursins: Historien de Charles VI., que de Beauvais et de Laon, archeve-duc de Reims. de sur sa vie & ses oeuvres. Boston, MA: Adamant Media Corporation. 2003.
• Tuchman, Barbara Wertheim. Vzdálené zrcadlo: The Calamitous 14th Century: The Calamitous 14th Century. New York: Knopf. 1978. ISBN 0394400267 Získáno 8. června 2007.

Všechny odkazy získány 6. února 2017.

• Bonjour la France. Karel VI. milovaný 1380-1422 Dějiny Francie – francouzské dějiny dynastie Valois 1328-1589.

Předcházel: Karel V.

Francouzský král 16. září 1380-21. října 1422

Nastupoval: Karel V: Karel VII. a Henry VI. anglický

.